ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
Církev jako svátost spásy a společenství 
Církev jako společenství Božího lidu 
Ekumenismus 
Laici v církvi 
Kněžstvo 
Svatost, řehole, duchovní hnutí 
2001 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Řeholní život v dnešním světě – problém formace

Řeholní život v dnešním světě – problém formace

s. Siarda Ludmila Trochtová

Svatý otec Jan Pavel II. v postsynodální exhortaci Vita consecrata vyzdvihuje úlohu zasvěceného života v Církvi. „Zasvěcený život se totiž nachází v samém srdci Církve jako prvek rozhodujícího významu pro její poslání, neboť je projevem a znamením nejvnitřnější podstaty křesťanského povolání, tak i úsilím celé Církve – nevěsty o sjednocení se s jediným Ženichem.“ Je tak oporou a darem pro Církev.
Základní úkol osoby povolané Kristem je ukazovat Boží lásku ve světě. Formace jí má pomoci, aby poznala hodnoty svázané s povoláním, zamilovala si je a dokázala je ve svém životě realizovat. Zde se setkáváme s velkými problémy. Poznáváme, že generaci, která do našich společenství přichází, mnohdy nerozumíme, že je jiná než generace předcházející a musí řešit i jiné problémy.
Většina lidí vstupujících na cestu povolání chce žít a realizovat nadpřirozené hodnoty. Ideály vyznávané na začátku však mohou být nezřídka částečně nereálné v důsledku podvědomých motivací, pocházejících z potřeb či konfliktů, kterých si jednotlivec často už není vědom. Výběr životní cesty zde může být způsobem útěku před vlastními problémy. Taková vize povolání bývá pramenem mnoha problémů, oslabuje zápal a plné zaangažování osoby a nezřídka se může přičinit k opuštění nastoupené cesty.
Aby bylo možné pomoci formovaným řešit jejich nejrůznější osobní problémy, je zapotřebí formovat nové lidi, kteří by později při samostatné formační práci stačili na úkoly, se kterými se setkají. To předpokládá, že budou sami zralí, že budou rozumět sobě samým a žít hlubokou vírou, že se budou ve svém životě řídit hodnotami a ne vlastními potřebami. Je potřebné, aby tito formující měli také odpovídající psychologickou přípravu, dovolující jim poznat psychologickou nesoudržnost formovaných osob, porozumět jim a umět jim pomoci. Bylo by velmi užitečné, kdyby formující uměli vést vhodné rozhovory, při kterých by se formovaná osoba učila poznávat sebe samu, které by jí pomohly akceptovat se a otevřít se postupně více Bohu, lidem i sobě.
Na Gregoriánské univerzitě v Římě existuje Institut psychologie, který má za cíl výchovu právě takových lidí. Domníváme se, že i když se v naší zemi věnuje formátorům pozornost, byla by existence podobné instituce velkou pomocí a přinesla by své bohaté plody.




Zaslat reakci na tento text.