Prožívání trvalého jáhenství

Vážení posluchači !

Chtěl bych se zamyslet nad několika otázkami stavu trvalých jáhnů. Stav trvalých jáhnů byl znovuobnoven rozhodnutím II. Vatikánského koncilu - pojednává o tom např. Věroučná konstituce o církvi.
V naší zemi již několik trvalých jáhnů bylo vysvěceno, několik mužů se na přijetí této svátosti připravuje - nebo o ní uvažuje - do této poslední skupiny patřím i já. Většinou se jedná o ženaté muže, kteří splňují několik podmínek, např. má jít o muže pokročilejšího věku. Kodex kanonického práva potom upřesňuje, že pokročilý věk začíná u mužů ve 35. roku života. Naštěstí Kodex kanonického práva nemusí řešit otázku, kdy začíná pokročilý věk u žen.
Každý křesťan je povolán k aktivnímu životu z víry. Každý křesťan se může aktivně zúčastňovat bohoslužeb, katecheze i jiných služeb v Církvi. Laik může kázat, křtít, udělovat svátostiny, vystavit Nejsvětější svátost. Jáhen může navíc mít homilii, může žehnat Nejsvětější svátostí, a to je v podstatě vše. Není-li tedy takový rozdíl ve vnějších služebných projevech, v čem vidím hlavní význam stavu trvalých jáhnů - v čem je jejich hlavní poslání? Přiznám se, že na tuto otázku hledám stále odpověď. Nyní bych se chtěl podělit o několik postřehů.
Není často jáhen brán jako trošku odbornější ministrant nebo naopak jako takový skorofarář? Přitom jáhni nejvíce mohou ve svém životě žít možnost být plně ve světě a zároveň přijmout svátost svěcení. Je-li jedinečnou - i když ne jedinou - činností kněze udělování svátostí a hlásání Božího slova, jsou-li laici povoláni k tomu, aby prožívali své křestní povolání ve světě, služba trvalých jáhnů může jedinečným způsobem tyto činnosti spojovat. Zvláště u rodiny jáhna by měl být ponechán velký prostor pro to, aby měla čas pro vytváření rodinných vztahů se všemi lidmi, s kterými jsou v kontaktu. Nemělo by být účelem zaměstnat muže z jáhenské rodiny tak, aby se stal plnitelem úkolů odtržených od života rodiny. Jáhenství je službou celé rodiny, i když svátost svěcení přijímá muž. Je tedy přirozené, že o všech důležitých věcech rozhodují manželé společně, společně se mohou zúčastnit všech aktivit, společně je také mohou v závažných případech odmítnout. K tomu ještě jeden postřeh - snoubenci se od manželů liší přijetím svátosti manželství. Přitom nelze chtít po snoubencích, aby žili jako manželé a naopak. Jáhni stojí uprostřed mezi angažovanými laiky a kněžími a také se liší přijetím svátosti - nebo stupně svátosti. Závěr je ten samý jako v předcházejícím případě.
Jak si tedy představuji některé podstatné možnosti prožívání trvalého jáhenství u ženatých mužů?
- Je to jáhen trvale pracující ve svém civilním zaměstnání, kde může - protože je odborně i formačně stále připravován - svědčit o své víře svým životem i zcela lidskými hovory v prostředí a mezi lidmi, kam se většinou kněz nebo zasvěcená osoba nedostane.
- Je to jáhen, jehož další činnost a angažovanost v Církvi odpovídá jeho schopnostem a možnostem, je to činnost předem dohodnutá a konaná zpravidla bezplatně.
- Je to jáhen, jehož manželství, rodina a výchova dětí je brána stejně tak vážně jako u ostatních lidí, a proto je především manželství chráněno proti všem poškozujícím vlivům. Manželský slib při přijímání svátosti manželství a slib poslušnosti biskupovi při přijímání svátosti svěcení nesmí stát proti sobě.
Snažil jsem se svůj příspěvek co nejvíce zkrátit, proto bych chtěl toto své zamyšlení ukončit.
Otec kardinál často upozorňuje na ta, že Církev tady není od toho, aby uspokojovala náboženské potřeby věřících. Církev má vtiskovat duchovní charakter společnosti. Společnost nás ovšem takto často nevnímá. Nelze ji za to kritizovat, lze svým životem ukazovat, jak chápeme naše poslání. Kéž i prostor, ve kterém se každý z nás snaží sloužit, odpovídá tomuto správnému poslání Církve.
Děkuji Vám za pozornost.

Marian Cúth

Zaslat reakci na tento text.