Prof. Tomáš Halík
Několik poznámek k Instrumentu laboris (IL): Proto bych rád podpořil všechny, kdo zde mluvili o potřebě permanentního vzdělávání v naší církvi. Pro každou společnost – i církve – dnes platí, že jejich působení bude mít dopad přímo úměrný úsilí, vloženému do vzdělání. Vzdělání v církvi jistě není jen předáváním informací, nýbrž k němu patří péče o duchovní růst. Spirituální dimenzi nelze podcenit, ale na druhé straně nelze ničím, a to ani zbožností nahrazovat vzdělání (viz mnohé šokující známou odpověď Terezie z Avily, že mezi zbožným a vzdělaným duchovním vůdcem by volila toho vzdělaného) Teprve budeme-li mít dostatečný počet vzdělaných lidí a ochotu jim naslouchat, bude moci sněm udělat to, co od něho právem čekají mnozí, kteří se angažovali při jeho přípravě: že se pokusí redefinovat místo a úlohu církve v české společnosti v nových sociokulturních podmínkách, které se vytvořily pádem komunismu a začleněním naší země do pluralitní otevřené globální společnosti. Teprve až správně přečteme tato znamení času, budeme moci udělat druhý krok – představit vizi a koncepci života a působení církve v příštích desetiletích a pak třetí rok, navrhnout strategické scénáře, jak tuto vizi odpovědně naplňovat.
Jedna z věcí, kterou nesmíme obejít, je odpovědět si bez alibistického odvolávání se jen na komunistickou minulost a vnější nepřízeň nepříjemnou otázku, proč se tak dramaticky v posledních letech snížila důvěra v církev a počet lidí identifikovaných s církví.
Ano, v IL postrádám hlubší analýzu sociokulturního, politického a duchovního prostředí, v němž má církev u nás působit. (Škoda, že nebylo víc využito listu Pokoj a dobro).
Sociologové náboženství tvrdí, že u nás koexistují tři velmi odlišná prostředí, která vyžadují zcela odlišný styl pastoračního působení.
Problémy v oblasti 2. a 3. |