Svými výsledky chtěla tato práce zejména ukázat, jaká je současná situace jáhnů v českých a moravských diecézích. Na základě průzkumů byla popsána řada skutečností,
o kterých se samozřejmě již několik let vědělo, ale často šlo jen o velice nepřesné dohady. V tomto ohledu je například důležitým poznatkem, že jáhnové opravdu chápou svou službu jako svébytnou a smysluplnou a netouží po dalším svěcení, aby „mohli dělat více“. Důležité také je, že jáhenství není ani zdaleka chápáno jako možný způsob řešení problémů existujících kolem celibátu. Řada jáhenství nepříznivých okolností a také nízký počet, jáhny stále nutí k hledání vlastní identity. Snad právě proto je jejich práce poměrně kvalitní, že se jí zatím věnují pouze ti, kteří ji opravdu chtějí vykonávat. Proto také pro mne bylo setkání s každým jáhnem i osobním přínosem. A tak všem pětadvaceti jáhnům vděčím nejen
za množství zajímavých informací, ale také za to, že porůznu obohatili můj život.
Jako významný moment v rozvoji jáhenské služby vidím po tom, co jsem prošel literaturu i další prameny k této práci, širší a kvalitnější podporu jáhenství ze strany církve. K jáhenské službě by se mělo ozývat stejně naléhavé volání jako ke kněžské, aby církev mohla skutečně odpovídat na potřeby světa. Proto vidím v jáhenské službě vykonávané spolu s civilním zaměstnáním velký přínos. A to jak pro svět, tak i pro církev. Vedle hledání a podpory mužů zvažujících povolání k jáhenské službě je však stále aktuální také určitá popularizace jáhenství, která by měla mít za cíl zkvalitnění přijímání jáhnů ze strany členů církve. Na často kladenou otázku, co mají jáhnové vlastně v praxi dělat, jsem se pokusil odpovědět ve čtvrté kapitole. Je to několik návrhů, kterých by samozřejmě mohlo být mnohem více. Ovšem zde šlo jen o naznačení konkrétních směrů, kterými se může jáhenská služba ubírat, ne o směrnici pro práci jáhnů. Výsledek celé práce je potom shrnut v páté kapitole o službě jáhnů při liturgii. Ta ukazuje smysl celé jáhenské služby popisem toho, jak se jáhenství má projevit při oslavě tajemství spásy. Jáhen svou službou při liturgii ukazuje, že jáhenství je jednak službou potřebným, ale také službou pro církev, aby na potřebné pamatovala.
Po napsání této práce se mi zdá stále patrnější, že rozvoj i další existence jáhenství v katolické církvi v posledku závisí na tom, jak bude uvnitř církve ceněna služba potřebným. Tedy zda dojde církev k úsudku, že služba potřebným je v jejím životě natolik bytostně důležitá, jako například liturgie, aby si zasloužila vlastní svěcené služebníky.
|
