Práce s mládeží

Pane doktore, či Pater,
přiznám se, že nevím, jak Vás titulovat. Trávila jsem několik předvelikonočních dnů v Hejnicích, které jsem potřebovala k vlastní meditaci a zdálo se mi, že jsem tam tak nějak Bohu blíž. S sebou jsem měla náš oblastní časopis, který přikládám a kde na straně 4 je Vaše styční adresa k připravovanému sněmu. S odvoláním na tento článek mám jednu připomínku k negativnímu celospolečenskému jevu dneška, který především postihuje Prahu a ostatní velká města. Je to otázka užívání drog u naší mládeže, a to bohužel se objevuje i v katolických rodinách. Katolická církev měla vždy prioritu v charitativní činnosti a tak si myslím, že by se měla ještě aktivněji zapojit i tentokrát. Je to práce nesmírně rozsáhlá, a tak bych chtěla svoji připomínku rozvrhnout na dvě části, tj. prevence a tzv. hašení po požáru. Většina veřejnosti se zabývá prevencí, ale je stejně důležité se zabývat otázkou stávajících narkomanů nejen tím, že jim budeme zadarmo dávat jehly. Necháme-li je bez povšimnutí a mnohdy s opovržením dožívat a to nekontrolovaně, nejen tím vystavujeme mládež riziku, že na sebe strhnou další, ale zvýší se kriminalita, možnost přenosu nakažlivých chorob a přeplní se věznice, což stát prý přijde dvakrát tak draho než léčba. Jsem samozřejmě pro léčbu,ale účinnou,ne až po rozhodnutí soudu,což trvá také léta, ale formou dle dr. Presla, náhradní droga apod. a s doléčením v tzv."statcích" formou práce pod odborným dohledem. Církev dostává zpět nemovitosti ve špatném stavu, a tak tito lidé by se mohli doléčovat a současně pomáhat s obnovou zdevastovaného majetku.
Na poli prevence začnu zase od těch starších. Teď proběhla tiskem zpráva, že se nám dostaly tvrdé drogy do kasáren. Tam je alespoň nějaká kontrola, ale bohužel je mezera v zákoně o náhradní vojenské službě. Mladý muž prakticky vypadne armádě z evidence, bere rok a půl 2 tis. měsíčně a mnohdy toto údobí doslovně "profláká" bez kontroly a postihu. Navíc v partě stejně starých a nevyzrálých lidí, kteří z nudy vymýšlejí hlouposti a snadno sáhnou k drogám. To je bohužel smutný případ z blízkého okolí. Náhradní vojenská služba jako nicnedělání v Technickém muzeu v Praze. I když nepřišli do práce, nic se nedělo. Tady bych nekompromisně prosazovala - buď vojna, nebo skutečná kontrolovaná práce a v případě absence zpět do normální vojenské služby. Práce je dost. V zatopených oblastech, v lesích, a v neposlední řadě i na obnově církevních památek - viz Hejnice, Teplá apod.
Labilní jedinci by měli mít své kurátory preventivně a ne až po trestné činnosti. Takové silné kamarády. Tady by mohli pomoci studenti teologie ve spolupráci s krizovými centry a výchovnými ústavy. Pracuji mnoho let mezi mládeží jako průvodce školních výletů. Tak k těm nejmladším. Církev by měla uplatňovat svůj vliv ve školství, a to:
- prosadit více mužů - pedagogů. Získávají větší respekt a mají lepši vztah ke svému povolání - netříští ho zájmem o vlastni rodinu. Vlastní zkušenost: na výletě učitel s dětmi komunikuje, zabaví je, upozorní, to je zajímavé,o tom se budeme učit apod. Paní učitelka nechá děti se nudit a baví se s kolegyní, co bude vařit o svátcích.
- Rozšířit počet hod. tělesné výchovy, především formou kolektivních her a sportovních soutěží, propagovat a aktivně se podílet na atraktivních sportech: plavání, bruslení, kolečkové brusle, horská kola, lyžování apod. /předpoklad, že škola bude mít sportovní vybavení k zapůjčení/.
- Obnovit hodiny společenské výchovy. Podporuje to zdravé sebevědomí, zvláště po ukončení školy při hledání práce, což už také není jednoduché a vede to často také ke zklamání, mindrákům a drogám.
- Zavést do škol nový předmět /dle švédského vzoru/ cca od 6. Třídy, a to "náboženství". Samozřejmě výuka náboženství by u jednotlivých církví šla svou cestou dál. Tady jde o to seznámit mladé lidi s náplní a myšlenkou všech uznávaných církví, postupně od evropských až přes Balkán, Blízký východ a Orient. Naše mládež má velikou absenci "duchovna". Jednak by poznala odlišnosti a různý přístup jednotlivých náboženství, ale hlavně by vyplnila mezeru ve vzdělání, protože církve byly vždy nositelkami kultury a umění a výuka historie je bez těchto vazeb vytržená z kontextu. Zkresluje skutečnosti a je pro mládež nepochopitelná. Tady má samozřejmě katolická církev ve svých klášteřích prioritní postavení.
Myslím, že by nebylo zapotřebí rozšířit počet vyučovacích hodin celkem Některé předměty se berou až příliš odborně a pokud žák nemá o ně konkrétní zájem, je to pro něj nutné zlo, nuda nebo mindrák a opět může sáhnou po drogách, které máme mezi mládeží od 12 let věku. Větší odbornost určitých vyučovacích předmětů by měla být až ve vyšších ročnících a to rozděleně, již podle zájmů žáků.
Můžete namítnout,že hlavní podíl viny a povinnosti leží na rodině. Máte pravdu. Ale generace, která vychovává naší mládež, je celá poznamenaná a pokřivená minulostí a jde do nového extrému. Buď se klaní zlatému teleti, nebo má takovou starost o finanční minimum pro rodinu, že jí na "duchovno" mnoho času nezbývá. Že žijeme v morálně zdevastované společnosti, to netřeba připomínat. Nevím, kolik procent národa se hlásí k nějakému náboženství. V Rakousku je cca 90% katolíků a celkově bez vyznání jsou asi 4 %. V Bavorsku je celkové procento zhruba stejné, rozdělené přibližně napůl mezi katolíky a protestanty. V Rakousku je nemyslitelné,že byste si v neděli před domem opravovali vlastni auto. Z Bavorska znám případ, kdy ředitelka mateřské školky musela opustit tuto funkci, protože se provdala za rozvedeného muže. U nás se promítají v televizi v nevhodném čase nevhodné filmy a navíc sami tvoří nevtipné, vulgární pořady, kterým jsou např. "Gumáci". Snižují úctu k osobě prezidenta a ostatních a režisér zřejmě nezná jiné slovo než "kruci" a "sakra", které vkládá do úst do omrzení každé osobnosti. Příklady táhnou. Jak se můžeme divit, že děti na zájezdu mluví vulgárně, pijí alkoholické nápoje, kouří a nalezla jsem již i v autobusu tři trubičky od "šňupání".
Na závěr ještě něco ze zahraničí. Pracovala jsem jako delegát v Dalmácii. Kněz se při každé sv. mši modlil za odvrácení drog od mládeže a dotýkal se toho problému i v kázání. Je tam dost značné propojení mezi mládeží a knězem. Není neobvyklé, že kněz hraje s kluky fotbal. V klášteře na ostrově Ugljan sestřičky měly část budovy upravenou na hostinské pokoje. Trávili tam zaslouženou dovolenou kněží z vnitrozemí a prázdniny studenti teologie: Sestřičky měly ještě takovou malou školku. Braly si na nějaký čas děti, když rodiče byli třeba nemocní nebo na služební cestě /případ u námořníků/.
Promiňte, že Vás okrádám o čas. Práce s mladými lidmi nikdy nekončí a toto je jen něco málo vlastních postřehů.
Přeji Vám při Vaší práci Boží požehnání.

Jiřina Hájková

Zaslat reakci na tento text.