Tak zněl titulek úvodníku v Katolickém týdeníku věnovaném jáhnům, který vyšel k
27. 2. 2000. Úvodník byl zpracován na základě rozhovorů s několika jáhny z Olomoucké arcidiecéze. Další články však vznikly buď přímo nebo za spolupráce jáhnů z pražské arcidiecéze a českobudějovické diecéze.
V úvodníku je představena práce několika jáhnů z Olomoucké arcidiecéze. I když je zdůrazněno, že jáhen je více tzv. „mezi lidmi“, než farář, je práce jáhna opět představena jako pomocníka ve farní pastoraci. Určitý posun oproti zmíněné anketě v českobudějovické diecézi je však patrný. Například mezi povinnosti jáhna, který byl původním povoláním učitel, patří ve velkém rozsahu výuka náboženství. Mezi povinnosti jiného jáhna patří návštěvy domova důchodců. Také poměrně vysoký počet kázání jáhna pro farnost, někdy až šest kázání za týden, lze chápat jako autentickou jáhenskou službu. V závěru úvodníku je odcitována část LG 29. Kromě „konvenční citace“ co všechno jáhen může, je zde také jedna věta o liturgické, kazatelské a charitativní službě jáhna.
V Katolickém týdeníku se objevil také článek Josefa Paly, který měl více přiblížit jednak to, jak je jáhenství chápáno teologicky, jednak situaci kolem jáhnů v ČR. Příspěvek podává základní a srozumitelný přehled toho co o jáhenství učí církevní dokumenty, a jak a kde se o něm vyjadřuje kanonické právo. V článku je zajímavý návrh nepoužívat termín stálé nebo trvalé jáhenství, ale výraz jáhenství doživotní. Autor s ním chce vyjádřit skutečnost, že u většiny jáhnů nejde o přípravu na kněžství-presbyterství, ale o autentickou a samostatnou službu v církvi. V závěrečné periodizaci, která se snaží popsat, jak se v u nás měnil přístup ke svěcení jáhnů, chybí skutečnost, že řada jáhnů přijala tajné svěcení v cizině jako ženatí mužové a otcové rodin. Článek se v této souvislosti zmiňuje jen o tajných řeholnících.
Dva z jáhnů také poskytli redakci své osobní svědectví, jak se k jáhenské službě dostali a jak ji prožívají. Z jejich svědectví byly připraveny dva články. Podstatným přínosem je, že se oba vedle práce pro farnost věnují také a především diakonii. F. Kubenka působící v Rožnově pod Radhoštěm má na starosti především nemocné, K. Stádník působící v Praze zase důchodce. Oba jáhni vidí těžiště své práce právě zde. Pastorační péče o nemocné a důchodce je pro ně základním způsobem hlásání evangelia životem a službou.
V tomto smyslu je také velkým přínosem pro správné chápání jáhenské služby krátký sloupek jáhna českobudějovické diecéze Jaroslava M. Kašparů. Pomoc ve farní pastoraci, kterou tolik jáhnů u nás vykonává, vidí jako autentickou a důležitou, zároveň však dodává:
„(...) úkol jáhna je v převážné části mimo službu v sakrálním prostoru. Byl povolán ke službě nemocným, lidem na okraji společnosti, hledajícím a bloudícím ve světě a v církvi. Byl posvěcen ke službě opuštěným, bezbranným a bezradným. (...) Jeho dalmatikou mají být i dělnické montérky nebo lékařský plášť.“
|
