Služba jáhnů s civilním zaměstnáním je bezesporu pro církev, ale především pro svět ve kterém pracují, velkým přínosem. Jáhni svou službou daleko za hranicemi církve jako nositelé svátostného (služebného) kněžství reprezentují církev žijící ve světě, tedy Krista otevřeného světu; Krista hovořícího se Samařskou ženou (Jan 4). Ale také do církve přinášejí všechny bolesti současného světa. Mohli by být chápáni jako ti, kdo se jáhenství nebo pastorační službě nevěnují naplno. To by ovšem byl velký omyl. K jáhenství nepatří jen reprezentace Krista ve světě, ale také pohyb opačný, tedy již zmíněné strhávání pozornosti celé církve právě k oněm bolestem a problémům světa:
„(...) pokračování v civilním povolání nabízí jáhnovi rozhodující možnosti zapojit své zaměstnanecké zkušenosti a prožitky, a v neposlední řadě také své osobní kontakty z okruhu svého povolání do pastorační služby a takto svými specifickými úkoly zprostředkování obohatit církevní úřad svou zvláštní kompetencí.“
U jáhnů s civilním povolání se jako další podstatný prvek jejich služby ukazuje zprostředkování. Zkušenosti z 70. let v Německu ukazují, že pokud diecéze chtěla, aby jáhni zůstali u svého civilního povolání, bylo v diecézi více jáhenských povolání než v diecézích, kde měli jáhnové přijmout profesionální službu v církvi. V této souvislosti služby zprostředkování se také nabízí souvislost se službou dělnických kněží (rozuměj presbyterů), která v 60. a 70. letech byla experimentálně zavedena například ve Francii a v Německu. Zřejmě však, vedle toho že prakticky neuspěla, nemá tato služba solidní teologický základ. Kněžské-presbyterské svěcení je konstituováno především péčí o dílčí části místní církve. Proto jsou jeho nositelé ustanovováni k službě farářů, tedy ke službě jednotě obce. Z toho vyplývá také jejich služba při slavení svátostí eucharistie a smíření. Tato problematika však již byla popsána výše. Zde je jen připomenuta proto, že služba dělnických kněží nese všechny prvky jáhenské služby s civilním povoláním. Jáhenské svěcení se vším, co k němu patří, a především s evangelizačním a misijním charakterem jáhenské služby, této službě odpovídá mnohem lépe. Svátost manželství dává potom této službě zvláštní vysokou hodnotu.
Z pohledu poslání jáhnů jsou tedy ti s civilním zaměstnáním nejvíce vysunuti do světa, jsou ve světě vlastně ještě dále než jáhni v diakonické a speciální pastoraci. A právě proto potřebují zvláštní podporu a pozornost od církve, tj. od své domovské farnosti i od svého biskupa. Tato služba má svou zvláštní hodnotu, nesmí však být degradována na odměnu pro více či méně zasloužilé laiky, a tito jáhnové by proto také neměli být nuceni profesionálně pracovat jak ve farní tak v diakonické pastoraci.
|
