|
|
Problémy ženy, manželství a rodiny
Žena, manželství a rodina
Poznámky pro nadcházející plenární sněm katolické církve v ČR
Cíl textu
Předložení diskusního materiálu k tématu "Žena, manželství a rodina"
v světle dat, čerpaných z knihy stvoření i zjevení, z vědeckých údajů
i životní zkušenosti.
Publikování dotazu na veřejnosti
Příslušná výzva byla zaslána na jednotlivá biskupství, směrodatným
institucím, jako je Unie katolických žen a známým v různých
farnostech s žádostí o rozšíření. V odpovědi došly dvě stížnosti: na
příliš krátký termín dodání (do poloviny června) a na časové i jiné
obtíže, spojené s četbou navržených církevních dokumentů. Proto se
většina příspěvků omezila na vylíčení osobní zkušenosti žen, manželů
a rodičů.
Způsoby předložení výsledků ankety
Vedle Písma a magisteria byla hlavní pozornost věnována hlasu
křesťanského lidu, jehož příspěvky (dosud je jich k dispozici 70; Dr.
Raban žádá tento zlomek předložit k sjednanému datu, další příspěvky
jsou však očekávány a budou dodány později) jsou v diskusním
materiálu uvedeny značkou "př" s číslem, což umožňuje podle potřeby
text vyhledat a dát ho k dispozici.
ŽENA
Vox Scripturae
Uvedené téma lze doložit velkým počtem biblických dokladů, připomínám
pouze ohniska, která jsou uváděna (př 3) jako zvláště významná.
Jde o stvoření člověka Bohem jako muže a ženy v Genezi; zdůrazňuje se
rovnost obou pohlaví, zamítá se jakákoliv forma diskriminace. Př 3:
Žena má přijmout svou odlišnost, uvědomit si, že je jiná proto, aby
mohla být muži rovnocennou partnerkou.
Dále je připomínán Ježíšův komunikační étos vůči ženám, patrný např.
v rozhovoru se Samaritánkou u studnice Jakubovy (Jan 4), radikálně
odlišný od patriarchálního chování soudobých rabínů.
Třetím důležitým dokladem je několik míst v Pavlových epištolách,
která se týkají uvažovaného problému:
Gal 3,28: není už rozdíl mezi...mužem a ženou. Vy všichni jste jedno
v Ježíši Kristu (je ovšem možno namítnout, že Kristův příchod
nesmazal pohlavní odlišnost lidí, výrok má eschatologický, nikoliv
antropologický charakter).
Kol 3,18.19: Ženy, podřizujte se svým mužům...Muži milujte své ženy…
Př 3 vykládá: podřizujte se znamená zachovejte jistý řád, který ženu
nezvýhodňuje, ale klade odpovědnost za svěřené bytosti na muže jako
ochránce, který miluje v smyslu agapé. Tomu se žena podřizuje,
protože oceňuje jeho roli, ke které je lépe vybaven.
Ef 5,21: V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým
mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou
církve...Př 3 vykládá: Na muži se vyžaduje láska jako je láska
Kristova, tzn. do krajnosti, nikoliv prosazování sebe na úkor
ostatních. Muž i žena musí pamatovat: Ten ať je mezi vámi větší, kdo
bude více sloužit.
NB. Nelze přehlédnout, že jakékoliv využití biblického místa je
vázáno na spolupráci systematika s biblistou, proto každý výklad musí
být konfrontován se současným stavem exegeze, která se samozřejmě
vyvíjí. Také je třeba odlišit smysl literární od duchovního, který
může značnou měrou povznášet, není však v prvním plánu výpovědi.
Pro poslední úryvek je např. důležité rozhodnout, jde-li o požadavek,
vázaný na určitou kulturu nebo na "přirozenost" člověka jako muže a
ženy. Většina odborníků i laiků se bude jistě přiklánět k prvnímu
řešení. Že však text nelze přizpůsobovaným výkladem nutit do služby
určité myšlence, byť by byla sebepřitažlivější, není jistě třeba
připomínat.
Vox magisterii.
2. vat. koncil
GS 9: "...mnozí důrazně požadují ona dobra, o nichž s živým vědomím
soudí, že jich byli nespravedlností nebo nerovným rozdělením zbaveni.
Ženy se dožadují právní i skutečné rovnoprávnosti s muži tam, kde ji
dosud nedosáhly".
K tomu lze připojit př 69: Výbor pro odstranění diskriminace žen při
OSN (dále CEDAHL) dílem chválí ČR, dílem ji kritizuje. Kritika se
týká nadměrné tendence vlády ČR vidět ženu spíše jako matku než jako
nezávislého aktéra ve veřejné sféře. S tím souhlasí př 41, podle
kterého duch, který vane církví, staví ženu - matku pouze do kuchyně.
Zdůrazňuje roli matky, aniž by vyjádřila pochopení pro ty ženy, které
se chtějí dál věnovat svému zaměstnání, protože to je pro jejich růst
osobnosti velmi podstatné.
Proti tomu ovšem mluví řada př. 1,3,5, který dokonce považuje tzv.
problém moderní ženy za pseudoproblém a klíčový moment v životě ženy
spatřuje ve volbě životního partnera; dále 7, 8, citující Berďajeva,
podle kterého budoucnost není v uvedení žen na mužské dráhy, ale v
ocenění "věčně ženského"; dále 17, 27, 34, 52, odmítající filozofii
rovnosti pohlaví pomocí "povznesení" ženy na úroveň muže, dále 58,
61, (jde tedy o početně velmi zastoupené téma), zdůrazňujících
nesrovnatelnou důležitost mateřství ženy (v širokém smyslu) jako
cosi, co nelze dost zdůrazňovat.
Př 2 mluví o označení ženy v domácnosti jako o označení degradujícím,
protože taková žena zůstala věrná svému nejvyššímu poslání tvůrkyně
domova. Ženy nechodí vždy do práce z ekonomických důvodů (což musí
každý samozřejmě chápat), ale často ze studu, poplatného minulosti,
že na víc než na domácí práce nemá. Domov zaměstnaných matek se
většinu dne stává prázdný a málo produchovněný. Celodenní pobyt s
dětmi doma umožňuje neocenitelnou individuální výchovu s maximální
podporou jejich schopností. Pokud si žena své povinnosti dobře
rozloží, má možnost prožít svůj den příjemně. Za zvlášť bolestnou
kapitolu považuje př 2 nepřítomnost vzoru pro ženy. Kde je vzít, když
neexistují třígenerační rodiny, chybí také dvě generace matek,
předávajících jedna druhé své zkušenosti.
NB. Už v tomto okamžiku možno pomyslet na quot capita, tot sensus,
jistě bude těžko vytvářet žádoucí konsens při nápadné názorové
polaritě, která se projeví i v jiných otázkách.
Podle CEDAHL chybí opatření pro povznesení ženy. Český právní řád
nezná definici diskriminace a neřeší faktickou nerovnoprávnost žen a
mužů. Mezirezortní koordinační orgán pro ženskou otázku pod MPSV ČR
nelze považovat za dostatečný mechanizmus. K tomu podotýká př 42, že
občané pociťují tíživě přístup státu k sociální oblasti, přetrvávání
nerovnosti šancí mužů a žen při hledání zaměstnání a nerovnost odměn
za stejnou práci. Př 47 se zabývá ekonomickými a sociálními otázkami
v tomto kontextu.
Velké znepokojení způsobuje nedostatečné a klesající zastoupení žen v
řídících funkcích politické a hospodářské sféry. Také klesl počet
nevládních ženských organizací, o kterých říká př 54, že je nelze
chápat jako extrémní hnutí.
Neexistuje zvláštní právní úprava pro násilí na ženách, které navíc
není statisticky sledováno. Př 4 se pozastavuje nad tím, že o
sexuálním obtěžování, znásilňování apod. se v katolické církvi mlčí.
Pozornost by měla být věnována tzv. druhému znásilnění (policejní
vyšetřování tohoto deliktu). Boj proti prostituci a obchod se ženami
v ČR je podle CEDAHL veden pouze v rámci boje proti organizovanému
zločinu. S tím úzce souvisí nerovnost odměňování mužů a žen. Ruku v
ruce s prostitucí je nutné mluvit o feminizaci bídy, jak konstatuje
př 44.
Masmedia nejsou vedena k propagaci pozitivního image ženy (opakem je
skutečnost, jak uvádí př 6, také 43: ženina bytost je hrozným
způsobem degradována na komerční předmět pornografií, reklamou nebo
časopisy. Vyčerpali představitelé křesťanských společenství všechny
prostředky k obraně zraňované důstojnosti ženy? Nabízí se otázka,
proč takto uražené ženství neprobudilo rozsáhlé protestní hnutí u žen
samotných) a k rovnému podílu muže na péči o rodinu. Zakládání
rodinných škol podporuje stereotypní pojetí rolí žen a mužů.
CEDAHL je velmi znepokojen vysokým počtem umělých přerušení
těhotenství v ČR. Kritizuje nedostatečné školení zdravotníků (a v
důsledku toho neinformovanost veřejnosti) o používání antikoncepce a
žádá příslušný vládní program. Zde je ovšem na místě připomenout
časté tvrzení magisteria o provázanosti potratové s antikoncepční
mentalitou.
GS 52: "...matčina práce v domácnosti...musí být zajištěna, aniž se
přitom zanedbá oprávněný společenský vzestup ženy". K tomu kriticky
podotýká př 6: Požadavek společenského vzestupu ženy je nejasný.
Spatřuje v něm GS také její zaměstnaneckou aktivitu mimo rodinu? Pak
je nutno připomenout, že zaměstnané ženy jsou nuceny vléci dvojí
pracovní břímě (zaměstnání a rodinu), což lze sotva chápat jako péči
o společenský vzestup ženy. Podobně se zamýšlí př 39, žádající volit
priority při snaze zapojit se do společenského života, zejména
matkami s více nebo malými dětmi, ale to vyžaduje velkou mravní
sílu.
GS 60: "Ženy už pracují téměř ve všech oblastech života: sluší se
však, aby mohly své úkoly plně vykonávat ve shodě se svými přirozeným
vlastnostmi. Je to záležitost všech, aby se uznala a podporovala
přiměřená a nutná účast ženy v kulturním životě". Groteskní aplikací
tohoto požadavku je používání ženského těla jako výtečného obchodního
„artiklu" jak bylo uvedeno výše (př 6, 34, připojující politování nad
tím, že dnešní žena si neváží svého těla a vystavuje na odiv svou
smělost v chování vůči mužům).
GS 29: "...třeba překonat a odstranit jakýkoliv druh sociální nebo
kulturní diskriminace v základních právech člověka z důvodů
pohlaví... tato základní práva člověka nejsou ještě všude plně
zachovávána: jako upírá li se ženě možnost svobodně si volit manžela
a vybrat si své životní povolání, nebo dosáhnout stejné výchovy a
vzdělání, jaké se přiznávají muži". Několik příspěvků se zasazuje o
zpřístupnění teologického studia žen na katolické teologické fakultě
UK v Praze (např. př 8, 51). Jeden z představitelů fakulty ujistil,
že takovému studiu nestojí nic v cestě, prokáže-li uchazečka potřebné
vstupní znalosti.
AA 9: "Protože ... v nynější době mají na celkovém společenském
životě stále větší aktivní podíl ženy, je velmi důležité, aby se
zvýšila jejich účast i v různých oborech církevního apoštolátu". - Př
55 se v této souvislosti obšírněji zmiňuje o pastoračních
asistentkách a považuje tuto službu za velmi variabilní v závislosti
na osobnosti asistující i osobnosti toho, komu je asistováno. Jako
pracovní náplň pastorační asistentky přichází v úvahu katecheze,
duchovní rozhovor, vyučování náboženství, příprava na přijetí
svátostí, ale i práce v kanceláři nebo vedení účetnictví. Mnohdy se
sem vejde i kus farní hospodyně, stavebního technika nebo služebního
řidiče. Zmiňovaný př se také připomíná pastorační asistentky v
nemocnici a ve věznici, což jsou specifická zaměření, vyžadující
zvláštní pojednání.
Mulieris dignitatem
Komentování tohoto i jiných církevních dokumentů se v příspěvcích
vyskytovalo poměrně sporadicky, proto uvádím podle vlastního výběru
nejpodnětnější myšlenky pro diskusi ve formě upravených tezí.
Člověk je Božím obrazem nejen individuálně, ale i sociálně, v
společenství odkazuje na Nejsv. Trojici (MD 7).
Osoba je bytost, která tíhne k sebeuskutečnění a toho dosahuje
darováním sebe (ibid.).
Dochází li v kulturních dějinách lidstva k panování místo k darování,
je tím zmenšena důstojnost nejen ženy, ale i muže (MD 10).
Důstojnost ženy je dána muži za úkol (MD 14).
V ochotě ženy po dítěti nalezne žena sebe jako osobu tím, že sebe
daruje osobě (MD 18).
Muž se má od ženy učit svému otcovství (ibid.).
Panenství lze chápat pouze analogicky k manželské dávající se lásce
(MD 20).
Panna učí matku v darování se (MD 21).
Panictví a panenství je víc než manželství (:MD 22).
Podle Písma není možné bez odvolání se na ženský prvek podat
přiměřený výklad člověka (ibid.).
Důvod proti zapojení ženy do hierarchických struktur není pastorační,
ale sacerdotální služba eucharistii, v níž se vyjadřuje svátostně
vykupitelský úkon Krista Snoubence vůči Snoubence církvi. To se stává
zřete1ným, když svátostnou službu eucharistie, ve které kněz
zosobňuje Krista, vykonává muž. (MD 26).
Maria je víc než Petr (:MD 27).
Svatá žena je ideálem nejen pro ostatní ženy, ale i pro muže (MD 27).
Láska je ontologická a etická potřeba osoby. Musí být milován,
protože jen láska odpovídá tomu, co je osoba. Pouze ona může milovat
a být milována (MD 29).
Motivem přirozeného zákona je to, že žena je zvláštní hodnota jako
osoba faktem svého ženství nezávisle na kultuře. Žena zjevuje
prorockou známku svého ženství ve vztahu Bůh - člověk (MD 29).
Naše doba očekává v důsledku toho, že jí Bůh svěřil zvláštním
způsobem člověka, projevení tvůrčího ducha ženy, který by zajistil
citlivost pro člověka proto, že je člověk (MD 30).
NB. Pro mnohé je jistě diskutabilní myšlenka o nadřazenosti
panenství. Proto uvádím celé znění: V prvním listě Korinťanům (srov.
7,38) Hlásá apoštol nadřazenost panenství vůči manželství, jež je též
stálou naukou církve v duchu Kristových slov v Matoušově evangeliu
(19~10-12), aniž přitom snižuje závažnost a význam tělesného a
duchovního mateřství (MD 22).
Katechizmus katolické církve
Muž a žena jsou stvořeni... v dokonalé rovnosti jak lidské osoby, tak
v jejich vlastním bytí muže a ženy. "Být mužem“, „být ženou“ je
dobrá...skutečnost. Muž i žena mají nepomíjející důstojnost... s touž
důstojností jsou "Božím obrazem“. Svým "mužským bytím" a "ženským
bytím“ zrcadlí Stvořitelovu moudrost a dobrotu (369).
..."dokonalosti" muže a ženy zrcadlí něco z nekonečné Boží
dokonalosti: dokonalosti matky a dokonalosti otce a manžela (370).
Muž a žena...jsou Bohem chtěni jeden pro druhého... Muž objevuje ženu
jako druhé já téhož lidství (371).
"Muž a žena jsou stvořeni...pro společenství osob, v němž každý může
být "pomocí" pro toho druhého, protože jsou zároveň rovnocenní jako
osoby...a doplňují se jako muž a žena (372).
NB. Z textu KKC vyplývá, že víra současné církve ("v Hlavě i údech")
chápe poselství Geneze o stvoření člověka jako důkaz rovnosti obou
pohlaví se všemi etickými důsledky. Př 3 konstatuje, že svět ztratil
smysl pro hodnoty, také žena už neví, kým je - hovoříme o krizi
vlastní identity) a př 1 se ptá, proč je pro ženu nutné identitu
znovu najít. Po osvobození se od zbytečných a uměle vytvořených
problémů je třeba hledat a přijmout svá pozitiva. Tím je široce
pojaté mateřství, šíře záběru daná psychologií a fyziologií ženy,
schopnost adaptace a empatie, na níž závisí vyšší sociální
inteligence žen, smysl pro oběť a pro přijetí jak druhého, tak sebe.
K tomu všemu, uzavírá př 1. je ovšem třeba přípravy a výchovy.
Vox populi christiani
NB. Předchozí text byl příležitostně glosován odpovídajícími
příspěvky. Nyní budou uvedeny další podněty.
Př 3: .Prohlubování znalostí o mužském a ženském způsobu myšlení je
předpokladem pro úspěšný dialog mezi oběma pohlavími v církvi. Ten
zatím vázne.
Př 4: Mužská část církve vidí v ženách jen objekty svého teologického
či psychologického zkoumání. Vztahová a sociální stránka křesťanství
zůstává v církvi stranou dodnes. Pro kněze bývá těžké najít k ženě
vyrovnaný přístup, ženy s obtížemi hledají duchovního vůdce.
Pastorační strategie nepočítá se svobodnými ženami, buď matka, nebo
řeholnice, avšak hřivny svobodných žen zůstávají nevyužity. Doplňuje
př 18: jaký má takový život smysl, specifika, priority?; v této
souvislosti upozorňuje př 23 na sekulární instituty.
Př 29: Reakce kněží se pohybují od úzkostných a obranných přes
zdůrazňování větší erudice až po panovačnost a skrytou či zjevnou
agresi, enormní požadavky a ukládání vysloveně pomocných prací. Jen
ve výjimečných případech se setkávám se zdravým dialogickým,
partnerským přístupem.
Př 31: V praktické diskriminaci žen v životě české církve jde dle
mého názoru také o pohled celibátníka na ženu: obava z ženy jako
fenoménu, vědomá či podvědomá, vede často k rozporuplnému chování k
ženám. Naproti tomu v chování žen nechybí erotický prvek "zakázaného
ovoce", vedoucí k nepříjemnému adorantství. - Od těchto myšlenek není
daleko " k problematizování povinného celibátu kněží, o jehož
zdobrovolnění mluví - nesměle - př 38.
Př 40: Žena je pro církev bytostí podezřelou. Někomu to vyhovuje,
někoho to odpuzuje. Co mne rozesmutňuje, je to, že církev, hlasatelka
evangelií, kráčí až za světem. Z církví (je užito plurálu) se pro
většinu lidí stává bašta dogmat, zastiňující evangelium lidské
rovnosti a lásky. V Grazu jsem zjistila, že mám v západní Evropě
tisíce bratrů a sester a zároveň jsem zjistila, že církve (hierarchie
i prostí věřící) z bývalého východního bloku zaspali ve středověku.
Tak vyzněla, ostatně velmi sporá, hodnocení této akce v katolických
mediích.
Př 31: V praktické diskriminaci žen v životě české církve jde dle
mého názoru také o pohled celibátníka na ženu: obava z ženy jako
fenoménu, vědomá či podvědomá, vede často k rozporuplnému chování k
ženám. Naproti tomu v chování žen nechybí erotická prvek "zakázaného
ovoce", vedoucí k nepříjemnému adorantství.
Př 42: Ve své farnosti jsem zjistil, že většině věřících vyhovuje
současný stav určité zabydlenosti v daných poměrech, není opravdový
zájem něco radikálně měnit. Realitou je taky obecná nevzdělanost i v
základních náboženských tématech. Zásadně se nedoceňuje mateřství a
vedení domácnosti.
Př 5: Církev by dnes mohla prospět ženám tím, že by si její
představitelé byli vědomi toho, že jako nezastupitelní nositelé
duchovních hodnot jsou společenskou elitou a takto by taky měli být
vnímáni. Fary by se mohly stát přirozenými společenskými centry.
Př 8: V církvi není klima, v kterém by se ženy mohly plně uplatnit
pomocí svých darů, jako je naslouchání, vcítění se, intuice v
pastorační práci. Měly by být povzbuzovány k rozpoznávání dalších
darů, kterými, aniž to ví, disponují.
Př 27: Podle kard. Ratzingera nelze oddělit Mulieris dignitatem od
jiného dokumentu, kterým je Redemptoris mater. Maria má dát
bezcílnému světu orientaci. Panenským a zároveň mateřským způsobem se
účastní boje proti moci zla, a tím se stává znamením naděje. V
přítomnosti, která je téměř bodem mezi pádem a povstáním, je Maria
výzvou pro svědomí, aby se dalo cestou, na níž se povstává a na níž
se nepadá.
Př 28: Komplementarita ženy a muže, která není v ne-heterosexuálních
vztazích, je předpokladem pro jejich stabilitu; takové vztahy lze
nazvat personálním společenstvím, vytvářeným duchovně i tělesně.
Př 29, podobně 43: Je zajímavé, s jakou samozřejmostí byly dány do
jednoho pytle otázky ženy, manželství a rodiny. Logičtější by bylo
spojení muži a ženy, manželství a rodina. Cožpak z faktu příslušnosti
k mužskému poh1aví neplynou také v církvi problémy, např. v
odměňování stálých jáhnů, živitelé rodin?
Př 31: Jaké uplatnění má vzdělaná teoložka? Jsme u palčivé otázky
svěcení žen. Postoj k ní je asi problém generační. Čím mladší
generace, tím myšlence vstřícnější. Doba ke kněžskému svěcení žen
nedozrála. Velmi bych se však přimlouvala za svěcení žen do
jáhenství. Kdo byla diakonka Foibé? Ještě jednu myšlenku: zpověď ženy
ženě by byla mnohem upřímnější než muži, protože určitá sebestylizace
(učitel - žákyně, lékař - pacientka) je asi nevyhnutelná. Nešlo by
uvažovat o spolupráci pastorační asistentky se zpovědníkem u svátosti
smíření?
Př 46: V komunistických letech byla rodina místem privátním, do
kterého se obtížně pronikalo, a to byl jeden z důvodů pro kolektivní
výchovu. Pod falešným důvodem naplnění ženské role a dosažení ženské
velikosti byl učiněn pokus udělat ženu muži ne rovnou, ale stejnou.
Rovnost v rozdílnosti, jednota v odlišnosti, v doplňování, poslání,
tvořící velkou harmonii života a jeho rozmanitost, byla nahrazena
uniformitou. Ve světě vznikl koncept androgynie. Muži a ženy by
vlastně měli být úplně stejní, příroda to špatně zařídila. Cesta do
uniformity je ale cestou do záhuby.
Př 55: Liturgická služba ženy v církvi souvisí s všeobecným
kněžstvím. Do zvláštních služeb lze zařadit ministrování,
lektorování, podávání eucharistie, vedení bohoslužby slova včetně
promluvy, vedení zpěvu. Pro toho, pro koho by byla některá z
uvedených služeb v rukou ženy problémem, odpověděla v roce 1992
papežská rada pro výklad církevních zákonů kladně na otázku, zda je
třeba zahrnout službu u oltáře do liturgických služeb, které mohou
vykonávat... ženy? Pohled na ženu ve světle Ducha svatého se stále
rozvíjí. Proti tomu však př 15: Vůbec se mi nelíbí ženy u oltáře,
myslím, že by se ženy mohly víc angažovat při výuce náboženství nejen
dětí, ale i dospělých (tato myšlenka zazní silněji v úseku . o
výchově).
NB. V této souvislosti upozorňuji na nedemokratickou mentalitu, do
které může velmi snadno sklouznout jak "progresivní", tak
"konzervativní" pozice, totiž rychle ukřičet nepohodlný hlas. K
pozitivům plánovaného sněmu jistě patří trpělivé vyslechnutí každého
s tím, že bude úměrně k pravdivosti a významu svého příspěvku
vintegrován do výsledných textů.
Př 58: Odpovídá dnešní faktické postavení ženy hodnotě a
nenahraditelnému poslání ženy? Sotva lze odpovědět kladně. Vedeme
ženy k tomu, aby dovedly poznat svou hodnotu? Za velmi důležité
považuji navození nového vztahu mezi mužem a ženou. Potřebujeme
odvahu k překonání pohodlných zbytků paternalizmu.
Př 61: Vedle mateřství jako samozřejmé základní charakteristiky ženy
připomínám druhou charakteristiku: jako P. Maria musí žena umět stát
v pozadí. To neznamená být diskriminována mužem, ale přijmout typ
svého stvoření, být bytostně podpůrnou. Stát v pozadí je úkol,
svěřený ženě v nesmírné lásce. Je naprosto slučitelný s vedoucími
funkcemi.
Shrnutí
V komentářích k církevním dokumentům, zabývajícím se ženou, její
hodnotou a společenským postavením, z kterých však vychází velmi malá
část respondentů, se ozývá většinou souhlasné ocenění nebo
konstruktivní kritika církevní nauky.
Jednomyslný souhlas panuje v otázce elementární důležitosti
mateřství, rovnosti obou pohlaví a jejich komplementaritě, také v
nutnosti bojovat proti spíše ekonomickým než politickým formám
diskriminace žen v české společnosti.
Příspěvky nakously velmi těžký problém dilematu, do kterého se
dostává matka - profesionálka, nucená volit mezi rodinou a profesí
zpravidla formou kompromisu
Kapitolu s řadou otazníků představuje vztah ženy a církve. Určité
hranice jsou respektovány jako nepřekročitelné (svěcení žen na
kněze), některý prostor je bezproblémový (vedení kostelního zpěvu).
Pokud vytváří angažovanost žen v církevních aktivitách napětí (např.
u oltářní služby), je spíše psychologické než právní povahy.
Co očekává věřící žena v ČR od chystaného plenárního sněmu?
1. Že jí pomůže při hledání vlastní identity.
2. Že pomůže veřejnosti oceňovat zapomínané či neuznávané
hodnoty, kterými disponuje právě jen žena v prospěch celé
společnosti.
3. Že pokročí vpřed při řešení otázek, spojených s postavením
ženy v církvi jednak doháněním světové církve, jednak jejím
inspirováním v podobě případného vota.
MANŽELSTVÍ
Vox Scripturae
Písmo věnuje manželství pozornost na mnoha místech, patrně
nejznámější je scéna Geneze, když Hospodin přivádí k Adamovi první
ženu (Gen 2,24: stanou se jedním tělem) Ježíšův výrok Mt 19,5-6 budou
ti dva jedno tělo... Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj a Pavlův výrok
(Ef5,31.32 budou ti dva jedno tělo. Je to veliké tajemství, které
vztahuji na Krista a na církev.
Ve všech třech případech se refrénovitě ozývá ujištění, že budou
jedno tělo, jeden člověk. Spojení muže a ženy je tedy dílem
Hospodinovým, při kterém dochází k stmelení dvou lidí, navzájem se
formou i funkcí doplňujících, do jednoho člověka, jedince vyššího
řádu. Člověk nemá toto Boží dílo rušit (člověk neroz1učuj), cílem
tohoto spojení je zaplašení samoty, která není člověku přiměřená a
splnění předpokladů pro výzvu množte se a naplňte zemi.
Z toho plyne, že biblické náboženství, tedy také křesťanství, má o
tomto Hospodinově díle v několikerý prospěch člověka vysoké mínění a
považuje před tváří Stvořitele za svou povinnost toto dílo chránit a
podporovat.
Vyvrcholením dat písemného záznamu zjevení je srovnání vztahu muže k
ženě se vztahem Krista k církvi, jež nelze nazvat jinak než
tajemstvím, tedy něčím, co se vymyká lidské chápavosti.
Jestliže každé Boží dílo je vzápětí ohrožováno až k úplnému
korumpování Protivníkem, platí to také o tomto "tajemství". Svazek
muže a ženy, závisející na rozhodnutí člověka jako svobodné bytosti,
je ustavičně vnitřně i zevně ohrožován, lhostejno, jakou kulturně
podmíněnou podobu bude toto ohrožení mít. Z řečeného taky plyne, že
tento svazek, manželství, ústí zcela přirozeně do rodinného
společenství.
GS 49: ...skutky, kterými se spolu manželé...stýkají, jsou čestné a
důstojné, a jsou li prováděny způsobem hodným člověka, vyjadřují a
podporují vzájemné darování...
K této, v morálce známé skutečnosti, podotýká př 60: Platí-li
biblické, že ti dva budou jedno tělo, pak musí být v tak zvaném
dovoleném sexu morální limit míry a způsobu; například je nevhodné
zvyšovat sexualitu masochizmem.
GS 49: Mladí lidé mají být vhodně a včas poučeni - a to převážně již
v rodině - o důstojnosti, úloze a uskutečňování manželské lásky...
Toto přání koncilu bere se zadostiučiněním na vědomí několik
příspěvků.
Př 13: zdůrazňovat duchovní rozměr manželství; při katechezích
mladých lidí soustředit se hlavně na 14-18leté dívky jako hlavní
předavatelky víry i křesťanského názoru na manželství.
Př 38: do přípravy zapojit rozhovor s některými manželskými páry.
Př 37: velmi důležité je informování dětí a dospívajících o sexuální
sféře lidského života, stejně v oblasti duševní a duchovní jako
tělesné. Jinak hledají děti odpověď jinde. Časopisy jako Bravo nebo
Dívka však dobrou odpověď neposkytnou.
Př 62: Je to spíše pole pro laiky, spousta známých mluvila v přípravě
na manželství s panem farářem o ,Abrahámovi", a o manželství se
nedověděli nic. Avšak př 67: manželský pár jim může sdělit své
zkušenosti, ale kněze nemůžeme od této přípravy odpárat. Také př 70:
Nemyslím, že by kněží připravovali nekvalifikovaně. U nás máme čtyři
setkání se snoubenci; první je přivítá kněz, jáhen s manželkou něco
proberou z Písma, pak manželský pár s 8 dětmi probírá modlitbu a
výchovu v rodině, konečně další pár mluví o plánovaném rodičovství.
GS 50: Manželství...nebylo ustanoveno jen.kvůli plození; ale už sama
povaha nerozlučné úmluvy mezi osobami a prospěch dětí vyžaduje, aby
se i vzájemná láska mezi manželi...rozvíjela a zrála. Proto i když
schází často tak vytoužené potomstvo, manželství jako...společenství
celého života...podržuje svou hodnotu...
Tato pasáž je důležitá proto, že potvrzuje autoritou koncilu smysl a
platnost pohlavního života sterilního manželství (nemocí či věkem).
Zároveň hájí etičnost pohlavního styku, zvoleného záměrně v tzv.
neplodných dnech.
GS 52: ...roz1išujíce to, co je věčné, od proměnlivých forem, mají
křesťané horlivě napomáhat k rozvoji hodnot manželství (text uvádí
taky rodinu)...
svědectvím vlastního života
svornou prací s lidmi dobré vůle
/opřením se 0/
křesťanský smysl věřících (sensus fidelium), správné svědomí,
moudrost a znalost odborníků v posvátných vědách, /vědecké
odborníky/, hlavně v biologii, lékařství, sociálních vědách, /kněze,
kteří/ mají povinnost získat si ...náležité vzdělání, aby mohli
podporovat /manžely/ rozmanitými pastoračními prostředky, spolky,
zvláště rodinná sdružení, /oboustrannou svatost samých manželů/.
Text tvoří závěr pasáže GS o manželství a rodině a shrnuje opory,
nutné při zkouškách manželského a rodinného života, bez kterých je
nemyslitelný. Rozlišení mezi věčným a proměnlivým varuje text před
škodlivým absolutizováním tradice, která nemusí patřit k podstatě.
Dále je třeba vyzdvihnout: svědectví života jako nejnadějnější
prostředek apoštolátu, solidárnost lidí v dobrém díle, Boží lid jako
adresát působení Ducha.
Př 37 píše: narazili jsme na závažný teologický paradox. Vatikánský
sněm hovoří o citu pro víru u všech věřících. Zkušenost a
sociologický výzkum ukazuje, že velká většina katolických křesťanů je
v určitých otázkách manželství v rozporu s magisteriem. Tento
teologický moment je pro nás důležitý, ba motivující. Víme, že
plenární sněm KC nemůže sám změnit nařízení magisteria. Může však
udělat jinou věc. S oddaností a zároveň s odvahou vyslat signál o
tom, co říká zmiňovaný sensus fidei. - Jak se ukázalo na schůzi
přípravných komisí plenárního sněmu: hranice možností, které má vůči
univerzální církvi diskuse k dispozici, je nutno respektovat, to je
však slučitelné s nabídkou vota.
Dále je nutno v textu GS vyzdvihnout "správné" svědomí; na rozdíl od
"dobrého" je míněno svědomí v souladu s objektivním řádem, jehož
znalost si ovšem svědomí musí celoživotně osvojovat, a službu
teologie. Jako první vlastnost teologů není uvedena znalost,
profesionalita, erudice, ale moudrost, do které by měla být odbornost
rostoucí životní zkušeností přetavena.
Dnes je naprostou samozřejmostí cenná služba empirických oborů, ať
přírodovědeckých či humanitních, kterým musí teologie jako
zastřešující obor pokorně naslouchat. Jako jedna z jejich funkcí,
spíše bezděčných, je uvedeno, že svými badatelskými výsledky mohou
přispět k uklidnění svědomí. Koncilní text nezamlžuje, co konkrétně
myslí: regulaci porodnosti.
Vzdělání kněží in rebus matrimonii et familiae vylučuje možnost řešit
vše bezpochyby rostoucí a cennou pastorační zkušeností. Pouhý
prakticizmus nevystačí právě tak jako papírové teorie. Rodinná
sdružení sice u nás vznikají, jako skutečná síla jsou však spíše
hudbou budoucnosti. Závěrečná zmínka o svatosti obou manželů nemůže
být míněna jinak než jako svatost in fieri, která je ovšem
rozhodující silou.
Familiaris consortio.
Bezprostředním účinkem svátosti manželství není milost, ale svazek
(FC 13)
Manželství a panenství jsou dva způsoby, jak vyjádřit smlouvu mezi
Bohem a člověkem. Bez úcty k manželství není zasvěcené panenství, v
kterém člověk očekává tělesně eschatologickou stavbu Boha s církví.
Vznešenost daru panenství přesahuje dobro manželství pro jeho
jedinečnou spojitost s Božím královstvím (FC 16, srv. s MD 22).
Nerozlučitelnost je plod, znamení a požadavek lásky Boha k člověku a
Krista k církvi. Při slavení svátosti manželství mohou manželé
překonat tvrdost srdce (FC 20).
NB. Tato poznámka bezpochyby navazuje na dosti přehlížený text
evangelia, v kterém je koncese zápudného lístku vysvětlena tvrdostí
srdce. Je li v církvi "zápudný lístek" zrušen, logicky z toho plyne
přítomnost měkkého srdce. To ale odporuje denní zkušenosti. O měkkost
srdce je tedy tváří v tvář nerozlučitelnosti manželství usilovat a
vhodným okamžikem je pro to podle úsudku FC slavení svátosti
manželství, zejména pro příslib svátostné milosti (srv. také FC 56).
Je třeba velice ocenit věrnost opuštěných manželů (FC 20).
Život starších lidí pomáhá osvětlovat stupnici křesťanských hodnot
(FC 27). Magisterium je jediný pravý vůdce Božího lidu (FC 31).
Mravní povaha jednání neplyne jen z úmyslu a zhodnocení, ale závisí
také na objektivních měřítkách, čerpaných z přirozenosti pohnutek
osoby (FC 32).
Těžkosti, trýzně a potíže nejsou jen v konání, ale taky v chápání
hodnot (ibid.)
Uzavřením manželství vyznávají manželé vděk za možnost napodobovat
lásku Boží a Kristovu. Ze svátosti plyne morální povinnost proměnit
celý život v trvalou duchovní oběť (FC 56).
Modlitba je první výraz vnitřní pravdy člověka a první podmínka pravé
duchovní svobody (FC 62).
Příprava na manželství je důležitý a trvalý proces, začínající už v
dětství. V mládí je bohatší a náročnější, vrchol přípravy začíná před
svatbou (FC 66) Tato myšlenka doznala velkého ohlasu v příspěvcích
(srov. výše GS 49). Společenští outsideři mají v církvi svou vlast
(FC 77).
Už v přípravě na smíšená manželství je třeba spolupráce duchovních
(FC 78). NB. Toto je patrně velmi delikátní pastorační půda, která
musí proklouznout mezi indiferentizmem a proselytizmem. Snad podpoří
sněm duchovní správce jasnými a dostatečně konkrétními pokyny.
Jako neregulérnost je podle FC třeba označit manželství na zkoušku; s
osobou se neexperimentuje, tělesné darování je reálným symbolem
sebeodevzdání celé osoby Krista a církve (FC 80). Toto vysvětlení lze
aplikovat také na předmanželský pohlavní styk. Zkušenost ukazuje, že
argumentace podobného druhu bývá naprosto nepochopena, a proto
zůstává neúčinná.
volné spojení; zde je nutná výchova, vliv na stát a odstranění
objektivních překážek, bránících uzavření manželství (FC 81),
občanský sňatek katolíků; tomu čelí výchova k souladu mezi vírou a
životním slohem (FC 82),
rozvedení bigamisté; je třeba jim objasňovat, že jejich životní sloh
je v rozporu se smlouvou mezi Kristem a církví, zviditelněnou v
eucharistii (FC 84).
Také tato argumentace je s ohledem na tragické případy opuštění
nevinného partnera s dětmi, který hledá východisko v novém, nadějném
vztahu málo účinná, jak ukazuje př 41 a 66, proti tomu však je př 32,
viz výše).
FC se také obrací na opuštěné osoby rozvedené (FC 84) a svobodné (FC
85); jejich samotu má plašit církev.
NB. Mezi teze s manželskou problematikou bylo zařazeno několik vět
obecného obsahu, které mají v kontextu FC napomáhat pochopení a
realizaci příslušné církevní nauky.
Nový katechizmus
Vedle pasáže o stvoření člověka jako muže a ženy (KKC 369-372, viz
výše) pojednává KKC o manželství
1. v kapitole o svátostech. V shrnutí této kapitoly je vhodné
upozornit na zdůvodnění svátosti jako vstupu do manželského života:
protože zařazuje manžele do veřejného životního stavu v církvi
(1663);
na postoj k sukcesivním bigamistům: nejsou odloučeni od církve, avšak
nemohou přistupovat k přijímání eucharistie. Budou žít svůj
křesťanský život zvláště tím, že budou vychovávat své děti ve víře
(1665; lze ovšem poznamenat: výchova dětí příkladem rodičů bez
možnosti jejich svátostného života je pták s jedním křídlem).
2. v kapitole o 6. přikázání, kde KKC mluví o manželské lásce a
porušování důstojnosti manželství. Většina textu obsahuje citace z už
uvedených dokumentů.
K prvnímu námětu říká katechizmus o manželské věrnosti, že má podíl
na Kristově věrnosti církvi, o čemž svědčí světu manželskou čistotou
(2365 je třeba dbát o to, aby věřící dobře rozeznávali čistotu od
zdrženlivosti).
K druhému námětu (porušování) uvádí katechizmus hlavně cizoložství
jako opak věrnosti a křivdu (2380, 2381) a rozluku (2382), kterou
odlišuje od případně přípustného odloučení (2383). Rozvod jako jediný
způsob, jak dosáhnout svých práv není zamítnut (ibid.); zato
neoprávněný rozvod (i bez uzavření nového manželství) pranýřuje KKC
jako těžké provinění proti přirozenému zákonu. Nový sňatek závažnost
porušení nezakládá, ale zvyšuje (2384). V bodě 2385 je rozvod
charakterizován jako opravdová sociální rána (srv. př 32).
Vox populi christiani
Nyní budou uvedeny příspěvky, o kterých dosud nebyla zmínka. Př 18
upozorňuje na cenné prameny pro spiritualitu laiků, speciálně
manželů. Sem patří (vedle klasických pramenů) myšlenka, že manžel(ka)
žije vlastně ve vztahu, který Bůh použil k popisu svého vztahu k
lidem. Manželství je znamením tohoto vztahu. Je také obrazem života
Nejsv. Trojice (MD). Svátost manželství není jednorázová, ale trvalá
záležitost a může být pramenem vyvěrajícím do věčného života. Život
ve vztahu je životem v komunikaci, naslouchání, odevzdání se druhému,
obětavosti. Může být velkou školou života a cestou k jeho
naplnění.
Evangelijní rady mají para1ely v manželském životě. Rozhodnutí se pro
děti znamená automaticky život v chudobě, naprosto srovnatelné s
životem v řeholních komunitách. Dodržování čistoty v manželství je
náročné. Poslušnost dostává specifickou formu: hledání společné
jednoty, rozhodování a přizpůsobování se. Řeholní život je pro církev
požehnáním. Totéž platí i o životě manželském. Máme dvojice světců?
Proč ne, proč ojediněle? O čem to svědčí? Modlitby za povolání k
manželství se téměř nevyskytují. Také přímluvy by mohly být
četnější.
Př 30 se přimlouvá za jednodušší legální formu rozvodu v rámci
církevního práva. Uzavřeli-li dva svobodní lidé pouze občanský sňatek
kvůli jednomu z nich, nabízí se řešení v tom, přemluvit ho v
církevnímu sňatku, i to může být praktická ukázka manželské lásky.
Nežije li rozvedená osoba v novém manželství, je na místě ji
připustit k svátostem, protože je-li či není-li vina na partnerovi,
že zapříčinil rozvod, my lidé nedovedeme posoudit.
Př 31: Věta z GS o lásce, daleko převyšující pouhou sobecky
pěstovanou erotickou náklonnost, která rychle a uboze mizí, je
naprosto nesmyslná. Právě erotiky udržuje něžný vztah, když sexuální
funkce slábnou. Nerozumím výrazu "cudná důvěrnost", co si pod tím
autoři textu představují? Tím, že je manželství křesťanské, funguje v
něm pozitivní duchovní prvek, snaha, aby se lety přetavovalo v
hluboké přátelství s trvalou a něžnou erotikou. Všechno, co k tomuto
cíli napomáhá, je žádoucí.
Př 41: FC se obává, že připuštění znovusezdaných rozvedených ke
svátostem by věřící uvádělo ve zmatek. Já to tak absolutně
nepociťuji. Spíš mě uvádí ve zmatek tvrdost církevních dokumentů.Jsem
pro nerozlučitelnost manželství, ale jsem taky pro větší vstřícnost
vůči rozvedeným, kteří se rozhodnou uzavřít druhý sňatek kvůli dětem.
Žít v takovém případě bez pohlavního styku považuji za velmi těžko
realizovatelné a tvrdé.
Př 33 nabízí jakési zpovědní zrcadlo pro manžely, zabývající se
nejprve osobností vyhlédnutého životního partnera.
Pět dalších bodů se týká jeho charakteru, schopnosti empatie,
pracovitosti, snášenlivosti, životního optimizmu.
Závěrem je uvedeno šest zkoušek lásky, týkajících se nezištnosti,
smyslu pro povinnost, překážející lásce, pokušení iluzí, schopnosti
odpouštět a chování druhého v zátěžových situacích.
Shrnutí
Řada otázek se prolíná s látkou "žena", probranou výše). Pojetí
manželství jako trvalého, heterosexuálního vztahu, ústícího zpravidla
do rodiny, nepředstavuje pro respondenty problém.
Řada příspěvků žádá dlouhodobou (domácí) přípravu na manželství,
počínaje už dětstvím. Zdůrazňuje se také spiritualita manželského
života.
Značná pozornost příspěvků je věnována rozvodu s jeho následky
zejména pro nevinnou stranu včetně dětí. Převážná část příspěvků se
přimlouvá za úpravu dosavadní svátostné praxe, připuštění (nevinně
opuštěných) sukcesivních bigamistů k svátostem. Od plenárního sněmu
se sotva čeká zásah do norem, ale spíše votum k zamyšlení. V
příspěvcích se ovšem objevuje i stanovisko, trvající - nejen z
poslušnosti, ale přesvědčení - na současné disciplíně, jejíž zmírnění
nepovažuje jen za slabost, ale nelogičnost. Žádá ovšem důkladnější
poučení veřejnosti o smyslu stanoviska církve.
RODINA
Vox Scripturae.
Jako obě předchozí témata je i rodina předmětem velké pozornosti
biblických textů, které často pojednávají o rodině jedním dechem s
manželstvím.
Patrně nejproslulejší text obsahuje tzv. 4. přikázání desatera, které
ovšem v rozvedení adresuje práva a povinnosti vzestupným i sestupným
směrem. Velký význam má také rozjímání o "svaté rodině nazaretské",
jejíž podmínky jsou ovšem jedinečné a nesrovnatelné. Také sv. Pavel
věnuje v parenetických partiích svých listů poměrně velkou pozornost
tehdejšímu prvokřesťanskému rodinnému životu, i když sám (jako Ježíš)
rodinný život nevedl.
Biblické texty je samozřejmě nutno číst s pochopením pro tehdejší
patriarchální kulturu, nebylo by však správné, ukvapeně vykládat
všechny údaje poukazem na proměňující se kulturní cítění lidstva.
Moderní věda objevila v sociálním životě vyšších živočichů a lidí
analogie, které nelze u lidí vykládat pouhou dobovou kulturou, jako
je vůdčí a pečovatelský princip.
Př 6 dokládá kybernetikou nutnost autority: vysoce organizované
párové mechanizmy nejsou od jistého okamžiku schopné pracovat
současně, ale jeden z nich musí převzít řídící funkci. Není bez
zajímavosti, že ani v jednom z došlých příspěvků není nejmenší náznak
požadavku výměny "patriarchátu" za „matriarchát", naopak autorita
otce jako hlavy rodiny je tiše nebo i hlasitě uznávána, i když
převaha příspěvků je z ženského pera.
Vox magisterii.
I zde se prolíná tématika manželství a rodiny. Jako už v bibli i zde
a v příspěvcích, o kterých bude řeč, se jasně objevují tři námětová
ohniska: sexualita manželů, výchova dětí a hmotné zabezpečení
rodiny.
2. vat. koncil.
GS 50: Manželé vědí, že se odevzdáváním a vychováváním života - což
se musí považovat za jejich vlastní poslání - stávají spolupracovníky
lásky Boha stvořitele a jakoby jejími zprostředkovateli... /tento
úkol/ budou plnit s...odpovědností... /vytvoří si/ společnou dohodou
a úsilím správný úsudek... /který/ si musí...udělat...před Bohem
sami...způsob svého jednání nemohou určovat podle své libovůle,
ale... vždy se musí řídit svědomím, které se má přizpůsobovat Božímu
zákonu, a že mají být učenliví vůči učitelskému úřadu církve, která
tento zákon ve světle evangelia spolehlivě vykládá. Stejnou myšlenku
obsahuje GS 51: Synové církve... nesmí při řízení porodnosti
nastoupit cesty, jež zakazuje učitelský úřad církve, vykládající Boží
zákon.
NB. Tato slova byla formulována tři roky před vydáním encykliky
Humanae vitae, která konkretizuje obecný náčrt koncilních slov.
Bezpochyby mnohem víc věřících bylo srozuměno s obecnými slovy
koncilu než se slovy potomní encykliky, jdoucími do konkrétna. jak
ukazují došlé příspěvky. . GS 51: ...alespoň dočasně se nemůže
zvětšovat počet dětí a jen s obtížemi se může přitom zachovat věrná
láska i plná životní důvěrnost. Kde je však důvěrný manželský život
přerušen, tam může být nezřídka ohrožena věrnost a poškozeno dobro
dětí. (V dalším textu se zamítá jako naprosto nepřijatelné východisko
potrat).
Jedním ze způsobil, jak situaci, kdy nelze mít (dočasně) odpovědně
další děti, byla tradičně (dočasná) zdrženlivost. Koncil ji těmito
slovy jako řešení neodmítá, upozorňuje však realisticky na problémy,
které jsou s ní spojeny.
GS 52: Činná přítomnost otcova velice přispívá /k výchově dětí/, ale
i matčina práce v domácnosti, které potřebují zvláště mladší děti,
musí být zajištěna...
Tato myšlenka koncilu plně koresponduje s výsledky současné vědy:
otcova role při utváření budoucí zralé lidské osobnosti je také,
nejen matčina, nezastupitelná, mimo jiné při tvorbě smyslu pro řád a
autoritu (také Boží).
GS 52:...chránit veřejnou mravnost a napomáhat prospěchu rodin musí
státní moc považovat za svůj posvátný úkol. Rodičům třeba
zaručit...právo dětí... vychovávat... v kruhu rodiny.
Tato poznámka je oproti dřívějšímu režimu v ČR nadějná, spornou se
však stává i dnes, jak ukazuje papežský dokument o sexuální výchově,
který ji svěřuje výlučně do rukou rodičů, kterým podle potřeby
neupírá právo ani na občanskou neposlušnost.
Familiaris consortio.
Jen evangelium umožňuje plné uskutečnění nadějí, vkládaných do
manželství a rodiny, blaho církve je spojeno s blahem rodiny (FC 3).
Známkou deformace hodnot je nezávislost manželů, autorita rodiny,
náboženská výchova. rozvody, potraty, sterilizace, antikoncepce, to
vše je chybně chápaná svoboda (FC 6).
Dialog mezi rodiči a dětmi znamená, že každý dává i přijímá (FC 21).
Láska k ženě, která se stala matkou, a láska k dětem je přirozená
cesta, aby muž pochopil a uskutečnil své otcovství (FC 25).
NB. Cesta jde ovšem taky opačným směrem. Tím, že muž miluje svou
ženu, osvobozuje ji i děti od vzájemného nežádoucího připoutání se,
když nastala doba pro osamostatňování dětí.
Vztah rodičů ke škole má být srdečný a aktivní (FC 40).
NB. Jde patrně o nejnáročnější kombinaci přívlastků. Snazší a
častější je nesrdečná aktivita, srdečná pasivita nebo (nejspíš)
nesrdečná pasivita.
Rodina je nejúčinnějším prostředkem zlidštění společnosti proti
odosobnění, nelidskosti, úniku do alkoholu, drog a terorizmu (FC 43).
Protože terorizmus jako jedna z forem agresivity pochází z frustrace,
je (či měla by být) rodina místem, chránícím členy před frustrací.
Rodinná politika je věcí rodin (FC 44).
Př 54: Komise žen Ekumenické rady církví žádá od státních
představitelů mimo jiné zřízení nadresortního orgánu při úřadu vlády
ČR, zodpovědný za rodinnou politiku státu s pravomocí koordinovat,
monitorovat a kontrolovat situaci v této problematice. Komise by se
chtěla stát partnerem těch, kdo tvoří návrhy či novely zákonů,
týkajících se zejména postavení rodin.
Rodina je domácí církev (FC 49), evangelizace bude do značné míry
spočívat na této.domácí církvi (FC 52).
Existuje obdoba utrpení apoštola při jeho nezdaru s utrpením rodičů
vůči dětem (FC 53).
Kněžským úkolem rodiny je skrze svátost manželství být volána k
dialogu s Bohem svátostným životem, obětováním svého života a
modlitbou; tím posvěcuje sebe, církev a svět (FC 55).
Základním prvkem výchovy k modlitbě je praktický příklad rodičů (FC
60); třeba nenásilně uvádět děti do modlitby liturgické (FC 6.1).
Díky lásce v rodině získává církev podobu domova a rodiny (FC 64).
Nutný je soulad teologů, rodinných odborníků a magisteria při
zachování oprávněného pluralizmu (FC 73).
NB. Myšlenka kooperace teologie s magisteriem je obecná, žádá ji také
koncilní Dei verbum, zde však jde o aplikaci na manželské otázky a
tam lze někdy mluvit spíše o zdráhavém souhlasu až taktním nesouhlasu
zejména v otázce antikoncepce.
Dopis rodinám.
Třeba rozlišovat mezi communio a communitas. První je osobní vztah
mezi Já a Ty. Druhý je směrem k společnosti, Já, Ty - My (DR 7)
I kdo přichází v nemoci a invaliditě na svět, je Bohem chtěný. První
nadání člověka je být člověkem, jeho lidství (DR 9).
NB. Zde je na místě připomenout velmi těžko náročný princip: život je
víc než jeho kvalita.
K diagnóze doby patří zjištění, že současnými zastaveními jsou
přírodovědecké období, pozitivizmus, agnosticizmus, utilitarizmus,
dle kterých osoby jsou věci. To je vidět např. na bezpečném sexu: ten
je nebezpečný, protože zbavuje člověka pravdy (DR 13).
Svoboda je jenom tehdy svobodou, když je v pravdivém lidství. K tomu
patří dát se. Člověk je svobodný, když se dává. Termíny jsou
individualizmus a personalizmus (DR 14).
Říká li přikázání cti otce a matku, říká tím uznej! (DR 38). Se
slovem "cti" stojí a padají lidská práva (DR 15).
Od společnosti očekává rodina: uznání identity, přijetí v její
sociální subjektivitě. Cena mateřské práce je rovná kterékoliv jiné
práci (DR 17).
NB. Úsilí o nalezení sebe a uznání druhými je společné ženě,
manželství i rodině, nikoliv náhodou, nýbrž v příčinné souvislosti.
To opět ukazuje na význam ženy.
Katechizmus katolické církve.
Partie, týkající se rodiny, namnoze citují jiné dokumenty. V
návaznosti na několik příspěvků uvádím zvláště bod 2209, podle
kterého musí být rodina podporována a chráněna náležitými sociálními
opatřeními. Několik příspěvků (a bezpochyby celá věřící veřejnost) od
budoucího sněmu očekává, že se zasadí o sociální a ekonomické potřeby
rodiny, která se, zvláště s více dětmi, ocitá velmi rychle a snadno
na pokraji bídy, ačkoliv právě na této sociální kategorii závisí
budoucnost všech.
Vox populi christiani
Příspěvky budou rozděleny do tří skupin: sexualita (1), výchova (2),
zabezpečení (3).
1. Př 60 upozorňuje na neorganičnost pasáže o významu manželství.
Nejprve je řečeno, že plození není jediným účelem, v pokračujícím
textu se však toto stanovisko popírá odkazem na encykliku Casti
conubii (k tomu př 53 níže).
IVF (proti kterému se staví Donum vitae), není podle př 60 možno
zamítat z etických, nýbrž pouze zdravotních důvodů. Nelze vyloučit
virové onemocnění vejcovodů většiny žen a IVF může být jediným
řešením pro přežití lidstva.
K poznámce př 60 o nevyváženosti textu GS př 53 soudí, že se zde něco
ukazuje z koncilní diskuse a obavy, spojené se snahou spíše znovu
oklestit nauku o svědomí, formulovanou v GS 16. Př 53 se ptá, jak
dnes církev koncilnímu pohledu na svědomí pomáhá? Pouze poukazem na
výroky magisteria, které jsou teology často zpochybňovány a mnoho
věřících je vůbec nepřijímá? V encyklice Humanae vitae pozoruje dvě
linie, které stojí proti sobě: v obecných otázkách manželské
sexuality postupuje Pavel VI. zcela v koncilní linii, v otázce
hodnocení jednotlivého manželského úkonu se vrací k argumentaci Pia
XII. Současný papež se pokouší tento problém ve FC překonat
osobnostním pojetím člověka. Navazuje přitom na Maxe Schelera, ale -
ptá se př 53 - nevzdal se jedné filozofie (stoické, kterou koncil
překonal), aby se "závazně" přiklonil k filozofii jiné?
Př 2 považuje za nejnaléhavější odstranit pohoršující praxi většiny
medií, které předkládají mnoho negativních jevů jako normu: nevěru,
přebujelý sex, podvody, násilí a pod.
NB. V televizní relaci mluvila lesbicky založená žena o tom, že
prezentování této sexuální orientace v televizi neodpovídá
skutečnosti. Ženy se chovají zcela jinak, to, co se divákovi nabízí,
je čistě mužská představa lesbického vztahu, imitující pohlavní akt,
typický pro muže. I to je dokladem nabídky fiktivního světa, která je
pro media charakteristická.
Př 56 ukazuje na několika medicínských příkladech problematičnost
PPR, neukazuje li praxe absolutní spolehlivost této metody.
Je-li řeč o zdrženlivosti, je třeba se ptát, zda je dar tělesné
blaženosti na místě jen ve spojení s darem předávání života nebo má
samostatnou cenu. Takový sebezápor lze diktovat sobě, ale ne druhému.
Tvrzení, že antikoncepce vede k potratům, je v manželské praxi
absurdní. Morálně podstatný je úmysl: snažím li se zabránit početí,
je rozdíl jen v prostředcích.
Dále se př 56 zabývá neplodností a jejím eticky nezávadným
překonáváním. Nedostane li se sperma do dělohy přirozenou cestou
"vinou" otce nebo je li v ústí dělohy protilátková bariéra, stačí
tyto překážky překonat instrumentální cestou.
Překážkou přirozeného početí může být snížený počet živých spermií.
Pro oplodnění vajíčka vstříknutím stačí k početí jedna živá spermie.
Pro přípustnost IVF mluví podle př 56 to, že každý není dost silný
zvládnout adopci a vlastního potomka lze snadněji vychovat.
Nezanedbatelný je taky nepopíratelný fakt, že mateřství přispívá k
duševní rovnováze ženy. U heterologní metody IVF, morálně
problematické, lze položit otázku: nelze ji chápat spíše jako výraz
lásky k bližnímu a solidarity? (Naproti tomu žádá př 11 a 20, aby se
stanovisko církve k IVF, které je nedostatečně známé, jak ví z
vlastní rodiny, probíralo v kostelech a psalo tom v křesťanském
tisku. Podobný nedostatek informovanosti pociťuje u registrovaného
partnerství).
Př 56 se při nutnosti volby života matky nebo dítěte ptá, zda není
větší hrdinství přežít smrt svého dítěte než nechat po sobě sirotky.
K návrhu registrovaného partnerství poznamenává: jestliže církev
neuznává civilní sňatek katolíků, ale jinak mu nebráni, proč bránit v
civilní smlouvě dvěma lidem, kteří jsou poznamenáni jinakostí? Stačí
prohlásit, že se nejedná o manželství.
NB. Každému jen poněkud obeznámenému čtenáři s dokumenty církve je na
první pohled jasné, že tyto (nepochybně zajímavé) názory jsou
evidentně neslučitelné se stanoviskem magisteria.
Pod1e př 66 jde manželům o to, aby mohli svou sexualitu prožívat bez
soustavného stresu a konfliktů ve svědomí. Podstatu smysluplného
závazku pro manžely vidí v ochraně započatého života. I zde existují
absurdní situace: matka se modlí růženec, aby jí dobře dopadla
interrupce. Manželé jsou vyučováni v sexuální etice, ale jejich
učitelé někdy zůstávají na pozici zákoníků, kteří znají hlavně to, co
se nesmí, ale neukazují, co všechno krásné do sexuality patří.
Př 37 soudí, že pro snoubence a manžele nastává zřejmě největší
možnost konfliktu svědomí a současného učení KC kvůli oficiálnímu
zákazu antikoncepce. Nechápe, proč PPR je považováno za přirozené,
ale využití rozumu, stejně přirozené vlastnosti člověka, který umí
zabránit, aniž by zabíjel, má být nepřirozené. Uzavírá: není
přesvědčen, že mezi užitím PPR a prezervativem je morálně
rozlišitelný rozdíl. Buď lidé přijmou tento životní sloh za svůj a je
pro ně opravdu přirozený, nebo jej berou jako nutné zlo nebo v horším
případě jako hrdinné mučednictví (NB. Jan Pavel II. skutečně mluví o
případných mučivých zkouškách, kterými musí manželský život
procházet).
Některým lidem připadá, že mají pouze dvě možnosti: zpronevěřit se
požadavku církve nebo dát v sázku svůj životní vztah.
Př 19 prosí, aby církev příliš detailně nezasahovala do soužití tak
komplikovaného, jakým je manželská dvojice. (podobně př 31: celibátní
kněží, zmlkněte před sexuálním životem v katolickém manželství!)
Proti samozřejmosti PPR uvádí př 19, že dynamika lidského vztahu je
daleko složitější než návod k užívání bezpečně neplodných dnů.
Dochází k traumatu zejména ženy, a třeba říci, že každá dvojice má
své limity a svou intimní zónu, za kterou jít je vlastně neetické.
Přijde li žena do věku, kdy ji její dospělé děti opouštějí, musí se
přeladit a to klade velké požadavky na partnerský vztah. Delikátnost
tohoto procesu nesnese sexuální soužití podle ,jízdního řádu". Mnohdy
jde o bytí a nebytí partnerského vztahu a fertilita ženy ještě není
ukončena.
Řada příspěvků ovšem uvažuje opačným způsobem a bylo by velmi
žádoucí, kdyby si obě strany mohly navzájem v nevzrušeném, chápavém
dialogu svá stanoviska aspoň přiblížit.
Př 32 vidí v antikoncepci třetí hlavní zlo pro ženy, manželství a
rodiny. "Nečestnými způsoby", formulací, kterou používá GS 51, není
označováno nic jiného, než právě antikoncepce (a sporadičtější
sterilizace).
Má li budoucí sněm, soudí př 32, odstartovat důsledné praktikování
závěrů koncilu, musí antikoncepci odsoudit, a to ve všech případech.
Dnes je k dispozici Humanae vitae, Familiaris consortio a Evangelium
vitae, což koncil neměl. Sněm musí všechny nabádat k snaze lépe
pochopit učení církve i v tomto bodě. Musí přitom čelit útokům,
především samotných katolíků, kteří v naprosté většině toto učení
nechápou. (V souladu s tím se Př 12 přimlouvá za nacvičování umění
obhajovat nauku církve, vystavovanou kritice a posměškům). Jedni,
mladší a vlažnější, uvažuje př 32, buď zákaz nemají, nebo neuznávají.
Druzí, opravdověji věřící myslí, že od tohoto zákazu může kněz
dispenzovat. I mnoho kněží tyto praktiky nejen povoluje, ale někteří
učení církve zlehčují nebo odsuzují. Většina kněží se o těchto věcech
přímo stydí mluvit. Pokud se jich znejistěný věřící ptá, dostane jako
odpověď neurčité fráze, které jeho nejistotu zvětšují.
Př 14 mluví o ponížení, kterému je žena užíváním antikoncepce
vystavena. Muž, který může za manželkou přijít kdykoliv a ke všemu
ještě starost a zodpovědnost shodí na ni, že je to její problém,
vezme li si prášek či ne, nemůže si ženy vážit, ba za čas, aniž to
tuší, začne ji brát jako nějakou věc. Krátce: pokud člověk nemusí pro
to, co chce, nějakou oběť přinést, neváží si toho (podobně př 43:
hormonální pilulky dělají ženu schopnou "k použití kdykoliv" Česká
církev se však bojí víc a hlasitěji o těchto věcech hovořit).
Př 22, upozorňuje na "Ligu pár páru v ČR". Dnes je, měřeno americkou
zkušeností, v ČR situace podobná americké v osmdesátých letech, v
Čechách horší než na Moravě. Liga má konzultační služby a pomocné
programy pro složité situace jako je šestinedělí nebo složitější
cykly. Antikoncepční chování zhoršuje manželský vztah. (Př se
pozastavuje nad Katolickým týdeníkem, který se zabývá rozvody, ale
nezmiňuje se o souvislostí mezi rozvody a antikoncepcí. Manželé,
používající PPR, se skoro nerozvádějí). Působí protidětskou
mentalitu, vedoucí k úbytku porodů a potratům (je zde tedy uveden
opačný názor, než jaký zastává př 56). Antikoncepční manželství je
méně schopné rozvoje pravé lásky k vlastním dětem, života v církvi i
křesťanské angažovanosti v společnosti. Z čistého způsobu spolužití
manželů pocházejí kněžská a řeholní povolání. Zkrátka: Humanae vitae
je klíčovým faktorem pro budoucí život církve.Problematika úcty k
životu by se měla stát prioritou ČBK.
Neutrálním tónem mluví př 16, který jednak přiznává vedoucí postavení
v rodině muži, zatímco žena má právo jako rovnocenný partner projevit
svou vůli, když instinktivně vycítí pravdu, jednak vyzdvihuje
důležitost intimního styku, protože posiluje lásku, učí obětovat se
tomu druhému a tím i Bohu a umožňuje společné díkůvzdání.
2. Výchova. Př 9 obsahuje zprávu o interview arc. Graubnera o
zavedení povinné sexuální výchovy. Rodiny tento úkol nezvládají,
nemohou v tom však být nahrazeny školou. Je-li nepopíratelné, že
sexuální výchovu nelze odtrhnout od morálky, o jakou morálku se v
pluralitní společnosti tato výchova má opřít? Nepedagogickým se jeví
nabídnout dětem celou škálu názorů s tím, že si mají vybrat.
Podle př 49 se úloha při výchově dětí promítá v třech rovinách, v
rodině., škole a církvi. V rodině třeba projevovat osobní příklad
vztahu k Bohu, žádoucí vztahy mezi manželi, formovat vlastní
osobnost., vést děti k úctě k autoritě, stáří a nemocným, k
odpovědnosti za své jednání, nechat jim prostor pro vlastní
rozhodování a rozvíjet jejich zájmy. Ve škole je třeba upevňovat
smysl dětí pro řád, dobro, lásku a krásu, formovat děti k Božímu
obrazu, dbát na poslušnost, kázeň a odpovědnost, spolupracovat s
rodinou, nepřehlížet výchovné problémy, pokoušet se posilovat mužský
prvek ve škole, projevovat úroveň osobního i odborného života. V
církvi je třeba katecheze, aktivovat farní život, zapojovat děti do
dětských církevních společenství, vést dialog k výchovným problémům,
uvědomovat si při pobytu dětí na mši sv. hranice možností všech
zúčastněných.
Př 39 se přimlouvá za to, aby se kněží více věnovali rodinám, z nichž
mnohé by pastorační péči uvítali s radostí. Snad by bylo možné
navázat taky kontakt s dětskými domovy.
Př 30 navrhuje, aby se církev pokusila prosadit do školních osnov
výuku pravidel správného jednání v lidském životě v návaznosti na
výuku o křesťanství. Tato tématika je v 1. až 5. ročníku základních
škol probírána nedostatečně a nesoustavně. Jako příklad potřeby lze
uvést otázku sedmiletého chlapce., který se ptá, proč ten pán visí na
tom dřevě? Otec odpoví, že na tak hloupé otázky nebude odpovídat,
zřejmě odpověď nezná.
Př 13 žádá zamyšlení nad dětskými bohoslužbami v spolupráci kněze s
rodinami a navrhuje umístění dětských mší na sobotu dopoledne místo
televize. Děti mají mít možnost scházet se na faře jako v druhém
domově, zvláště když se rodiče vracejí z práce až navečer. Snad by
šlo zorganizovat jakousi křesťanskou družinu, o kterou by se starala
jedna z matek ve farnosti. Příprava na svátosti by mohla být svěřena
některým aktivním rodičům.
Př 23 upozorňuje na myšlenku GS 48, podle které se bude rodina
velkomyslně dělit o svá duchovní bohatství s jinými rodinami a
konstatuje, že mezi rodinami ve farnosti existuje stále přílišná
uzavřenost a nedůvěra. Lidé se nechtějí dělit, kritizují a odtahují
se. Výchovně největší nezdar je spatřován v tom., že dítě jde
cílevědomě za budoucím povoláním, ale v náboženských otázkách zůstává
zakrnělé.
Př 68 se zamýšlí nad cenou domácí školy, která umožňuje ryze
individuální přístup ke každému dítěti a ptá se: povinností
katolických rodičů, pokud existuje možnost, je svěřovat své děti
katolickým školám. Církev ráda vidí ty katolické školy, které jsou
otevřeny jak katolíkům, tak nekatolíkům. Cítí vážnou povinnost starat
se o náboženskou a mravní výchovu většiny svých dětí, které se
vzdělávají v nekatolických školách. V tomto prostředí klade důraz na
apoštolskou činnost spolužáků. Mladí katolíci jsou tedy povoláni, aby
si zvykali vydávat svědectví o své naději v nekatolickém prostředí.
Proto je na místě otázka: není z tohoto pohledu domácí škola jakýmsi
únikem před úkolem být solí a kvasem uprostřed světa?
Jestliže škola má pěstovat schopnosti dítěte, uvádět do kulturního
dědictví národa a tříbit smysl pro hodnoty, ale také podporovat
dispozice pro vzájemné porozumění mezi žáky, může domácí škola
odloučením vrstevníků dítě nějak obohatit?
Mladí lidé mají být vedeni k velkomyslnému a vytrvalému překonávání
překážek a účasti na veřejném životě. Mají být schopní zařadit se
aktivně do různých skupin lidské společnosti, aby byli přístupní k
dialogu a napomáhali křesťanskému uspořádání světa. Naučí se mladí
lidé, vychováni k toleranci jen doma, brát jiné názory vážně a dokáží
vést dialog se světem?
Př 65 žádá, aby před děti předstupoval učitel, který je osobností, ať
přednáší cokoliv. Je potřeba usilovat o víc než jen přímo o
křesťanskou výchovu, je třeba podporovat křesťanské pedagogy vůbec. O
Bohu se dá mluvit i ve fyzice nebo biologii.
Př 64 si stěžuje na nezájem rodičů o křesťanskou výchovu svých dětí,
ke které se při uzavření sňatku zavázali. Náboženství je pro ně jen
jakýmsi nutným kroužkem. Největší problém jsou svátosti. Když
katecheta pustí dítě k prvnímu svatému přijímání, znamená to, že ho
již vše v náboženské výchově naučil. Největší vinu třeba dávat
babičkám, které platí svým vnukům za to, aby chodili do náboženství a
šli k svátostem. Měly by existovat malé skupinky katechetů, kteří
zvou skupinky dětí ze šestých tříd i menší, aby spoluvytvářeli
společenství (jedná se o zkušenost z Moravy).
Př 6 a 50 kritizuje úroveň křesťanských relací v mediích, došlo k
negativnímu hodnocení křesťanského magazínu. Věřícím má být
doporučován spíše rozhlas než televize.
3. Zabezpečení. Př 18 konstatuje lapidárně: Materiální stránka rodin
s více dětmi v dnešní době je velice špatná. Který farář podpoří
rodiny, aniž by se jich napřed zeptal na jejich ekonomickou situaci?
Mezi sbírkami na diecézi, bohoslovce, charitu by měla mít své místo i
sbírka na rodiny. Totéž říká př 29: Materiální postavení většiny
velkých rodin se pohybuje na hranici chudoby. Př 47. kritizuje, že
stát dostatečně nepodporuje funkční a vícegenerační rodiny.
Př 50 shrnuje diskusi UKŽ na téma "Postavení rodiny v dnešní
společnosti" a k otázce zabezpečení rodin říká: finanční situace
české rodiny je negativně ovlivňovaná zdravotními problémy, resp.
problémy životního prostřed
Zaslat reakci na tento text.
|
