Rodina v dnešní církvi

Příspěvek pro přípravnou komisi

(Marcela Řezníčková)

Úvod
Na začátku své úvahy bych chtěla upozornit na dvě roviny, které se budou prolínat v myšlenkách a návrzích, které budu předkládat. Domnívám se, že i ten, kdo se bude zamýšlet nad potřebami místní církve, současné farnosti, lidí, kteří již v církvi žijí, nebo těch, kteří teprve k církvi přicházejí, se těmto rovinám nevyhne.

První: Rovina touhy a potřeby:
V ní je všechno co vidíme, jako potřebné, nedostačující, volající po potvrzení stálých jistot víry a promluvení věcí víry do dnešního světa, současným jazykem. Je to přínos, který lidem kolem nás dlužíme - radostné zvěstování, kterého bychom se (jednotlivci, místní společenství, kněží, farnosti - celá církev) neměli nikdy zříkat, ať už budou církev tížit sebevětší starosti a problémy.

Druhá: Rovina skutečných možností:
Zde jsou praktické možnosti toho co můžeme s lidmi, kteří reálně žijí, mají své schopnosti, vytížení a omezení, udělat.
Zdá se, že v praxi se tyto roviny často rozcházejí. Domnívám se však, že při každém rozhodování o potřebách a změnách je potřeba obě roviny poctivě hledat, uvědomovat si a pracovat s nimi. Je stále nutné, mít před sebou palčivé potřeby a velké plány, ale zároveň vnímat omezenost, v jaké žijeme. Snad právě v tomto prostoru mezi těmito dvěma rovinami byl a je prostor pro Boží moc s námi.
Pokud budu uvažovat nad tím, co je důležité v místní církvi pro vzrůst víry, budu se držet rodiny, ta je mi nejbližší a lidé s kterými se setkávám, prožívají různé etapy vývoje rodiny a jak shledávám potřebují i pastoraci, která reaguje na jejich životní situaci a podmínky.
Když uvažuji o tom, co vidím jako potřebné pro pastoraci rodin, stále znovu a znovu se vracím k Familiaris consortio.
Vzpomínám jak jsme ji s nadšením přepisovali v dobách totality, kdy se k nám dostaly první výtisky. Předčítali si ji ve společenství rodin a poznávali jsme, co všechno by se dalo a mělo pro rodiny udělat. Tak trochu jsme i záviděli těm, kteří žijí v náboženské svobodě a nic jim nebrání v realizování myšlenek Familiaris consortio. Když se dnes dívám na to, jak se v konkrétnostech dotkla tato exhortace našich farností, našich rodin, zdá se mi, že pramálo.
V závěru této exhortace píše sv.Otec: "...Budoucnost lidstva závisí na rodině!" ....dále pak: ..."Církev zná cestu, kterou může rodina dospět k jádru své pravdy."

Téma příspěvku: P a s t o r a c e r o d i n

Vidím jako velmi důležité, aby mezi hlavní témata plenárního sněmu místní církve bylo zařazeno téma: pastorace rodin. Považuji to jako potřebné nejen pro pravdivý a plný život našich rodin, ale i jako velmi důležité evangelizační téma ven do společnosti.
Pokud bych se měla vyjádřit konkrétněji k jednotlivým tématům, které samotné téma pastorace rodin otevírá:

A) Hledisko společenské:

- v našem státě dramaticky klesá počet narozených dětí
- klesá i počet uzavřených manželství
- procento rozvodů je stále vysoké a stoupá vysoce procento dětí, které žijí v neúplných rodinách
společnost nemá rozvinuté etické cítění pro problémy jako jsou:
- život dvojice před manželstvím
- mravní a sexuální výchova mládeže
- homosexualita
- úcta k životu v jakékoliv formě a fázi jeho vývoje, viz. názory na eutanázii, aborty apod.
Alarmující je ten prvek, že ani mnozí věřící nemají ujasněný postoj k některým z těchto problémů, a nebo svůj křesťanský názor neumí jasně, zasvěceně prezentovat svému nevěřícímu okolí jazykem, který by byl nevěřícím srozumitelný.
Přitom dnes mnozí lidé hledají jasné formulace, neboť podvědomě cítí, že "zmatek" v rodinách otřásá jimi samotnými a ocitají se v nejistotě, která je zneklidňuje. Často pak bývají vtaženi do různých sekt, které jejich hledání Smyslu a Pravdy "uspokojí". Bohužel jedním z důvodů proč tak je, je skutečnost, že jejich věřící sousedé, kolegové v práci, příbuzní atd. je neoslovují, nesnaží se, či neumí jim nabídnout křesťanská řešení jejich rodinných a lidských problémů.
Z tohoto vidím jako velmi potřebné hledisko "vnitrocírkevní". Pokud nebudou naše rodiny moci uvědoměle prožívat sílu svátosti manželství, nebudou žít z "podpory církve" v různých těžkostech života, které prožívají, nebudou moci být svědky radosti z víry a nebudou moci evangelizovat ani své rodiny, ani farnosti, ani nebudou moci být pomocí pro nevěřící.

B) Hledisko pastorace rodin v církvi:

Příprava na svátost manželství
V naší církvi chybí jednotná koncepce, co má příprava před manželstvím obsahovat. Jako důležitý vidím fakt, že žádat o sv.manželství přichází stále častěji páry, které mají velmi malé osobní zkušenosti s prožíváním víry v rodinách, nemají mnohdy ani zažité rodinné zázemí a nemají představu o své úloze a odpovědnosti manžela-lky. Naskýtá se pak otázka, jestli poučení, které se skládá z několika sebelépe míněných lekcí zopakování katechismu je disponuje pro vědomé přijetí svátosti manželství.
Za zvážení také stojí i fakt, že např. kandidáti do kněžského semináře procházejí dnes již mimo vědomostních testů, také testy a pohovory psychologickými, stejně tak i řády při přijímání kandidátů se snaží zjistit vhodnost žadatelů o přijetí.
Nejde mi o postavení těchto nároků do roviny a uvědomuji si mnohem širší složitost situace. Spíše chci poukázat na to, že i při přípravě na svátost manželství by měly být na žadatele také kladeny nároky potřebné pro co nejuvědomělejší přijetí této svátosti a neměly by být obcházeny z žádné strany.
Je v pravomoci církve ujednotit, co by měl pár připravující se na svátost manželství absolvovat a také apelovat na kněze, aby i při své pracovní vytíženosti si stále uvědomovali, jak důležitá je i tato příprava. Důsledek těchto neuvážených rozhodnutí ze strany snoubenců pak církev pociťuje mnohdy sama na sobě, když někteří lidé po civilním rozvodu začnou zpochybňovat nerozlučnost manželství a dožadovat se různých výjimek atd.

Pastorace rodin ve farnostech
Život rodin dostává v naší společnosti stále nové tváře, podle toho jak se v ní mění podmínky pro rodiny a její příslušníky. Zatím co za totality rodiny musely řešit mnohé etické a mravní problémy, které přinášel jejich život věřících za socialismu, dnes stojí rodina před jinými problémy a starostmi a církev by je měla znát a reflektovat. - Na rodiny tlačí mnohem více ekonomický a celkově i materialistický tlak. Možnost podnikání přivádí hodně rodin k řešení a zvažování svých vztahů k majetku, rodině, hledání svého uplatnění a seberealizace. Tlak konzumní společnosti, která zvyšuje skutečné i domnělé potřeby lidí, nebezpečně útočí i na rodiny. Ohrožuje jejich sociální jistoty a nutí je k rozhodování, čemu ve svém životě a čase dají prioritu. Rodiny v těchto chvílích potřebují posilu a podporu duchovních a místních společenství.
V našich farnostech přibývá rodin, které se stahují do sebe a nemají pocit sounáležitosti s farností, církví. Vina není jen na straně rodin, nebo společenského tlaku, příčin je zde určitě více, jednou z nich může být i malá představa kněží o současných starostech a problémech rodin.
V rodinách se z různých příčin (osobních, ekonomických) vytrácí představa, že by žena měla zůstat s dětmi doma a bylo by dobré, kdyby rodiny, které se rozhodnou pro toto řešení, zažívaly povzbuzování a úctu od kněží i ostatních věřících.
- Jedním z nedůležitějších prvků pastorace rodin jsou rodinná společenství. V dnešní době se zdá, že chybí pomoc při rozvíjení života těchto malých rodinných společenství. Značné procento rodin cítí intuitivně důležitost těchto společenství, a snaží se je vytvářet. Mnohá z těchto společenství dnes prožívají krizi. Jejich členové pracně hledají obsah, směr a formu těchto společenství. Chybí rodiny, které by měly představu o vývoji rodinných společenství a jejich animaci. Pro církev je důležité pomoci těmto malým společenstvím. Nabídnout aktivním rodinám potřebnou formaci k animování těchto společenství. Kněz ve farnosti by měl taková společenství povzbuzovat, iniciovat a také navštěvovat.
- Starat se a vytvářet ve farnostech podmínky pro společenství dospívající mládeže, aby v nich byla vedena nenásilnou formou jak volbě životního povolání, tak aby zde probíhala vzdálená příprava na výběr vhodného partnera, správného pohledu na manželství, rodinu. Je to období, kdy mnozí věřící rodiče se mohou za své děti už "pouze" modlit a přivítají dobré vedení mládeže na půdě společenství.
- Iniciovat ve farnostech společenství seniorů, kteří patří do rodiny lidské i farní. V naší době je stále mnoho babiček a dědečků, kteří napomáhají správnému směrování vnoučat a je důležité starat se o jejich duchovní rozhled. Patří sem ale také lidé, které těžkostí stáří (nemoci, samota) přivádějí zpět k víře. Tato společenství se pro ně stávají důležitým místem k setkání se s Bohem a církví. Společenství seniorů se mohou stát pro farnost velkým modlitebním zázemím.
- Vytvořit ve farnostech, případně děkanátech možnost k pastoraci a scházení se lidí, kteří žijí ve specifické rodinné situaci. Nejčastěji jsou to ve farnostech osamělé (ovdovělé, rozvedené, svobodné) matky. Opět je tu velmi velká možnost k evangelizaci lidí, kteří přišli do styku s vírou většinou jako děti a jejich náboženské vědomí je na podobné úrovni. Přitom jsou to lidé, které těžkostí života vybízejí, aby hledali řešení a smysl svého života. Pro mnohé z nich je velmi obtížné se zařadit do života farnosti. Pocit viny a odlišnosti jim ztěžuje navázat kontakt s ostatními věřícími. Ovšem když se jim to nedaří, mohou upadat do opakovaných chybných modelů řešení (navazování různých známostí, závislost na extrémních spiritualistických praktikách, omamných látkách apod.)
Péče o lidi, kteří zůstali ať už z vlastního rozhodnutí, nebo z rozhodnutí partnera sami, je i velmi citlivě reflektována ze strany nevěřícího okolí a stává se zviditelněním církve a napomáhá k pravdivějšímu pochopení církve ze strany nevěřících.
- V dnešní době je potřeba vytvořit také v církvi správný postoj k lidem, kteří žijí v církevně neplatném manželství. Je zapotřebí, aby se věřící uměli dobře orientovat v této části církevního práva, aby mu rozuměli a citlivě se jím řídili. Ze své zkušenosti vím, že lidé, kteří církevní právo nejen znají, ale žijí plným náboženským životem, dokáží své spolubratry, kteří nežijí v platném manželství přijímat s opravdovou láskou a pochopením, bez nerozumného odsuzování ani falešného konejšení.
Je na místě vyzdvihnout i to, že mnohé ženy, které třeba vstoupily do civilního svazku, často odvážně odolaly nátlaku, bohužel i ze strany jejich věřící rodiny, aby na jeden hřích navršily hřích ještě větší, a to hřích abortu. Mnohé z nich tak volily cestu pro ně velmi náročnou a zasluhují si laskavou péči církve a farnosti, aby se necítily od církve izolovány. Opět nejde o nalhávání a retušování vin, jde o to, aby tito lidé, kteří tak často upřímně touží po Pánu, se s ním mohli setkat v Písmu i ve společenství věřících, v modlitbě a také v duchovním rozhovoru s knězem.
- Dále je třeba hovořit o manželstvích smíšených, a to jak manželů různého vyznání, tak i o manželstvích, kdy jeden z partnerů je nevěřící. Je potřeba v místní církvi opět o těchto situacích pravdivě hovořit, pomoci oběma stranám, aby spolu mohly vést dialog a zároveň posilovat trpělivou a laskavou víru u toho, který je katolíkem. I zde je důležité místo pro kněze a jeho působení na tuto rodinu a její okolí.
Zbývá ještě hodně témat, která by se v souvislosti s pastorací rodiny mohla a měla otevřít a rozpracovat z hledisek potřeb místní církve a jsou stejně důležitá jako předchozí. Patří mezi ně:
modlitba v rodinách, plánované rodičovství, tolik diskutované "podávání eucharistie na ruku", dětské mše sv. atd.

Závěr Jsem přesvědčena, že je potřeba jasných směrnic pro pastoraci rodin v naší zemi, které budou vycházet z důkladného pochopení potřeb místní církve a života rodin v ní. Připravit a udělat vše proto, aby tyto směrnice se nestaly mrtvou knihou, ale byly oživujícím impulsem pro život rodin v církvi.
Závěrečná slova přenechám Pavlu VI.:
"Rodina, stejně jako církev se má stát prostředím, v němž se předává a z něhož vyzařuje evangelium. Proto také v rodině, která si je vědoma tohoto svého poslání všechny její složky a rysy evangelizují a zároveň jsou evangelizovány. Rodiče nejen učí své děti evangeliu, ale i sami zakoušejí vliv evangelia dětmi niterně prožitého. Taková rodina se stává hlasatelkou evangelia i jiným rodinám a celému prostředí, ve kterém žije."
Pavel VI., apošt.exhortace Evangelii nuntiandi

Zaslat reakci na tento text.