|
|
Sociální problematika
Sociální problematika
Příspěvek pro schůzi přípravné komise plenárního sněmu katolické
církve v ČR (v Praze 1. 3.1997)
Z celého komplexu současných sociálních problémů v ČR se chci zaměřit
na současný stav financováni Charitních ošetřovatelských služeb (dále
CHOS), resp. neziskových organizaci, které obdobné služby poskytuji.
Problémy vyplývají z pochybné koncepce financování domácí péče. V
domácí péči se prolíná zdravotní i sociální péče a nelze stanovit
jasnou hranici mezi těmito službami.
Financování ošetřovatelského lůžka patři podle legislativy do resortu
zdravotnictví. Diagnostická skladba klientů vyvolává potřebu nejen
zdravotní ale i sociální pomoci. Domovy důchodců ze 70 - 80 % suplují
ošetřovatelské lůžko ( - což je termín podle MZd), legislativně i
fakticky se tedy jedná o zdravotní péči, která je ale hrazena pouze
resortem Ministerstva práce a sociálních věci, ne zdravotní
pojišťovnou. Tento typ klientů převážně v domácí péči zabezpečuje CHOS
a další neziskové organizace podobného typu. Nově se profilující
agentury soukromé domácí péče nemají o tyto klienty zájem, zaměřují se
spíše na lukrativní výkony (injekce apod.) placené zdravotními
pojišťovnami.
Charitní ošetřovatelské služby plní důležité poslání v oblasti péče o
starší nemocné občany bez ohledu na rasovou příslušnost, náboženské
vyznáni (lépe snad světový názor v případě nábožensky lhostejných),
snaží se pomáhat všem potřebným. Nemůže (a nechce) si vybírat ani
vhodnou diagnostickou skladbu klientů, tj. takových případů, které
jsou méně časově náročné a relativně dobře hodnoceny pojišťovnou.
Z tohoto vysvětlení vyplývá jednoznačná nutnost stanovit celostátně
platná jasná pravidla financování CHOS a podobných neziskových
zařízení, ať jsou provozována Charitou nebo jinou humanitární
institucí (Diakonie apod.).
Je nutné říci, že je jednoduché a velmi dobře dostupné poučení o
úspěšně fungujícím modelu. Ve světě (konkrétně v západní Evropě) na
základě dlouholetých zkušeností je domácí péče financována v kombinaci
z resortu Zdravotnictví a resortu Sociálního. Podstata spočívá v tom,
že postižený člověk má nárok z pojištění na konkrétní příspěvek,
ukládaný na konto. Je na jeho rozhodnutí, jaký typ služby zvolí a bude
z konta hradit. Může to být tedy rodina, která se chce a může o svého
člena starat, státní či nestátní agentura poskytující domácí péči či
ústavní zařízeni.
Tím by CHOS (a jim podobná zařízení) byly schopny samofinancování a
nebudou odkázány na poskytnutí či neposkytnutí příspěvku (např. od
městského úřadu) na vyrovnáni finanční ztráty, jak tomu je např. u nás
v Hradci Králové.
Ministerstvo zdravotnictví není několik let schopno se dohodnout s
ministerstvem práce a sociálních věci na společném financování domácí
péče. Pokud tato dezorganizace ve financování zdravotní a sociální
péče přetrvá i do nově schváleného zákona o "Veřejném zdravotním
pojištění", může dojít ke kolapsu a rozpadu těchto neziskových
organizací poskytujících domácí péči.
Ze současného stavu vyplývá celá řada problémů, z nichž naprosto
neodpovídající finanční ohodnocení náročné práce ošetřovatelek -
zdravotních sester je jen jedním (i když ne nevýznamným) bodem.
Fakt, že služba CHOS (a dalších podobných zařízení) je nezastupitelná
a nejméně finančně náročná (např. ve srovnání s pobyty v ústavních
zařízeních) je snad nesporný. Jsem přesvědčen o tom, že bohužel
všechny problémy v sociální oblastí jsou způsobeny nedostatečným
sociálním vědomím jednak celé společností, ale především současným
úzce ekonomicky zaměřeným vedením státu.
Marie Retíková
Ing. ThMgr. K. Voslař
Zaslat reakci na tento text.
|
