Pastorace v zahraničí
Vážený pane doktore,
jsem sedmdesátiletý důchodce, bývalý kantor, který si přednedávnem znovu uvědomil svou někdejší příslušnost k víře a církvi. Nejsem členem žádného sněmovního kroužku, přesto mně není lhostejný současný stav a hlavně budoucnost naší církve. Mám poznatky z několika farnosti u nás, též z římskokatolické farnosti jednoho městečka poblíž Ženevy.
Za klíčový úkol církve považuji získávání dětí a mládeže pro víru a naši církev
Učit je, aby se cítili skutečně potřební tak, aby u nich později nevznikaly pouze divácké postoje, vedoucí postupně k diváckému konzumentství (zde se domnívám, že si některé menší církve v tomto směru vedou účinněji).
Namátkou několik prostředků:
· předčítání mešních textů i dívkami
· vítání dospělých farníků před bohoslužbami (jedna z forem zkonkrétnění pojmu společenství)
· účinkování ve schole, ministrování
· zapojení do zájmové činnosti při farním společenství
· zapojení do forem sociálních aktivit
· zapojení do nácviku scének, pásem, představení, organizace výstavek
· možnost vystoupení na bohoslužbách s užitím nových forem vokálních či instrumentálních projevů.
· realizace prázdninových aktivit
· organizace poutí, exkurzí s křesťanskou tématikou.
Činnost kněží
Domnívám se, že drtivá část úkolů ve farnosti leží na farářích a kaplanech. Vše organizují, za vše zodpovídají, což s přihlédnutím k jejich průměrnému věku a celkovém nedostatku se jeví jako mnohde doslova neúnosné. Na to reaguje následovně bod III.
· věnovat stálou pozornost kvalitní úrovni homilií (celková rétorika, vhodné a pestřejší stylistické prostředky)
· být stále v kontaktu s věřícími – posluchači
· pokud možno odstranit pouhé čtení homilie
· uvědomovat si neustále potřebné souznění živého slova Písma se slovy promluvy (tím učit věřící číst Písmo a hlavně pak podporovat dovednost aplikace pro svůj vlastní duchovní život)
· mnohdy odstraňovat až tragickou formu přednesu, vždyť evangelium je vždy radostná zvěst
Zvyšovat aktivitu členů farních společenství
Prakticky každý věřící dovede něco „navíc“, je k něčemu povolán - viz. Písmo. Jsem přesvědčen, že i zpoloviny úspěšná aplikace této zásady by kněžím ve farnosti přinesla určitou úlevu a hlubší rezervoár sil např. pro pastorační činnost.
· vedení a činnost farních sociálních aktivit
· vedení a činnost farních mládežnických aktivit
· spolupracovat v různých formách ekumenické činnosti
· vydávání farního zpravodaje
· činnost farních biblických kroužků
· organizace poutí a exkurzí s křesťanskou tematikou
· činnost v chrámovém sboru atd.
Ostatní náměty
1. Proč není v naší církvi více rozšířeno u věřících přijímání Kristovy krve ve formě vína? V arcidiecézním zpravodaji pražském (1998) jsem se dočetl, že i tato forma je dovolena. Myslím, že ani organizační námitky by příliš neobstály: farář z francouzského městečka u Ženevy, který osobně vítal farníky před kostelem a kterému neasistoval při mši sv. žádný ministrant či jiný pomocník, zvládl tuto formu sám. Podobně kněží východního obřadu na Mariahilf. Věřící to přijímají pozitivně, spatřují v tom soulad s Písmem (... pijte z toho všichni...) Alespoň 1x týdně či o velkých svátcích by se to dalo uskutečňovat i u nás.
2. Dle situace ve farnosti zařazovat promluvy farníků o jejich cestě k Bohu, víře.
Věřím, že nebudete brát tyto postřehy jako snahu o poučování.
Děkuji!
Jaromír Koutňák
P. S. Nečinil jsem si nárok na encyklopedické shrnutí všech možných prostředků k dosahování uvedených cílů. Proto i ta stručnost.
Zaslat reakci na tento text.
|