ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
1999-2000 
2001 
2002 - Bible 
2002 - Liturgie 
Obecné příspěvky k chystanému sněmu 
Pastorace 
Mladí lidé v církvi 
Ostatní příspěvky 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Vztah kněží a mládeže, mládež a ekumena

Reaguji na výzvu ČBK ohledně připomínek, názorů, přání či návrhů změn v římskokatolické církvi. Jsem rád, že se církev ptá nás, laiků, kteří víru prožíváme každý den svého života. Mám několik připomínek, které rozvinu v následujících bodech:

· Církev by si měla více střežit chování jednotlivých kněží. V poslední době média stále častěji uveřejňují případy různých provinění s důrazem na to, že to církev přehlíží. Není to ovšem jen problém u nás, ale celosvětově.
· Měl by se změnit systém vzdělávání nových kněží. Připadá mi totiž, že příprava v semináři není natolik kvalitní, aby skutečně odhalila schopnosti a možné neřesti jednotlivých kněží. Stává se, že mladý muž jde do semináře jen proto, že je zklamán svým dosavadním úspěchem v životě. Takový kněz potom může ve své farnosti udělat více škody než užitku. Setkal jsem se i s takovými, kteří to berou jen jako zaměstnání a ne jako službu lidem a hlavně Bohu.
· Další věcí je vztah kněze k mládeži. Jelikož já sám spadám do kategorie mládeže (je mi 19 let), poznal jsem spoustu dobrých i špatných kněží, tedy co se týče přístupu kněze k mládeži. Preferuji otevřenost, a proto mi vadí, pokud kněz nechce spolupracovat jen proto, že mládeži nevěří. Mladí budou ale utvářet obraz církve v dalších letech. Mládež potřebuje prostory, kde se mohou scházet jako společenství i prostory pro vytváření akcí, při kterých budou rozvíjet svůj duchovní i tělesný růst. Pokud my mladí nemáme oporu v místním knězi, hůře se takové aktivity realizují. V mnoha případech to mládež ponechá osudu a již se tomu nevěnuje. Církev již podnikla první a důležité kroky, jako založení diecézních center pro mládež. To chválím a doufám, že v tom budou centra pokračovat. Základní změna ale musí nastat u jednotlivých kněží. Kněz by měl usilovat o to, aby mu místní mládež věřila a spolupracovala s ním při různých slavnostech či jiných církevních akcích.
· Chybí mi také v mnoha farnostech možnost vytvoření rytmické mše svaté. Někdy je to z důvodu, že o to nemá nikdo zájem. Ve většině případů je to však způsobeno přístupem kněze. Nás mladé taková rytmická mše dokáže oslovit daleko více, než dlouhé kázání. Přitáhne to i možné mladé zájemce o víru. Uvidí, že i křesťané dovedou vytvořit krásnou hudbu v rámci své víry.
· Důležitou věcí v naší církvi je dodržování církevních předpisů. Myslím tím obřady jako křest, svátost manželství. Stává se už módou mít křest dítěte v kostele, i když jsou rodiče nevěřící a nemají jakýkoliv zájem o výchovu dítěte v křesťanské víře. Je tu ještě kmotr dítěte, ale ten nemá žádnou šanci něco na výchově mladého člověka změnit. Takže jsem pro to, aby se křtily jen děti z věřících rodin, kde je záruka kvalitní přípravy dítěte pro život ve víře. Druhá věc je svátost manželství. Stále častěji je tento obřad dobře "zaplacen". Takže jakékoliv předpisy nehrají roli. Nedivím se potom, že taková manželství v mnoha případech končí rozvodem.
· Ohledně křtu dítěte mám určité výhrady, a to z jednoho prostého důvodu. Malé dítě v té době nemá rozum, a tak se nemůže svobodně rozhodnout ,zda se chce nechat pokřtít. Mám ten názor, že by se mělo dítě pokřtít až v době, kdy se k tomuto kroku rozhodne samo a z vlastní vůle. Mám jednoho kamaráda v Církevní jednotě baptistů. Zde udělují křest mladému člověku, až uvěří v existenci Boha. Takový člověk má někdy daleko silnější víru než mnoho katolíků.
· V tomto bodě bych rozvinul otázku ekumenické spolupráce mezi jednotlivými církvemi. Římskokatolická církev tento dialog začala realizovat a velkou zásluhu na tom má papež Jan Pavel II., kterého si velice vážím a obdivuji jej. Tento ekumenický dialog by měl nastat ve všech úrovních společnosti. Ať mezi laiky, mládeží, tak i mezi církevními hodnostáři. Církev byla přece jen jedna a jen nesváry a dohady způsobily její rozdělení na mnoho střípků jednoho celku. Jak se zpívá při jedné písni: "Všichni jsme jedno tělo, spojil nás Ježíš." Buďme tedy takoví. Na rozdělení církve má velkou zásluhu ďábel. Nesmíme mu tedy dávat další možnost rozsévat zlo.

Závěrem přeji ČBK, aby rozpoznala,co je třeba změnit k lepšímu. Budu opravdu rád, pokud se něco změní. Modlím se za to.

Jiří Fiala ml. z Blučiny




Zaslat reakci na tento text.