|
|
K apoštolátu laiků
K apoštolátu laiků
CARISSIMI,
papež Pavel VI. jednou řekl, že církev je viditelným projektem Boží
lásky k lidem. Proto používá koncil výrazu LID BOŽÍ. V lidu Božím, tj.
v církvi, jsou různé služby, ale jedno poslání - CESTA KE SPÁSE.
Apoštolům a jejich nástupcům svěřil Kristus úkol učit, posvěcovat a
řídit jeho jménem a jeho mocí. Zde jde o KNĚŽSTVÍ SVÁTOSTNÉ. Avšak i
laici, kteří jsou z titulu křtu nositeli kněžství OBECNÉHO, plní v
církvi i ve světě svůj podíl na poslání všeho Božího lidu, neboť i jim
se dostalo účasti na Kristově kněžském, prorockém a královském úřadu.
Tolik obecně o apoštolátu laiků. Rozebírat zde koncilové dokumenty
nemíním, neboť na tomto fóru jejich znalost předpokládám. Chtěl bych
hovořit konkrétně o tom, v čem žiji a působím, též i o některých
názorech svých laických spolubratří a spolusester. Po absolvování KTF
UK PRAHA působím jako pastorační asistent-laik na Děkanství Semily v
severovýchodních Čechách, pod Krkonošemi. Naše farnost tvoří výspu
Litoměřické diecéze na hranicích s diecézí Královéhradeckou. Je to
téměř misijní území - málo duchovních, málo skutečně praktikujících
věřících. Působí zde snad nejvíce pastoračních asistentů ze všech
českých diecézí. Mnohdy tito laičtí zaměstnanci duchovní správy jsou
nuceni suplovat (v mezích, které jim stanoví právo a jež jim pověřením
vymezí nadřízený duchovní) - tedy suplovat za kleriky, kteří prostě
NEJSOU. A tato situace se v naší diecézi nejen že nezlepší, ale spíš
zhorší vzhledem k vysokému průměrnému věku kněží i věřících. Je zcela
lidské, že postupně budou odcházet jedni i druzí. A tak mně nezbývá,
než zeptat se v Intencích Písma sv. - Najde Syn člověka, až přijde,
víru i v naší diecézi?? Snažím se být optimista, a tak si myslím, že
najde. Musíme se v první řadě MODLIT za nová kněžská a řeholní
povolání, a také PRACOVAT - tedy - ORA ET LABORA. Z řečeného plyne, že
prostor pro apoštolát laiků je v naší diecézi (potažmo i ve farnosti)
veliký, téměř neomezený. Situace ve většině farností není př1iš dobrá.
Mnozí farníci dělají opravdu jen to nejnutnější, aby mohli být vůbec
ještě považováni za katolíky. V neděli (ale NE každou) do kostela,
jednou ročně ke svátostem. Existenční minimum. Jiní jsou horliví v
kostele, ovšem v civilu se jako křesťané nechovají. Takoví by si měli
uvědomit, že - jakožto věřící a k církvi se hlásící - jsou více na
očích. To by mělo (mimo jiné) je nutit k zamyšlení nad sebou samými,
nad postoji, chováním, výrazivem ap. Abychom nevyzněli jako karikatury
křesťanů. Jsou i tací, které totalita donutila uzavřít se do ulity a
pěstovat zbožnost téměř konspirativně. Těm to řekl velmi hezky otec
František kardinál Tomášek - Nebát se i vyjít ze své ulity! Žít svůj
život bez přetvářek! Učit se naslouchat Bohu i bližním ! (formulováno
volně, nejde o přesné citace). CO tedy mohou udělat laici ke zlepšení
situace? S Kristem všechno, bez Krista nic. V naší semilské farnosti
lze toho času konstatovat mnohá, byť jen drobná zlepšení. Přišel nový
děkan, tedy člověk jednající IN PERSONA CHRISTI. Ledy se poněkud
pohnuly, mnohaletá stagnace skončila. Nestal se zázrak, nějaký obrat
ze dne na den, ale přece jenom se už dá říci, lidově, že farnost JEDE.
Není účelem tohoto příspěvku óda na to, co nový děkan vybudoval,i když
i toto by bylo zajímavé, že to neměl, nemá a nebude mít lehké, ale
hlavně - OTEVŘEL FARU - v pravém slova smyslu. Pokud je DOMA, je DOMA
pro každého. A tak bylo možno vůbec nějakou spolupráci zahájit. Jsem
totiž toho názoru, že jakýkoli apoštolát laiků se bez úzké spolupráce
s knězem PROSTÉ DĚLAT NEDÁ. Kněz musí vhodného laika, který by měl
apoštolovat, na toto připravit. Pak ho teprve může poslat.
Nepřipravený laik je pouhý DILETANT a výsledek jeho apoštolátu bývá
žalostný. Kněz musí dotyčného laika naučit správně chápat Slovo Boží,
rozjímat o něm, správné se modlit. Evangelium nejen poslouchat, ale
hlavně je ŽÍT ! Musí se snažit i působit na povahové rysy laika, na
jeho myšlení, postoje... Musí si uvědomit, že laik přišel z civilu,
kde léta žil, civil pak ho zformoval (ne-li zdeformoval) k obrazu
svému. Dotyčný laik má třeba i jiný žebříček hodnot, jiné priority.
Toto dolaďovat bývá obtížné, není to ale jistě nemožné. JAK na toho
laika nejlépe působit ? Asi v první řadě osobním příkladem - být
upřímný, otevřený, spíše otcovský než šéfovský (povýšený), oproštěný
ode všech záporných emocí. Je to těžké, vím. Kněz je také jenom člověk
a musí se potýkat se slabostmi svými i laiků, kteří jsou mu svěřeni do
jeho pastýřské péče. Jinak řečeno - architekt buduje domy, kněz
charaktery, lékař léčí tělo, kněz duši... A tak by se mohlo pokračovat
ve srovnávání činností duchovních s činnostmi profánními. A nakonec to
vždy vyzní (musí vyznít) tak, že duchovní práce je důležitější,
připravuje přece pro věčnost.
Pokud kněz náležitě připraví svého laického spolupracovníka, může jej
poslat - slova evangelia přinášet a interpretovat prostě a jednoduše,
aby jim rozuměl každý a aby se dostala do povědomí té nejširší
veřejnosti. Mohou nastat i momenty, kdy laik určitou konkrétní věc
vysvětlí i srozumitelněji než duchovní - právě proto, že je laik.
Myslí jako laik, metodika jeho výkladu může být (v jednotlivostech)
pro laiky i stravitelnější.
POZOR ! ZDALEKA NELZE PAUŠALIZOVAT !!
Co může konkrétně laik dělat kromě přímé pomoci duchovnímu nebo v jeho
zastoupení (tam, kde je to možné) ? Např. realizovat různé kulturní
akce s duchovní tématikou (samozřejmě předem prokonzultovanou s
knězem), různé zájezdy, poutě, besedy, divadelní nebo koncertní akce,
vedení mládeže - táboření, turistika, sport... To jenom namátkou -
lidé, když CHTĚJÍ, dovedou být nápadití. Když jim o něco jde. Hlavně
aby akce byly smysluplné, aby byly "o něčem", neformální (jako za
komunistů), organizačně připravené. Apoštolát kněží i laiků by měl být
obrácen především k MLÁDEŽI - budoucnosti lidstva - i církve. Umět
mládež oslovit, orientovat ji poněkud jinam, než ji diriguje současný
svět s tržní ekonomikou, zločinností, drogami, sexem... Toto mládež
ničí fyzicky a zcela odvádí od Boha - tím ji ničí i duchovně. V naší
farnosti vcelku prosperuje tzv. večeřadlo (společenství starších
farníků), o společenství mladých se toto bohužel říci zatím nedá.
Sejde-li se společenství mladých, je to spíš jen nárazovité a účelové.
Zatím se nám nedaří vnést systém do práce společenství mladých.
Nepropadáme ale pesimismu. Poprosíme-li o pomoc Ducha sv. a o přímluvu
Pannu Marii, dozajista na něco přijdeme.
Rád bych tento svůj vstup zakončil volnou interpretací slov dřívějšího
biskupa litoměřického, otce Štěpána kardinála Trochty: Naše diecéze je
KAMENOLOM PÁNĚ. To ale neznamená pesimismus - vždyť i z kamenolomu je
užitek. Ba právě naopak: Ukryté drahokamy s pomocí Boží začnou zářit,
přijde-li jejich čas. A ten přijde !
LAUDETUR IESUS CHRISTUS ET MARIA, SEMPER VIRGO !
ThMgr. Miloš Nykendaj
Zaslat reakci na tento text.
|
