Diakonická práce však může a někdy i má další rozměr. Jde totiž o diakonii pro církev, kterou je míněna například již zmiňovaná administrativní práce. Ta je totiž autentickou službou, která v tomto případě směřuje naopak směrem do nitra církve. Jde prakticky o práci v diecézních kuriích nebo o práci v různých organizacích, které k církvi nějakým způsobem patří, nebo které církev, nebo její část, zřídila. Konkrétně například o práci redaktorů církevních medií, o práci světských pracovníků zaměstnaných řeholní kongregací nebo řádem, nebo o práci výkonných správců církevního majetku, a také o práci soudců církevních soudů.
Touto službou církvi slouží především laici a kněží-presbyteři. Jáhnů je v ní oproti nim podstatně méně. Zde je potřeba poznamenat, že pro tuto službu není potřeba ani tak kněžství svátostné, jako kněžství všeobecné. Jde totiž o práci pro církev, která stojí mj. na tom, že pracovník je její nedílnou součastní. To však nevylučuje, že, zvlášť na některých místech, je vhodné, pokud je pracovník spojen s církví intenzivněji. To znamená skrze svátost svěcení. Tak je s církví spojen jednak skrze sliby, které složil, jednak skrze odpovědnost, kterou za něj církev přijímá, a jednak skrze milost a dary Ducha svatého, které mu církev vyprošuje, a které jsou na něj vylity, když přijímá svátost svěcení.
Proto je pochopitelné, že některá místa, zvláště v diecézních kuriích, jsou obsazována svěcenými služebníky církve. Zůstává však otázkou, zda je skutečně vhodné, aby tímto služebníkem byl kněz-presbyter. Podstatou jeho svěcení je, jak bylo připomenuto výše, péče o dílčí místní církev, v současné terminologii o farnost. Je pochopitelné, že některá místa v kurii je možné obsadit knězem-presbyterem. Vždyť kolegialita platící mezi biskupy vzhledem k celé církvi platí podobně i mezi presbytery vzhledem k diecézi. Tak samozřejmě nemůže vykonávat službu generálního nebo biskupského vikáře někdo jiný než kněz-presbyter. Pokud však i na dalších místech má pracovat svěcený služebník, je pro tuto práci vhodnější spíše jáhen. V současné době na takových místech často pracují kněží-presbyteři. Tato služba však na rozdíl od jáhnů nemá s jejich svěcením tolik společného. Jde o taková pracovní místa jako je například biskupský sekretář, kancléř kurie, biskupský ceremonář ap. Někteří z jáhnů na těchto místech pracují nebo pracovali. Jak potvrzují, byli zde jako svěcení služebníci od církevní veřejnosti přijímáni lépe, než kdyby byli laici. Je také zajímavé, že poměrně větší počet jáhnů pracuje právě v diakonii pro církev než v diakonické pastoraci: soudcové interdiecézního soudu, ředitel exercičního domu, ředitel nakladatelství zřízeného řeholní kongregací, úředníci konzistoře na různém stupni, diecézní moderátor církevního sněmu, výkonný pracovník kolegiální kapituly, zakladatel a šéf pobočky Křesťanské akademie, duchovní zodpovědný za ministranty. Diakonie pro církev je tedy také možností, kde se může jáhenská služba realizovat. V současné době jde zřejmě o nejčastější způsob diakonické práce českých a moravských jáhnů.
|