§ 72
a) Pastorace rodin má specifický evangelizační potenciál. Rodina je „domácí církví“ (ecclesia domestica), kde rodiče slovem i příkladem hlásají svým dětem víru a kde vyrůstají vlastní povolání. Je místem osobní i společné modlitby, školou odříkání a oběti, zdrojem činorodé lásky. Zde se otvírá smysl Písma. Uprostřed rodiny se všichni učí smyslu oběti. Rodina je první a nejdůležitější školou křesťanského života a ryzího lidství, podobně jako v životě Svaté Rodiny – Josefa, Marie a Ježíše. Katolická církev i většinová společnost považují za nejlepší takový model manželství a rodiny, který usiluje o rozvíjení kvality vztahu mezi manželi, žádá stabilitu tohoto vztahu a chce vytvořit optimální prostředí pro výchovu dětí. Důvody katolické církve pro takovýto model rodiny jsou zásadně odlišné, spolupráce s většinovou společností je však možná. Fakticky je však stále ve větší míře praktikován partnerský model liberální, který netrvá na základních atributech manželství (nerozlučitelnost, věrnost a otevřenost k plodnosti).
b) Hlavní příčiny tohoto trendu jsou dvě: nedostatečná podpora ze strany státu, občanské společnosti i církve, kterou mladí lidé potřebují, a protirodinné tlaky, které současná společnost vytváří.
c) Z toho vyplývají dva hlavní cíle pro pastoraci rodin:
- Účinně prokazovat, že katolický model manželství a rodiny je i v současné době uskutečnitelný, funkční a přínosný. Pro realizaci tohoto cíle je nutné nové poznatky teologie i profánních věd uvádět do praxe způsobem, který je srozumitelný pro věřící i nevěřící.
- Hledat prostředky, jak redukovat tlaky, které současná společnost proti rodině nechtěně i záměrně vyvíjí. Za hlavní problémové okruhy těchto tendencí považujeme nárok na rovnoprávný partnerský dialog a nové pojetí poslušnosti a autority. Setkáváme se dnes s novým konceptem výchovy. V pastoraci proto musíme usilovat o nalezení společného jazyka církve a většinové společnosti. Je to možné, protože demografický propad a labilita vztahů přinášejí kromě morálních a sociálních rovněž velké ekonomické problémy.
§ 73
a) Podle všech sociologických výzkumů si více jak 80 % mladých svobodných lidí přeje celoživotní naplněné partnerství a rodinu s dětmi. Děti jsou dnes vychovávány k co nejúspěšnějšímu rozvoji svých individuálních schopností. Tento přístup nechce vychovávat egoisty, ale individuálně plně rozvinuté osobnosti. Rozvinutá individualita však způsobuje obtíže v pozdějším uzavírání vztahu.
b) Většinová společnost se proto veřejnému manželskému slibu stále více vyhýbá. Rychle se rozvíjející praxe mladých lidí žít s partnerem bez sňatku je prakticky všemi považována za způsob ověřování kvality budoucího trvalého vztahu, téměř všem uzavřeným sňatkům civilním a mnoha katolickým sňatkům nesezdané soužití předchází. Sňatek je uzavírán při plánování početí dítěte nebo krátce po jeho narození; tento okamžik je všeobecně stále odkládán do vyššího věku. Katolický model řešení je podstatně obtížnější, pro některé zdánlivě neuskutečnitelný, protože předpokládá pochopení odpovědnosti, smyslu oběti, krásu povolání k čistotě před manželstvím a vnitřní jednotu tělesného a duchovního v člověku tím, že sexualita je zapojena do vztahu osoby k osobě ve vzájemném, naprostém a časově neomezeném sebedarování muže a ženy v manželství.
c) Další charakteristikou současné a budoucí společnosti je nárok na vysokou profesionální angažovanost osob v produktivním věku. Nejlépe jsou odměňováni lidé rezignující na rodinné závazky. Další významnou charakteristikou současné doby je vpád informačních technologií do rodiny (především televize, internet), které okupují prostor dříve určený k upevňování vztahů.
d) Očekávání kvality vztahu jsou u mladých lidí vysoká, převládá však mínění, že úspěch záleží více na dobré volbě než na schopnosti a ochotě vztah budovat. Většina rozvádějících se manželství cítí spíše zklamání z neúspěchu než pocit osvobození se.
e) Novinkou je i záměrný protirodinný tlak některých feministických a homosexuálních organizací. Ve většině rozvinutých států vznikly strategie, jak těmto tlakům čelit. Církev se musí pečlivě zorientovat v těchto zkušenostech a podílet se jak na vytváření a ovlivňování státní rodinné politiky, tak na bezprostřední nabídce akcí, které rodiny potřebují.
§ 74
Prostředky pastorace rodin by měly vždy vycházet z nabídky prožitku, že pokus mladého člověka o vybudování dobrého a trvalého vztahu a dobré rodiny má naději na úspěch. Takovýto zážitek nejsnadněji vznikne při příležitosti setkávání rodin, eventuelně při setkávání kombinovaném se vzděláváním. Proto je třeba rozvíjet všechny příležitosti k setkávání rodin, které jsou spojena s nabídkou dobrých programů.
§ 75
a) Katolická církev v tomto směru vyvíjí značné úsilí. Česká biskupská konference zřídila Národní centrum pro rodinu, jehož úkolem je prezentovat hlas církve v otázkách manželství a rodiny na celospolečenském a odborném fóru a tím přispět k posílení prorodinného klimatu ve společnosti.
b) Ve většině diecézí existují Centra pro rodinu, obsazená dvěma i více profesionály, která se snaží, často za spolupráce desítek dobrovolníků, nabídku v oblasti pastorace rodin realizovat. Pro rodiny se angažují i zhruba dvě desítky českých skupin různých světových komunit a hnutí, rozsah jejich nabídky je však zatím malý. Diecézní centra pro rodinu připravují svůj program podle plánů, vycházejících z pastoračního plánu diecéze.
§ 76
a) Úspěch pastorace rodin bude spočívat v tom, že se mladí lidé budou na manželství zodpovědněji a dlouhodoběji připravovat, že budou od počátku budovat vztah založený na rovnoprávném dialogu, že najdou způsoby, jak vztah rozvíjet a prohlubovat, a že budou stále připraveni nutně přicházející problémy řešit, nikoli považovat za výsledek špatné volby, tedy že pochopí i smysl oběti. Zcela nově je třeba mladým lidem zprostředkovat i pochopení nutnosti autority v rodině, která však již není výsledkem předem dané a společensky vymáhané role, ale projevem lásky a výsledkem dobré, stále obnovované domluvy.
b) Křesťanským rodinám v obtížných situacích se snaží pomáhat řada institucí, v některých diecézích existují manželské a rodinné poradny, poradny pro přirozené plánování rodičovství, nabídka doprovázení rodin, aktivity na ochranu nenarozeného života, možnosti azylových pobytů pro oběti domácího násilí a další.
c) V katolické církvi v České republice působí několik hnutí, která se věnují ochraně života a pomoci matkám v těžkostech. Jedná se o dobrovolné laické asociace pro ochranu nenarozeného života, které chtějí snižovat alespoň zčásti počet potratů v naší zemi.
d) Ačkoliv se absolutní počet potratů v naší zemi snižuje, je tolerance celé společnosti vůči nim veliká a citlivost pro jejich následky poměrně nízká. Iniciativy, které chtějí potratům bránit, se v naší církvi projevují třemi způsoby: vzděláváním a osvětou, pomocí nastávajícím matkám v tísni a snahou o změnu legislativy. Sněm žádá kněze o jasnou a vlídnou komunikaci s ženami, které podstoupily potrat a přicházejí pro radu či hledají cestu ke smíření.
§ 77
Antikoncepce je i v naší zemi diskutovaným problémem, používání antikoncepčních prostředků se v posledním desetiletí znatelně rozšířilo. V naší církvi se tomuto trendu čelí výukou a výchovou k přirozenému plánování rodičovství se snahou podávat tyto informace na solidní odborné úrovni, neodděleně od integrální duchovní formace a křesťanské výchovy. Nemálo věřících pociťuje zjednodušující přístup, prezentaci přirozeného plánovaní rodičovství a nedostatek dostatečně variabilních pedagogických přístupů, zohledňujících různá osobní východiska manželů, což některé manžele může vést až k odmítání přirozeného plánování rodičovství vůbec. Rozhovorům a vzdělávání ohledně přirozeného plánování rodičovství musí u kněze předcházet citlivé pochopení nesnází a dostatečná, odborně podložená znalost intimních otázek života manželů.
§ 78
V naší zemi vzrůstá podíl manželství, která jsou trvale neplodná (přibližně 10 %). V pastorační práci naší církve nebyla tato skutečnost, znamenající pro řadu lidí velké trápení, zatím téměř nijak reflektována. Přijetí dětí do pěstounské péče nebo osvojení je přijatelnou pomocí jen pro některé bezdětné páry. Pomoc asistovanou reprodukcí je relativně dostupná, řada křesťanů ji přijme i přes její morální nepřípustnost. Argumentace pro odmítnutí asistované reprodukce je pak neplodným párům těžko pochopitelná a přijatelná. Obecně je v české církvi zatím malá znalost morální stránky těchto medicínou nabízených řešení. V této oblasti je potřeba ještě hlubší a širší informovanost jak u kléru, tak u věřících.
§ 79
a) Rozvody se vyskytují v nezanedbatelné míře i mezi katolíky platně církevně sezdanými. Pro ženy, které se dostaly po rozvodu do obtížné situace pro své osamění, případně osaměly s dětmi, existují zatím jen v některých diecézích speciální programy (např. „Osamělé maminky“), které jsou velmi užitečné. Problémem často bývá přijetí těchto osamělých žen nebo neúplných rodin společenstvím farnosti. Opakují se stížnosti na postoje, které jsou v rozporu s doporučeními Familiaris consortio. Křesťané někdy zaměňují odpor k rozvodu s odporem k rozvedeným. Církev se zatím nijak neujímá těch mužů, kteří jsou soudy po rozvodu zkracováni ve svých rodičovských právech, protože soudy zpravidla paušálně ve výchově favorizují matky. Někteří otcové by zde pomoc církve uvítali.
b) Rozvedení a znovu (civilně) sezdaní katolíci nejsou ve farnostech výjimkou. Na základě pouhého odhadu se můžeme domnívat, že ještě více jich žije mimo společenství farnosti, z něhož se cítili být po rozvodu a novém sňatku vyloučeni. Pomoc lidem v této situaci, kdy nemohou přistupovat ke svátostem, ale nepřestávají být údy církve, probíhá třemi způsoby. Církevní soudy mnohdy zkoumají platnost jejich manželství. Práce pražského i olomouckého soudu se v posledních létech zrychlila a rozvinula, takže lhůty projednávaných kauz se zkrátily. Problémem je řešení v třetí instanci v Římě, které mnohdy trvá řadu let; cesty k jeho urychlení nejsou známy. Některé diecéze pořádají setkání pro rozvedené, kteří zde mohou obdržet odborné právní i pastorační informace a zažívají zájem církve o sebe a svou situaci. Třetím způsobem pomoci je rozšiřování znalosti stanoviska dokumentu Familiaris consortio, který ukládá jak pastýřům, tak ostatním křesťanům, aby se nejen o rozvedené a osamělé, ale i o rozvedené a znovu sezdané starali a dávali jim zažívat jejich přináležitost do církve. Orientovanost pastýřů i širší církevní veřejnosti v problematice rozvedených je zatím většinou nízká, což mnohdy znamená, že se rozvedeným nedostane adekvátní pomoci, a tak se odcizují církvi.
c) Jako účinná prevence proti rozpadu manželství se osvědčuje především dobré fungování a soustavný duchovní život všech členů rodiny, v níž budoucí manžel nebo manželka vyrůstá, prorodinné prvky výchovy v rodině, škole i křesťanských společenstvích, solidní příprava na manželství a možnost kvalifikovaného poradenství v církvi v období známosti. Krize v manželství pomáhá překonávat společenství manželů, církví zřizované manželské poradny a v neposlední řadě dobře organizované programy pro manžele, jako jsou Manželská setkání, program Kána apod. Podpora těchto programů se jeví jako účinnější prostředek pro dobrou funkci manželství a rodiny než pouhé moralizující odsuzování rozvodů.
§ 80
a) Trvalý zdravotní handicap rodinného příslušníka, zejména dítěte, je pro rodinu velkou zátěží. Některé rodiny ji snášejí řadu let velmi statečně, aniž by byla v církvi tato jejich činnost nějak vyzdvihována. V celé společnosti zřejmě ještě stále přetrvává část mentality, vychované za minulého režimu, že handicapovaní mají být „uklizeni“ z očí veřejnosti. Bylo by zřejmě žádoucí, kdybychom byli schopni rozvinout větší morální, duchovní i praktickou (finanční, personální) pomoc takovýmto rodinám a větší snahu o integraci handicapovaných do společnosti.
b) Péče o seniory v rodině, která jim umožňuje prožívat závěr života, případně nemoc a nemohoucnost, doma a ne v ústavu, je mnohdy limitována bytovou i finanční situací jejich potomků. Soužití tří generací je ve městech, zejména v bytech v panelové zástavbě, velmi obtížné nebo i nemožné. I na venkově se stává méně běžným. Duchovní i společenská podpora seniorů v obtížných situacích a rodinných příslušníků, kteří se o ně starají, je v naší církvi zatím spíš úkolem mnohými ještě nereflektovaným než zažitou skutečností.
c) Mezigenerační dialog má svá typická úskalí. Ta jsou v posledních desetiletích mimo jiné ještě zostřována rychlým rozvojem techniky, zejména informačních technologií, který způsobuje, že se starší generace do jisté míry neorientuje ve světě, který je pro mladší ročníky samozřejmý. Kromě toho ve společnosti, která vytěsňuje ze svého zorného pole smrt a rozvíjí kult mládí, není člověk ve svém stáří atraktivní a není zpravidla ceněn pro svou lidskou zralost. Mezigenerační dialog není ani v církvi snadný a samozřejmý a je zřejmě třeba hledat cesty k jeho podpoře.
§ 81
Sněm doporučuje následným diecézním synodám projednat následující podněty:
a) Pastoraci manželů a rodin jako nedílnou součástí pastoračních plánů diecézí, které obsahují:
- konkrétní pastorační aktivity ve prospěch manželů a rodin,
- plán duchovních cvičení a obnov pro manžele,
- plán vzdělávacích kurzů pro snoubence, manžele a rodiče,
- kritéria pro udělení nebo odnětí kanonické mise pro různé programy přípravy na manželství,
- vymezení činnosti diecézního centra pro rodinu a způsoby jeho kontaktů na farnosti,
- určení rámce a podmínek činnosti pro diecézní poradnu pro přirozené plánování rodičovství,
- kritéria pro vypracovávání zpráv o stavu pastorace rodin v diecézi,
- metody koordinace organické spolupráce všech institucí, programů, řeholních komunit i institutů zasvěceného života, které se podílejí na pastoraci rodin.
b) Sněm doporučuje ustanovení vikáře pro pastoraci rodin v diecézi.
c) Sněm doporučuje prodiskutovat a zvážit pojetí dalšího vzdělávání kněží v oblasti pastorace rodin.
d) Sněm doporučuje rozvinout různé formy pastorace manželů a rodin (rodinná společenství, pastorace rodin ve farnosti, pastorace rodin ve zvláštních životních situacích).
e) Sněm doporučuje místní církvi vytvořit takové výzkumné, vzdělávací a výchovné programy, kterými bude moci vstoupit na potřebné odborné úrovni do diskuse při tvorbě státní rodinné politiky a formulovat způsoby, jakými by církev mohla účinně ovlivnit prorodinné klima ve společnosti, a vypracovat osnovu a metodiku různých forem přípravy na manželství.
|
