P. Mgr. Vít Zatloukal

„Mládež je nejsenzitivnější součástí společnosti, a proto nejrychleji a nejcitlivěji reflektuje to, co se ve společnosti děje. Na mládeži můžeme pozorovat, jaké jsou vývojové trendy ve společnosti a jaká bude společnost budoucnosti. Jaká je mládež, taková bude budoucnost.“ (Dr. P.Sak,na 8. konference o mládeži)

Je-li situace pastorace mládeže relativně na vyšší úrovni než jsou ostatní složky specifické pastorace je dáno podle mého názoru dvojím:
První nezanedbatelný vliv je, že mládež je vidět a ačkoli je práce s mládeží nevděčná co se týká efektivity, je výrazně lepší, co se týká efektu. (pozn. proč mladí lidé figurují na reklamách – mj. protože jsou hezcí a plní síly), druhým okamžikem je obrovské úsilí nemnoha jednotlivců, kteří více či méně systematicky, ale soustavně usilují o růst pastorace této skupiny.

Odvolávám se na citát s přednášky Dr. Petra Saka, opírám se o častá proklamativní i inspirativní vyjádření papeže a úsilí, které se i ve světové církvi mládeži věnuje, a troufám si tak tvrdit, že pro církev je teologicky i pastoračně odůvodněné, věnovat mládeži minimálně zvýšenou pozornost.
Otázka, kterou nastoluji, zda věnovat se s takovým úsilím soustavně až mládeži není pozdě, zda církev nepoloží prioritu do pastorace rodin, dětí apod.
Prostředí dialogu s mladými potřebuje otevřenost a ochotu brát mladé vážně. A to i přes vědomí, že jejich názory nemusí být ani v souladu s lidskou zralostí ani s učením církve.
Vzít mladé vážně, znamená vstoupit do jejich světa, pochopit svět jejich hodnot, jejich kulturu. A v jejich světě, jejich řečí, jejich způsobem tlumočit zvěst evangelia jako hodnotu života a ukázat jim, že evangelní zvěst nabízí konkrétní a osobní řešení jejich životních kritických situací. Je však třeba vnímat, že „celkově význam hodnot v jednání mladých lidí klesá. Vztah mezi hodnotou a jednáním není přímočarý, protože v reálném životě se člověk nerozhoduje na základě jenom jedné hodnoty, ale v určitém computru všech hodnot, na základě situace, postoje, sociálního pole, ve kterém se nachází. Obecně platí, že není kauzalita hodnot a jednání, ale přesto klesá význam jak ideových směrů, tak hodnot pro mladého člověka, což je dáno tím, že narůstá pragmatismus celé společnosti a pochopitelně také mládeže.“ (Dr. P.Sak, 8. konference o mládeži)
Tento postoj je sice možné očekávat od všech pastoračních pracovníků, ale je to pravděpodobně očekávání nereálné. Proto jsou vyhledáváni někteří kněží a pastorační pracovníci (např. řeholní sestry, pastorační pracovníci…) především těmi, kdo nenašli porozumění u svého faráře, nebo nenašli možnost zapojení se do života farního společenství z nejrůznějších důvodů. Menší procento je těch, kteří vyhledávají některého pastoračního pracovníka z důvodů touhy po doprovázení na duchovní cestě. Obecně bych to okomentoval poslední citací od Dr. Saka: „… Další trend naší společnosti je, že se vytrácejí pozitivní, citové mezilidské vztahy, zkrátka lidskost.“ (Dr. P.Sak, 8. konference o mládeži)
Proti tomu se musí snažit církev jednat všemi možnými prostředky, neboť „gratia supponit naturam“ (– milost předpokládá přirozenost).
Jistě vlastními prostředky pastorace mládeže, kterými pro církev na obecné rovině jsou na prvním místě faráři, v oblasti specifické pastorace pak DCM, ale je třeba přiznat důstojné a odpovídající místo těm způsobům pastorace mládeže, které jdou často tam, kam ani faráři, ani DCM nemohou dosáhnout, zároveň však oficiálně deklarovat vzájemný vztah mezi DCM a ostatními subjekty pastorace mládeže, který je stále zatížen často osobními konflikty z minulosti, případně je stále znovu zpochybňován a zraňován vzájemnou předpojatostí.
Prokáže-li církev skrze své pastorační pracovníky a aktivity autentický zájem o osobu mladého člověka, aniž by v něm viděla potencionální výkonnou sílu v církvi nebo že jí ani sekundárně nejde o „zvýšení členské základny“, bude-li schopná osobního přístupu, který reflektuje vypjatý individualismus dnešní společnosti, ukáže-li, že zvěst evangelia není na prvním místě o požadavcích, ale o nabídce smysluplného a zdravého, tj. plnohodnotného života, je určitá šance podle Boží milosti, že zvěst evangelia padne jako setba živého slova do úrodné půdy a přinese hojný užitek obrácení a aktivního praktického života z víry.

Připomínky k vysokoškolské pastoraci
- je dobré zmínit rozdílnost pojmů „pastorace vysokoškoláků“, což je styčná plocha v pastorační snaze se Sekcí pro mládež, která samozřejmě usiluje o práci také s vysokošolskými studenty, a „vysokoškolská pastorace“, která zahrnuje i pastorační péči o pedagogický sbor a jiné
- druhá připomínka: dosavadní náboženský život v akademických obcích se uskutečňuje i bez zařazení do oficiálních struktur církve. Mezi aktivními vysokoškoláky existuje až úzkostlivá obava, aby při projevu zájmu oficiálních představitelů církve nebyla bez reflexe a respektu tato činnost potlačena.
- pamatujme na to, že studenti patří do skupiny sociálně velmi slabé a že budou-li ustaveny vysokoškolské farnosti (?), případně existující vysokoškolské kvazifarnosti potřebují finanční a materiální podporu. O vyčlenění kněží k univerzitní pastoraci již zde řeč byla.

Zaslat reakci na tento text.