Koncil počítal celkem logicky také s tím, že jáhnové mohou žít i v celibátu. V českých a moravských diecézích pracuje 13 jáhnů žijících v celibátu. Manželství není a nemůže být podmínka pro přijetí jáhenského svěcení. Těmto jáhnům je často kladena otázka, proč, když žijí v celibátu, nechtějí být knězem-presbyterem. Ovšem taková otázka má kořeny jednak v naprosto základním nepochopení svátosti svěcení, přesněji svátosti kněžství a svátosti jáhenství, jednak hlavně v degradaci jáhenství na „kněžství pro ženaté“.
Pokud je jáhenství samostatným svěcením, není a nemůže být chápáno jako průchod ke kněžství. Proto ti, kdo se rozhodli pro celibát a pro jáhenství, jsou stejně jáhny jako jáhnové ženatí. Těmto jáhnům jde také o jáhenství, tedy o službu potřebným, ne o celibát nebo manželství. Proto jáhnové žijící v celibátu nemají být nějakou raritou, stejně jako ovdovělí jáhnové nemají být svěceni na kněze. Jáhnové žijící v celibátu právě nejvíce přispívají k rozvoji jáhenství jako samostatného stupně. Protože ukazují, že délka existence samostatného jáhenství v církvi není závislá na době trvání předpisu celibátu pro kněze, ale že jáhenství samo o sobě má stejně vysokou hodnotu nebo smysl jako kněžství.
|
