Problematika českého kněžstva

1. V dětských domovech jsou docela malé děti. Většinou odložené. Podle věku jsou přeřazovány do dalších ústavů.V osmnácti letech propuštěny bez zázemí, nepřipraveny do nepříznivého, nepřátelského světa! O Bohu a jeho lásce jim nikdo nic neřekne. Je nutné za každou cenu těmto ubohým dětem přinést Boží světlo. Je to otázka diplomatického jednání. Když program naších"vítězných" politických stan je plánovaně bezbožecký.
2. Mládež, která je beznadějná, zkažená, většinou bez zájmu a péče vlastní rodiny. Víme, že tyto ubožáky ulice a výchova ústavů nikdy nepřivede, nedokáže je přivést na správnou cestu k záchraně. A každý člověk má u Boha nesmírnou cenu. Je proto jasné že musíme pro ně nabídnout výchovu našich schopných řádů, které mají v programu právě záchranu těchto nešťastných, světem odepsaných. A dokážeme tím, že jen s Boží pomocí se mládež beznadějná, ztracená zachrání. Vydáme tím světu svědectví. (Způsob, jak jednat, jistě vedeni Duchem sv., vymyslíte).
3. Chování naší hierarchie a kněží. (Nemluvíme a nezdůrazňujme výjimky). S velkou lítostí zažíváme nadřazenost našich představených. Ne chování plné lásky, ochoty, přátelství. /Přiznejme si, že v jiných církvích to tak není/. Proč kněží nejdou za věřícími s upřímnou starostí o jejich břemena i radosti. Nejsou k dispozici, nemají otevřenou faru, nejsou opravdu "Otcové". Nemají v srdci lásku Kristovu ke všem. To je jasná pravda. Jsou jen úředníci, odměření, nevlídní. Kteří se ani nenamáhají zakrýt, jak jsou otráveni, že věřící je obtěžují, vyrušují. Nevztahuje se to na kněze, kteří jen s námahou objíždějí několik farností. A s vypětím udržují spojení s věřícími. To je stále bolestná, nevyřešená situace. Z které se už léta vyhýbá a oddaluje řešení. V městech je často zbytečný počet kněží /viz Brno/ a mše sv. To je luxus. Jak zamezit, zarazit pokračování zmírání duchovního života mimo město? Víme, že bez eucharistie se nic nezachrání. To je další bolestný a neřešený plán.
4. Posty. Prosíme moc a naléhavě, aby kněží - každý zvlášť byl zářivým příkladem. Ale když nemají v srdci lásku k Ježíši Kristu, mystickému Tělu - k církvi, žádné prosby ani nařízení nepomohou. Je nutná osobní kázeň. Musí uznat a přiznat, že ďábel se vymítá jen modlitbou a postem. A kde ty posty jsou? Kde je kázeň? Mnozí jedí bez omezení, sestry zbytečně vyvařují, a to i v pátek. Co ty zbytečné hostiny, recepce, oslavy? Kde je viditelný příklad? Nejen pro věřící, ale i pro ostatní svět! Jen veliké pohoršení. Jsme církví chudobnou?
5. Jak mnohé a čím dál víc odpuzuje tradiční přepychové oblečení hierarchie. Jak najdou cestu k Pánu ti, kteří nemají dostatečné oblečení, bydlení, žijí pod úroveň? Přes okázalé oblečení a chování /zbytek středověké pýchy, nadřazenosti, panovačnosti církve. Přiznejme si tuto bolestnou skutečnost, nezapírejme a napravme. Je jen na pohoršení. Je nutná elegance vkus, jednoduchost. Vždyť už O. Josef Zvěřina řekl a napsal, aby se mitry daly konečně do vitríny. Rozhoduje naparáděný vnějšek nebo vnitřní bohatství?
6. Dosud se pro naše všechny diecéze nezavedlo slavení PRVNÍCH SOBOT. Jaká chudoba v lásce; Buď církev uznala poselství Fatimy, a tím i slavení prvních sobot a zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Je smutné, že se neuvažuje, o kolik požehnáni se u nás připravujeme. Jak působí na věřící, když kněz oznamuje první pátek a o první sobotě zatvrzele mlčí! A pak se "pláče" nad životem umírající farnosti. Pramen vody živé se nepřijímá.
7. Akustika v kostele. Žasneme znovu a znovu, jak většina kněží nejeví nejmenší zájem o přezkoušení, zjištění, jak mají v pořádku mikrofony. Jak je špatná akustika v kostelech. Jak špatně mluví do mikrofonu, z dálky nebo mimo něj, Jak špatně vyslovují, jak jejich „slyšet“. Ani se nepoučí třeba z obrazovky, jak hlasatelé drží mikrofon. Ten nezájem nás stále bolestně překvapuje. Je to další důkaz chování špatných úředníků. Kde je postoj k milovanému Mistru?

Julie Weinbergová

Zaslat reakci na tento text.