|
|
Řeholní život v dnešním světě – problém formace
Řeholní život v dnešním světě – problém formace
s. Siarda Ludmila Trochtová
Svatý otec Jan Pavel II. v postsynodální exhortaci Vita consecrata
vyzdvihuje úlohu zasvěceného života v Církvi. „Zasvěcený život se
totiž nachází v samém srdci Církve jako prvek rozhodujícího významu
pro její poslání, neboť je projevem a znamením nejvnitřnější podstaty
křesťanského povolání, tak i úsilím celé Církve – nevěsty o sjednocení
se s jediným Ženichem.“ Je tak oporou a darem pro Církev.
Základní úkol osoby povolané Kristem je ukazovat Boží lásku ve světě.
Formace jí má pomoci, aby poznala hodnoty svázané s povoláním,
zamilovala si je a dokázala je ve svém životě realizovat. Zde se
setkáváme s velkými problémy. Poznáváme, že generaci, která do našich
společenství přichází, mnohdy nerozumíme, že je jiná než generace
předcházející a musí řešit i jiné problémy.
Většina lidí vstupujících na cestu povolání chce žít a realizovat
nadpřirozené hodnoty. Ideály vyznávané na začátku však mohou být
nezřídka částečně nereálné v důsledku podvědomých motivací,
pocházejících z potřeb či konfliktů, kterých si jednotlivec často už
není vědom. Výběr životní cesty zde může být způsobem útěku před
vlastními problémy. Taková vize povolání bývá pramenem mnoha problémů,
oslabuje zápal a plné zaangažování osoby a nezřídka se může přičinit k
opuštění nastoupené cesty.
Aby bylo možné pomoci formovaným řešit jejich nejrůznější osobní
problémy, je zapotřebí formovat nové lidi, kteří by později při
samostatné formační práci stačili na úkoly, se kterými se setkají. To
předpokládá, že budou sami zralí, že budou rozumět sobě samým a žít
hlubokou vírou, že se budou ve svém životě řídit hodnotami a ne
vlastními potřebami. Je potřebné, aby tito formující měli také
odpovídající psychologickou přípravu, dovolující jim poznat
psychologickou nesoudržnost formovaných osob, porozumět jim a umět jim
pomoci. Bylo by velmi užitečné, kdyby formující uměli vést vhodné
rozhovory, při kterých by se formovaná osoba učila poznávat sebe samu,
které by jí pomohly akceptovat se a otevřít se postupně více Bohu,
lidem i sobě.
Na Gregoriánské univerzitě v Římě existuje Institut psychologie, který
má za cíl výchovu právě takových lidí. Domníváme se, že i když se v
naší zemi věnuje formátorům pozornost, byla by existence podobné
instituce velkou pomocí a přinesla by své bohaté plody.
Zaslat reakci na tento text.
|
