Inkulturace zasvěceného života

Inkulturace zasvěceného života.

/VITA CONSECRATA čl.80./

Bohu zasvěcení lidé, kteří se rozhodli k následování Krista v jeho apoštolské službě, mají být lidem nablízku, žít s nimi, pracovat s nimi a radikálním životem podle evangelia přivádět lidi kolem sebe k poznání Boha.
Aby Bohu zasvěcená osoba splnila tento veliký a svatý úkol, je třeba, aby dobře poznala prostředí, do kterého ji Pán posílá, aby se snažila vcítit se do dějin a sociálních poměrů a porozumět jim. Setkání s různými lidmi, kulturami a náboženstvími vzájemně obohacuje. Uvědomujeme si, že všude, kam přijdeme, nejen dáváme, ale právě tak přijímáme. Čím více si vážíme lidí a jejich svérázu, tím snadněji k nim nalezneme přístup.
Inkulturace znamená v s t u p do současné situace, dát jí evangelní rys a život.
Tento vstup však vyžaduje od Bohu zasvěcené osoby důkladnou připravenost, hluboké zakořenění do Boha, do vlastní spirituality institutu, ve kterém žije, mít odvahu a sílu zůstat tím, čím je, aby ji druhá strana nepohltila.
"Uchová-li si. zasvěcený život svou vlastní prorockou sílu, stane se uvnitř nějaké kultury evangelním kvasem schopným očišťovat a přispívat k jejímu rozvoji. To dokazuje historie četných svatých a světic, kteří v různých obdobích dokázali ponořit se do své doby, aniž by se jí dali pohltit, ale ukázali novým generacím nové cesty.“ /Vita CONSECRATA/ Jako Bohu zasvěcení lidé stojíme uprostřed tohoto světa, podotýkám - "uprostřed" - ne na okraji, a hluboce se nás dotýkají jeho rány a jeho bolesti. Mluvím zde za všechny řeholní sestry, nechceme neznát tyto rány, ale chceme se nechat hluboce vtáhnout do nich a léčit je. Inkulturace znamená vstoupit do situace - chceme tedy vstoupit, vyzbrojeny Boží láskou, do ran světa, do ran našeho národa a do ran lidí, které máme kolem sebe, a přinést účinný lék.
Ptám se: "Známe dobře diagnosu onemocnění dnešního světa? Máme k dosažení potřebný lék a máme odvahu a. schopnost ho účinně podat?" Prosím Pána, jménem všech Bohu zasvěcených duší, aby nám ve světle Ducha svatého dal toto poznání.
Abychom do rány hlubokého znemravněni a pošlapání lidské důstojnosti dovedli vstoupit jako lidé zářící čistotou, vyrovnaností, sebekázní, aby evangelní čistota zapustila hluboké kořeny do kultury dnešního světa.
Jinou výzvou /provokací/ je dnes hmotařství, chtivost po majetku, která uchvacuje nejen jednotlivce, ale i celé rodiny a společností. Je nutné, abychom my, Bohu zasvěcení lidé, vstoupili do této situace jako chudí, a tak ukázat světu, že Bůh je pravé bohatství lidského srdce. Snažíme-li se dobře poznat dnešní dobu, poznáme, že hrozí lidem ztráta smyslu pro nadpřirozené hodnoty. Mějme odvahu být chudí!
Třetí výzva, která od nás vyžaduje odpověď, je nesprávné, až zvrácené užívání svobody. Kolik to vidíme kolem sebe zničených lidských životu jen proto, že nedbají na dodržování Božích zákonů a jdou si neposlušně svou cestou.
Účinnou odpovědí na tyto situace je poslušnost Bohu zasvěcených duší, která nám staví před oči zvlášť živým způsobem poslušnost Krista vůči Otci a ta dosvědčuje, že není rozporu mezi poslušností a svobodou.
Inkulturace znamená vstoupit do současné kultury, do současných dějin společnosti, ale plni Boha, plni evangelní horlivosti, pevně stojící na Skále, aby nás druhá strana nepohltila.
Pán Ježíš se s lidem neztotožnil, ale visel na kříži jako jiný, věrný svému poslání, které mu Otec svěřil. A tak zachránil svět.
Znamená-li tedy inkulturace vstup do současné situace světa, církve i jednotlivců, chceme jako Bohu zasvěcení lidé mírnit všestrannou bídu světa, podepřít církev a vzít na sebe starosti našich biskupů, kněží a všech Vás, kteří jste zde přítomni a nesete odpovědnost za druhé. Ke chvále Boží. Amen!

/Referát vypracovala S.Bernadetta Růžičková/

Zaslat reakci na tento text.