|
|
Práce s mládeží
Pane doktore, či Pater,
přiznám se, že nevím, jak Vás titulovat. Trávila jsem několik
předvelikonočních dnů v Hejnicích, které jsem potřebovala k vlastní
meditaci a zdálo se mi, že jsem tam tak nějak Bohu blíž. S sebou jsem
měla náš oblastní časopis, který přikládám a kde na straně 4 je Vaše
styční adresa k připravovanému sněmu. S odvoláním na tento článek mám
jednu připomínku k negativnímu celospolečenskému jevu dneška, který
především postihuje Prahu a ostatní velká města. Je to otázka užívání
drog u naší mládeže, a to bohužel se objevuje i v katolických
rodinách. Katolická církev měla vždy prioritu v charitativní činnosti
a tak si myslím, že by se měla ještě aktivněji zapojit i tentokrát. Je
to práce nesmírně rozsáhlá, a tak bych chtěla svoji připomínku
rozvrhnout na dvě části, tj. prevence a tzv. hašení po požáru. Většina
veřejnosti se zabývá prevencí, ale je stejně důležité se zabývat
otázkou stávajících narkomanů nejen tím, že jim budeme zadarmo dávat
jehly. Necháme-li je bez povšimnutí a mnohdy s opovržením dožívat a to
nekontrolovaně, nejen tím vystavujeme mládež riziku, že na sebe
strhnou další, ale zvýší se kriminalita, možnost přenosu nakažlivých
chorob a přeplní se věznice, což stát prý přijde dvakrát tak draho než
léčba. Jsem samozřejmě pro léčbu,ale účinnou,ne až po rozhodnutí
soudu,což trvá také léta, ale formou dle dr. Presla, náhradní droga
apod. a s doléčením v tzv."statcích" formou práce pod odborným
dohledem. Církev dostává zpět nemovitosti ve špatném stavu, a tak tito
lidé by se mohli doléčovat a současně pomáhat s obnovou zdevastovaného
majetku.
Na poli prevence začnu zase od těch starších. Teď proběhla tiskem
zpráva, že se nám dostaly tvrdé drogy do kasáren. Tam je alespoň
nějaká kontrola, ale bohužel je mezera v zákoně o náhradní vojenské
službě. Mladý muž prakticky vypadne armádě z evidence, bere rok a půl
2 tis. měsíčně a mnohdy toto údobí doslovně "profláká" bez kontroly a
postihu. Navíc v partě stejně starých a nevyzrálých lidí, kteří z nudy
vymýšlejí hlouposti a snadno sáhnou k drogám. To je bohužel smutný
případ z blízkého okolí. Náhradní vojenská služba jako nicnedělání v
Technickém muzeu v Praze. I když nepřišli do práce, nic se nedělo.
Tady bych nekompromisně prosazovala - buď vojna, nebo skutečná
kontrolovaná práce a v případě absence zpět do normální vojenské
služby. Práce je dost. V zatopených oblastech, v lesích, a v
neposlední řadě i na obnově církevních památek - viz Hejnice, Teplá
apod.
Labilní jedinci by měli mít své kurátory preventivně a ne až po
trestné činnosti. Takové silné kamarády. Tady by mohli pomoci studenti
teologie ve spolupráci s krizovými centry a výchovnými ústavy.
Pracuji mnoho let mezi mládeží jako průvodce školních výletů. Tak k
těm nejmladším. Církev by měla uplatňovat svůj vliv ve školství, a
to:
- prosadit více mužů - pedagogů. Získávají větší respekt a mají
lepši vztah ke svému povolání - netříští ho zájmem o vlastni rodinu.
Vlastní zkušenost: na výletě učitel s dětmi komunikuje, zabaví je,
upozorní, to je zajímavé,o tom se budeme učit apod. Paní učitelka
nechá děti se nudit a baví se s kolegyní, co bude vařit o
svátcích.
- Rozšířit počet hod. tělesné výchovy, především formou
kolektivních her a sportovních soutěží, propagovat a aktivně se
podílet na atraktivních sportech: plavání, bruslení, kolečkové brusle,
horská kola, lyžování apod. /předpoklad, že škola bude mít sportovní
vybavení k zapůjčení/.
- Obnovit hodiny společenské výchovy. Podporuje to zdravé
sebevědomí, zvláště po ukončení školy při hledání práce, což už také
není jednoduché a vede to často také ke zklamání, mindrákům a
drogám.
- Zavést do škol nový předmět /dle švédského vzoru/ cca od 6.
Třídy, a to "náboženství". Samozřejmě výuka náboženství by u
jednotlivých církví šla svou cestou dál. Tady jde o to seznámit mladé
lidi s náplní a myšlenkou všech uznávaných církví, postupně od
evropských až přes Balkán, Blízký východ a Orient. Naše mládež má
velikou absenci "duchovna". Jednak by poznala odlišnosti a různý
přístup jednotlivých náboženství, ale hlavně by vyplnila mezeru ve
vzdělání, protože církve byly vždy nositelkami kultury a umění a výuka
historie je bez těchto vazeb vytržená z kontextu. Zkresluje
skutečnosti a je pro mládež nepochopitelná. Tady má samozřejmě
katolická církev ve svých klášteřích prioritní postavení.
Myslím, že by nebylo zapotřebí rozšířit počet vyučovacích hodin celkem
Některé předměty se berou až příliš odborně a pokud žák nemá o ně
konkrétní zájem, je to pro něj nutné zlo, nuda nebo mindrák a opět
může sáhnou po drogách, které máme mezi mládeží od 12 let věku. Větší
odbornost určitých vyučovacích předmětů by měla být až ve vyšších
ročnících a to rozděleně, již podle zájmů žáků.
Můžete namítnout,že hlavní podíl viny a povinnosti leží na rodině.
Máte pravdu. Ale generace, která vychovává naší mládež, je celá
poznamenaná a pokřivená minulostí a jde do nového extrému. Buď se
klaní zlatému teleti, nebo má takovou starost o finanční minimum pro
rodinu, že jí na "duchovno" mnoho času nezbývá. Že žijeme v morálně
zdevastované společnosti, to netřeba připomínat. Nevím, kolik procent
národa se hlásí k nějakému náboženství. V Rakousku je cca 90% katolíků
a celkově bez vyznání jsou asi 4 %. V Bavorsku je celkové procento
zhruba stejné, rozdělené přibližně napůl mezi katolíky a protestanty.
V Rakousku je nemyslitelné,že byste si v neděli před domem opravovali
vlastni auto. Z Bavorska znám případ, kdy ředitelka mateřské školky
musela opustit tuto funkci, protože se provdala za rozvedeného muže. U
nás se promítají v televizi v nevhodném čase nevhodné filmy a navíc
sami tvoří nevtipné, vulgární pořady, kterým jsou např. "Gumáci".
Snižují úctu k osobě prezidenta a ostatních a režisér zřejmě nezná
jiné slovo než "kruci" a "sakra", které vkládá do úst do omrzení každé
osobnosti. Příklady táhnou. Jak se můžeme divit, že děti na zájezdu
mluví vulgárně, pijí alkoholické nápoje, kouří a nalezla jsem již i v
autobusu tři trubičky od "šňupání".
Na závěr ještě něco ze zahraničí. Pracovala jsem jako delegát v
Dalmácii. Kněz se při každé sv. mši modlil za odvrácení drog od
mládeže a dotýkal se toho problému i v kázání. Je tam dost značné
propojení mezi mládeží a knězem. Není neobvyklé, že kněz hraje s kluky
fotbal. V klášteře na ostrově Ugljan sestřičky měly část budovy
upravenou na hostinské pokoje. Trávili tam zaslouženou dovolenou kněží
z vnitrozemí a prázdniny studenti teologie: Sestřičky měly ještě
takovou malou školku. Braly si na nějaký čas děti, když rodiče byli
třeba nemocní nebo na služební cestě /případ u námořníků/.
Promiňte, že Vás okrádám o čas. Práce s mladými lidmi nikdy nekončí a
toto je jen něco málo vlastních postřehů.
Přeji Vám při Vaší práci Boží požehnání.
Jiřina Hájková
Zaslat reakci na tento text.
|