ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
Církev jako svátost spásy a společenství 
Církev jako společenství Božího lidu 
Ekumenismus 
Laici v církvi 
Kněžstvo 
Svatost, řehole, duchovní hnutí 
2001 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Zamyšlení

Zamyšlení při příležitosti zasedání laických teologů přípravné komise Plenárního sněmu katolické církve v České republice dne 22. 2. 1997 v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci

Když byla v říjnu v roce 1995 blahořečena zakladatelka kongregace Milosrdných sester Svatého Kříže, Matka Marie Terezie Scherer, uvědomovali jsme si, jak tato prostá, ale ve víře silná žena, dovedla spolupracovat s Boží milostí. Myslím, že její heslo, které předala i svým sestrám, může být i mottem Národního sněmu katolické církve. Toto heslo, které je životním programem každé sestry Svatého Kříže zní:
"POTŘEBA DOBY JE VULE BOŽÍ"
Ano, všichni se dnes musíme a chceme při takovém setkání ptát, co chce Bůh pro naši dobu, pro naši vlast, pro naši společnost.
Všem nám na srdci leží záchrana - spása celého světa, a o to více našeho národa.
Po válečných útrapách se národ ještě nestačil vzpamatovat a přišla doba téměř půlstoletí útlaku a potlačování všeho, co jen nějakým způsobem mluvilo o Bohu. Není tedy divu, že Jej dnes tak málo lidí zná a uctívá. Když na tu dobu člověk vzpomene, říká si, že největším zázrakem Boží milosti bylo, že jsme tuto dobu prožili bezúhonně a zachovali dědictví Otců.
Sešli jsme se z různých míst a s různým životním posláním. V této chvíli chci mluvit podle svého životního posláni - řeholní sestry. Po "sametové revoluci" se umožnila existence a znovupůsobení řeholních řádů a institutů Bohu zasvěcených lidí, kteří žijí v různých formách - od kontemplativních řádů až k sekulárním institutům, či společenstvím apoštolského života.
Již v úvodu apoštolské adhortace Jana Pavla II. O zasvěceném životě - Vita consecrata - ve 3. odstavci Svatý Otec píše: "Všeobecná přítomnost zasvěceného života a evangelijní charakter jeho svědectví zjevně dokazují, že nejde o jev izolovaný a oddělený, ale že se týká celé církve. Biskupové synody často potvrdili: "Jedná se o naši věc" Skutečně se zasvěcený život nachází v samém srdci církve a má rozhodující význam pro její poslání, protože je „znamením vnitřní povahy křestního povolání" a zároveň ochoty snoubenky církve ke spojení se svým jediným snoubencem.
Jsme tady a rádi se dáváme k dispozici Pánu Bohu podle Jeho záměrů i k dílu na tomto synodu. Jistě Vás můžeme ubezpečit, že celé naše společenství se chce přinejmenším za zdárný průběh modlit, ale také obětmi podpírat všechna Vaše zasedáni.
Jistě nikdo z nás nepochybuje o nutnosti nové evangelizace v naší společnosti.
Když jsme si sdělovali vloni na celostátním setkáni katechetů v Ústí nad Orlicí své zkušenosti z katechezi v hodinách náboženství, měli jsme možnost vidět. jak v různých částech naší vlasti se musí hledat různé cesty k lidem, aby radostná zvěst evangelia mohla proniknout co nejlépe k lidem. A téměř všichni jsme museli konstatovat - že by bylo třeba předávat víru nejen dětem, ale především jejich rodičům. Jistě všichni víme, že křtem jsme povoláni být nositeli víry a předávat ji nejen slovy, ale především svým životem.
K hlásání Božího slova jsou posláni především biskupové a kněží - ale jak na to mají všechno stačit? Chtěla bych tady moc apelovat na všechny křesťany. Važme si každého kněžského povolání. Modleme se za ně a o ně! Vždyť sám Ježíš nám slibuje: "Proste a bude vám dáno!" Snažme se kněžím pomáhat v co největší míře, nebojme se přijmout na sebe úkoly, když to bude po nás požadováno, ale také si uvědomme, že poslední slovo musí mít oni - oni nesou celou zodpovědnost a my jim smíme jen pomáhat. To je náš úkol.
Všichni jsme povoláni ke svatosti. S milosti Boží a s vzájemnou pomocí jedni druhým k ní můžeme dospět.

Mgr. Andrea Pavlacká AKS




Zaslat reakci na tento text.