|
|
Zamyšlení
Zamyšlení při příležitosti zasedání laických teologů
přípravné komise Plenárního sněmu katolické církve v České republice
dne 22. 2. 1997 v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci
Když byla v říjnu v roce 1995 blahořečena zakladatelka kongregace
Milosrdných sester Svatého Kříže, Matka Marie Terezie Scherer,
uvědomovali jsme si, jak tato prostá, ale ve víře silná žena, dovedla
spolupracovat s Boží milostí. Myslím, že její heslo, které předala i
svým sestrám, může být i mottem Národního sněmu katolické církve. Toto
heslo, které je životním programem každé sestry Svatého Kříže zní:
"POTŘEBA DOBY JE VULE BOŽÍ"
Ano, všichni se dnes musíme a chceme při takovém setkání ptát, co chce
Bůh pro naši dobu, pro naši vlast, pro naši společnost.
Všem nám na srdci leží záchrana - spása celého světa, a o to více
našeho národa.
Po válečných útrapách se národ ještě nestačil vzpamatovat a přišla
doba téměř půlstoletí útlaku a potlačování všeho, co jen nějakým
způsobem mluvilo o Bohu. Není tedy divu, že Jej dnes tak málo lidí zná
a uctívá. Když na tu dobu člověk vzpomene, říká si, že největším
zázrakem Boží milosti bylo, že jsme tuto dobu prožili bezúhonně a
zachovali dědictví Otců.
Sešli jsme se z různých míst a s různým životním posláním. V této
chvíli chci mluvit podle svého životního posláni - řeholní sestry.
Po "sametové revoluci" se umožnila existence a znovupůsobení řeholních
řádů a institutů Bohu zasvěcených lidí, kteří žijí v různých formách -
od kontemplativních řádů až k sekulárním institutům, či společenstvím
apoštolského života.
Již v úvodu apoštolské adhortace Jana Pavla II. O zasvěceném životě -
Vita consecrata - ve 3. odstavci Svatý Otec píše: "Všeobecná
přítomnost zasvěceného života a evangelijní charakter jeho svědectví
zjevně dokazují, že nejde o jev izolovaný a oddělený, ale že se týká
celé církve. Biskupové synody často potvrdili: "Jedná se o naši věc"
Skutečně se zasvěcený život nachází v samém srdci církve a má
rozhodující význam pro její poslání, protože je „znamením vnitřní
povahy křestního povolání" a zároveň ochoty snoubenky církve ke
spojení se svým jediným snoubencem.
Jsme tady a rádi se dáváme k dispozici Pánu Bohu podle Jeho záměrů i k
dílu na tomto synodu. Jistě Vás můžeme ubezpečit, že celé naše
společenství se chce přinejmenším za zdárný průběh modlit, ale také
obětmi podpírat všechna Vaše zasedáni.
Jistě nikdo z nás nepochybuje o nutnosti nové evangelizace v naší
společnosti.
Když jsme si sdělovali vloni na celostátním setkáni katechetů v Ústí
nad Orlicí své zkušenosti z katechezi v hodinách náboženství, měli
jsme možnost vidět. jak v různých částech naší vlasti se musí hledat
různé cesty k lidem, aby radostná zvěst evangelia mohla proniknout co
nejlépe k lidem. A téměř všichni jsme museli konstatovat - že by bylo
třeba předávat víru nejen dětem, ale především jejich rodičům.
Jistě všichni víme, že křtem jsme povoláni být nositeli víry a
předávat ji nejen slovy, ale především svým životem.
K hlásání Božího slova jsou posláni především biskupové a kněží - ale
jak na to mají všechno stačit? Chtěla bych tady moc apelovat na
všechny křesťany. Važme si každého kněžského povolání. Modleme se za
ně a o ně! Vždyť sám Ježíš nám slibuje: "Proste a bude vám dáno!"
Snažme se kněžím pomáhat v co největší míře, nebojme se přijmout na
sebe úkoly, když to bude po nás požadováno, ale také si uvědomme, že
poslední slovo musí mít oni - oni nesou celou zodpovědnost a my jim
smíme jen pomáhat. To je náš úkol.
Všichni jsme povoláni ke svatosti. S milosti Boží a s vzájemnou pomocí
jedni druhým k ní můžeme dospět.
Mgr. Andrea Pavlacká AKS
Zaslat reakci na tento text.
|
