Postoje věřících k jáhnovi se v jednotlivých farnostech velice liší. Záleží na tom, zda jde o farnost ve větším městě nebo o farnost venkovskou; zda po přijetí jáhenství zůstává jáhen ve farnosti kde žije nebo zda jáhen přichází do nové farnosti.
Jáhnové jsou podle svého vlastního názoru někdy přijímáni ve farnosti, kde žili dlouho před svěcením, zcela bez problémů, jindy naopak jáhen přijat není, což se potom projevuje i na vztahu farnosti k rodině. Pro děti jáhna může jít o nepříjemnou zkušenost v přirozených vztazích se svými vrstevníky. Podobně se může farní společenství chovat k jáhnovi, který do něj už jako jáhen vstupuje.
Pokud je jáhen administrátorem farnosti, jsou často věřící „rádi, že tam někoho mají“. Jindy je oceňován přínos jáhna jako někoho, kdo může v pozitivním smyslu nabídnout něco jiného než farář. Jáhni často slýchají jako uznání své práce, přístupu ap. věty typu: „Vy jste normální člověk, ne jako farář.“ Většinou proto, že mají zkušenosti z manželství a rodičovství, ale také kvůli jejich zkušenostem z civilního zaměstnání. V neposlední řadě je oceňována diakonická funkce jáhna. Například farník, kterému zemřel otec, napsal do farního věstníku poděkování jáhnovi za to, jak jeho otce doprovázel před smrtí. Svým poděkováním chtěl ale také vyjádřit radost nad tím, že ve farnosti je někdo, kdo má diakonickou práci na starosti.
Tragické je, pokud jáhen není přijímán ani věřícími ani farářem. Když jde přitom o jáhna pracujícího zároveň v diakonii, kde jej jeho služba úspěšná, vyznívá celá situace velice paradoxně. Zdůrazňuji zde, že nejde o ojedinělý případ! Prakticky stejné je, pokud je jáhen jen trpěn, například proto, že z kvůli nedostatku kněží nemůže mít farnost farního vikáře.
Z uvedených příkladů vyplývá, že nelze způsob přijímání jáhnů ve farnostech českých a moravských diecézí nějak kategorizovat. Můžeme však stanovit alespoň dva obecně platící principy:
1. Pokud jáhen slouží ve farnosti kde žil i před svěcením, je způsob přijetí věřícími závislý především na tom, jaké měli s jáhnem a jeho rodinou vztahy před svěcením.
2. Pokud jáhen přichází do farnosti, kde má působit, až po vysvěcení, jde o obdobnou situaci, jako když do farnosti přichází nový farář. Situace je však problematičtější v tom, že ne v každé farnosti je hned od začátku služba jáhna pro farníky nějakým způsobem pochopitelná. Není totiž neobvyklé, že věřícím není služba jáhna známa, nebo že nevědí, že jáhenství není jen příprava na kněžství. S těmito postoji se jáhni setkávali nejen na počátku 90. let, ale setkávají se s nimi dodnes.
Jáhen však nikdy není farníkům lhostejný. Vždy vzbuzuje pozitivní nebo negativní reakce a postoje. Někdy je vnímán také jako neúplný nebo nedostudovaný kněz-presbyter. Vzhledem ke krátkému trvání veřejné jáhenské služby a malému počtu jáhnů musí každý jáhen nějakým způsobem nabourávat zaběhnuté představy. Vztah k jáhnovi se většinou vyvíjí a to spíš směrem pozitivním než negativním. Tak už byl v některých farnostech jáhen přijat, a jeho služba je oceňována, i když byl původně vztah farnosti k jáhnovi podstatně problematičtější. Závěrem je třeba připomenout, že jáhni působící v diakonii (např.: Charita, vězení) mají někdy lepší zkušenosti s přijetím v tomto prostředí, a to zejména od nevěřících lidí, než s přijetím ve farnostech od věřících. Ve farnostech také v mnohém závisí přijetí jáhna farníky na tom, jak je jáhen podporován ze strany faráře. Řada jáhnů to vidí jako nejdůležitější v celém vztahu s farníky.
|
