Žena v církvi

Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. (Ř, 12, 15-16)

Ž e n a v c í r k v i

K tématu "Žena v církvi" bychom se rády vyjádřily jako členky církve a zároveň jako členky občanského sdružení Unie katolických žen (dále jen "Unie"). Náš příspěvek je pouze shrnutím názorů a zkušeností, nikoli hlubším teologickým pojednáním o úloze a postavení ženy v církvi, a měl by pomoci pravdivěji poznat některé současné postoje a přístupy k položené otázce. Členkami Unie jsou ženy převážně středního a staršího věku, které v rámci svých farností, ale i ve společnosti patří k těm aktivnějším.
Velmi kladně hodnotíme již tu skutečnost, že našemu hlasu - hlasu žen je popřáno sluchu. Je to znamením upřímné touhy po celistvém poznání současných potřeb a touhy po sjednocení všech pod svrchovanou autoritou Boží, konkrétně zjevenou a přiblíženou Ježíšem Kristem. Jeho mnohá podobenství poukazují na to, že církev není organizací, ale živým organismem - mystickým Tělem Kristovým, zviditelněnou přítomností Krista ve světě, a z toho vyplývá i postavení každého jednotlivce. Ježíš také používá mezilidských vztahů k přiblížení a vysvětlení Boží představy o postavení a úkolech v církvi i celé společnosti. 0 naplnění a stále hlubší pochopení Boží vůle, kterou jsme uchvácení, nám společně jde.
Tedy: "žena v církvi". Názor, který zazněl jako jeden z prvních, je krajním stanoviskem a dal by se parafrázovat asi takto: Žena v církvi! Proč to vydělovat, proč to rozdělovat. „Laik jako laik!" Je to pochopitelná reakce, která je odezvou na některé jiné krajní názory, s nimiž se setkáváme při našich debatách se ženami podobných organizací ze západní Evropy, pro které je uvedená problematika jednou z priorit. O tom se ostatně mohla přesvědčit i naše delegátka, která Unii zastupovala na Světovém kongresu katolických ženských organizací letos na jaře v australském hlavním městě. Hlavní agendou bylo hlasování o rezolucích, které po eventuálním přijetí měly být v místních církvích zúčastněných delegátek dále uplatňovány. Připravené rezoluce se týkaly například exportu škodlivých léků, pesticidů a antikoncepčních prostředků, práva na život od početí do přirozeného konce, snížení nebo odpuštění mezinárodních dluhů, ochrany děvčátek v zemích s přísnou kontrolou porodnosti, křesťanských menšin v nekřesťanských zemích, protipěchotních min, atd., ale také práva na vzdělání a přístup k posvátným textům, přístupu žen do správy církve tam, kde se pro funkce nevyžaduje kněžské svěcení, přístupu žen ke kněžským svěcením a rovnosti žen a mužů ve společnosti a církví. Ještě před konáním světového kongresu jsme na našem celostátním sněmu všechny rezoluce zevrubně zkoumaly. Naše delegátka byla proto vybavena mandátem, aby rezoluce, které nejsou pro naše ženy přijatelné, nepodpořila. Jednalo se o rezoluce požadující přístup žen ke kněžským svěcením, respektive požadavek hlubšího zkoumání pramenů a dialog ohledně možnosti kněžského svěcení žen.
Překvapilo nás, jak velký význam přikládají otázce svěcení žen západoevropské země. Pro mnohé naše spolusestry z Ameriky, Kanady a západní Evropy je tato otázka klíčovou a na jejím řešení staví své vztahy s Vatikánem.
Ač s výše uvedenými požadavky nesouhlasíme, pokoušíme se pochopit hlasatelky těchto názorů: domníváme se, že jsou vedeny snahou mít bezprostřední účast na rozhodování a cítí se natolik teoreticky i prakticky vybaveny, aby byly schopny plně nést odpovědnost za dění v církví; a tudíž, je-li pro výkon funkce, kde se zásadní rozhodnutí přijímají, předepsáno vyšší svěcení, přístup k tomuto svěcení požadují. Ať je to tak či jinak, jsme v každém případě přesvědčeny, že pro dosažení cíle, kterým je spolurozhodování v církvi, existují jiná řešení.
Ostatně výstižně se k problému vyjádřila jedna z našich, když prohlásila. "Kdyby Bůh chtěl, aby ženy byly kněžími, Panně Marii by se narodila holčička." Současný společenský trend nezakotvený v Bohu směřuje ke zdánlivému zrovnoprávnění muže a ženy, k vzájemné zastupitelnosti, a to až do patologických projevů bezpohlavnosti, soběstačnosti a technických náhražek, k isolaci a samotě jedince uprostřed velikého množství. Proto si vážíme poznání neměnných životních hodnot zjevených ve slově Božím a věrně hlásaných a uplatňovaných v církvi.
Ježíšovo jednání s lidmi potvrzuje jak rovnoprávnost muže a ženy (jsme děti Boží - tedy sestry a bratři), tak potřebu individuálního přístupu ke každému i ke každé jednotlivé situaci. Ježíš, přestože nelpí striktně na zachovávání zákona, ctí a nikdy neporušuje zákonitosti životodárné síly - lásky. Také přesně ukazuje, co láska je a co není. V konkrétních situacích nám toto ještě zcela jasné není a často chybujeme. Nikdy nebudeme dost bdělí, abychom pochopili jako Panna Maria, jak jedná a myslí Ježíš, jak je sjednocen s Otcem. Bolí nás stále se opakující chyby působící nesvornost mužů a žen, rivalitu mezi muži, mezi ženami, v rodinách, uvnitř církve a mezi jednotlivými církvemi a mezi církví a okolním světem. Církev není uzavřená společnost, ale rodina, která, je-li funkční a vnitřně uspořádaná, může se otevřít a poskytnout útočiště potřebným. Bude-li zdravě fungujícím organismem, bude schopna přijmout ty, kteří řád a pořádek podložený spoluprací nikoliv rivalitou hledají.
Chtěly bychom přispět ke svornosti a jako sestry nabízíme spolupráci. Nejde nám o uchvacování pozic, chceme mít poradní hlas a podílet se na chodu této naší Boží rodiny. Uspořádání rodiny je hierarchické, i když se vzájemné vztahy v průběhu času vyvíjejí. Podobně je tomu i v církvi. Cílem je spolupráce Otce s dětmi až k důvěrnému partnerství. Bůh je nám otcem i matkou a my jsme vděčny za Jeho zodpovědnou a nezvratitelnou autoritu. Jsme si vědomy důležitosti zachování tohoto řádu a rády se podřizujeme autoritě Boží tak, jak tomu bylo už od dob praotců.
Podporujeme i autoritu těch, kterým byla k různým úkolům Bohem svěřena. Svou podporu vyjadřujeme nejen poslušností, ale i upřímným dialogem. Všichni víme, jak se vzájemně potřebujeme, v jak křehkých nádobách neseme svěřené poklady a jak důležitá je spolupráce a ne soupeření. Konec konců vzájemná zastupitelnost mužů a žen v naléhavých situacích je známá už od prvopočátků. Vyplývá z všeobecného kněžství, které je uděleno každému se svátostí křtu a v síle této svátosti. Tak jako duchovní život a modlitba se neodděluje od praktického života, ale vzájemně se prostupují, tak se pojí i postavení a úloha ženy v Církvi a ve společnosti. Smyslem našeho sdružení je "...napomáhat katolickým ženám přijímat svou odpovědnost za rodinu, duchovní společenství i za současnou společnost v duchu evangelia" (Stanovy Unie katolických žen). Chceme dát k dispozicí své dary a zkušenosti a sloužit modlitbou, duchovním poznáním podpořeným též teologickým vzděláváním se a zároveň uváděním poznatků do praxe. Můžeme uplatnit přirozenou empatii (umění naslouchat, doprovázet, vychovávat), trpělivost a péči, smysl pro detail, krásu a čistotu, zodpovědnost, mírnost a smířlivost. Naším cílem je "...legálními prostředky - zejména osobním příkladem, výchovou a dalšími prostředky - změnit smýšlení veřejnosti a postoj společnosti k duchovním hodnotám a potřebám lidského života" (Stanovy Unie). Současná společnost je chudá, a to především po duchovní stránce. Jak lze léčit duchovní chudobu? Poukazováním na správné hodnoty, kdy opět nejpřesvědčivější je osobní příklad v každodenních malých společenstvích. Tam se žena nejvíc uplatňuje jako matka v rodině. Matka je první, kdo dává dítěti lásku, učí ho milovat, poznávat Boha a modlit se. Bez ženy není rodina. Rodina je základní článek církve a státu. S tím souvisí i další role ženy, a to manželky. Stejně tak je důležitá úloha babiček, jejich zkušenost a obětavá láska. Službou jednotlivých žen je modlitba. Žena soukromě děkuje a prosí za své nejbližší, ale jsou i různá modlitební společenství, kde se ženy modlí za mládež, rodiny, za mír, za celý svět. Žena se může zapojit do laické služby církve a vyučovat náboženství anebo se zabývat výchovou mládeže.
Teologicko-sociální studium umožňuje ženám získat odborné znalosti, které lze uplatnit v naší společnosti v sociální sféře. Stejně tak je tomu ve zdravotní oblasti. Stále přibývá církevních zdravotnických zařízení, kde se uplatňují ženy - ošetřovatelky. Právě ony svým citlivým přístupem pomáhají nést kříž lidem v nemoci a umírání.
Pro dosažení svého cíle může Unie využívat i dalších možností a prostředků, které má jako řádně registrovaná nevládní organizace. V naší společností vedle chudoby duchovní existuje i chudoba materiální, i když je relativní. Víme, že současný systém sociálního zabezpečení založený na nesprávně vypočítaném životním minimu je jen slabou podporou pro nižší a střední vrstvu. Proto u nás skutečně někteří lidé žijí na hranici chudoby (osamělé matky s dětmi, rozvedené ženy, vdovy). Rovněž zdravotní stav žen je velmi špatný. Sociální nejistota, obava o bezpečnost svou i členů rodiny a přetrvávající ekonomický tlak, který nutí ženy pracovat, neboť jeden plat pro rodinu nestačí, ke zlepšení zdraví nepřispívají. Vztah společnosti a státu k instituci rodiny a chybějící uznání a podpora funkčních rodin, zejména těch, které mají více dětí, je dalším problémem, který máme na zřeteli. Při diskusích o těchto věcech se setkáváme s ostatními nevládními organizacemi a společně vytváříme platformu pro jednání s poslanci a představiteli státní správy.
Závěrem bychom se chtěly zmínit ještě o jedné záležitosti, která nás trápí. Na naši veřejnost denně působí stále se zdokonalující média a negativně ji ovlivňují tendenčně zaměřenými informacemi, které mnohdy posouvají žebříček lidských hodnot směrem k materiálním požitkům, a co je hlavně alarmující, masivní prezentací brutality a násilí narušují výchovu dětí a morálku celé společnosti. Ve století informační revoluce lze proti tomuto jevu bojovat pouze stejnými prostředky, to znamená využít média k prezentaci tradičních křesťanských hodnot. Pokud možno stejně často, stejnou silou, ale v zájmu pravdy působit na naši společnost. Tyto myšlenky vyústily ve snahu nabídnout ženské veřejnosti nový moderní časopis, v kterém by nalezly řešení problémů, jež se jich bytostně dotýkají. Za pomoci předních odborníků, jejichž hodnotový žebříček vychází z tradic evropské křesťanské morálky a kultury, by na jeho stránkách kultivovanou formou byl prosazován základní kánon formulovaný v Desateru. V tomto dnešním "babylonu" by měl být náš časopis rádcem pro ženy, které hledají, které tápají, které nechtějí být pohlceny dnešní, trhem ovládanou, tvrdou společností. Avšak nezbytnou podmínkou úspěšné realizace a trvání tohoto projektu je vytvoření profesionálního zázemí v oblasti marketingu a public-relations.
Schopnost komunikace, profesionalita a osobní svatost jednotlivců je v současné době pro církev potřebná a velice důležitá.

Unie katolických žen

Zaslat reakci na tento text.