Bratrství v církvi

Bratrství v církvi
/spoluúčast laiků na životě církve/

Vážení bratři a sestry,
rád bych se vyjádřil k otázce úlohy laiků z oblasti pastorační teologie.
S čím se často setkávám a co zaznívá i ze slov spolubratří z jiných farností je postoj nedůvěry a stálých obav z větší a účinnější spolupráce představených s laiky ve farnostech. Situace je taková, že i v naší ostravsko-opavské diecézi začíná stále přibývat farností, kde po úmrtí faráře nelze na jeho místo dosadit jiného. Většinou se to řeší tím způsobem, že tato farnost se přiděli některému z nejbližších farářů ke spravování "excurrendo". Těchto farností však stále přibývá, takže kněží si občas postesknou, že jim na leckteré činnosti či setkání již nevybývá čas. Úkoly však stále narůstají a laici, byť se mají jako živé údy Kristova těla ze všech svých sil přičiňovat o vzrůst církve a mají i předpoklady k tomu, aby je hierarchie přizvala k některým církevním úkolům (LG 33), zůstávají stát stranou, nepozvaní ke spolupráci. Nemám tím přímo na mysli, aby pastorační pomocníci evangelizovali na prázdných farách (jak je to např. v severních Čechách), ale přímou účast laiků na liturgickém a pastoračním životě farnosti, ve které farář je a má možnost tak mnohé úkoly osvědčeným laikům přenechat. Ve farnostech, kam kněz pouze dojíždí, je nasnadě, že tito laici mohou konat ještě více, co jim z jejich postavení přísluší např. vedení různých pobožností, roznášení svátosti oltářní těm, kdo nemohou být účastni liturgie a mnohé další úkoly, které ovšem předpokládají určité náboženské vzdělání a duchovní formaci, kterou by jim však měl kněz poskytnout či zajistit. Nemělo by se zapomínat na to, že je-li někdo nějakým úkolem pověřen, cítí pak i větší spoluodpovědnost za život v dané církevní obci a je proto i aktivnější.
Dalším bodem, podobným prvnímu, je to, že v mnohých farnostech nezvou kněží laiky k vzájemné poradě o tom, jak co nejlépe prožívat křesťanství v dnešní době, v daných podmínkách a na daném místě. Nezvažuje se společně, na co zaměřit své síly a schopnosti, abychom nepromarnili příležitosti, které jsou nám dány k účinnějšímu nasazení sil pro spásu mnohých duší. Zajisté si dnešní doba žádá i nové přístupy a i o těch je zapotřebí se společně radit, zvažovat všechny podněty, žádosti a přání (LG 37).
Konkrétně by se toto mělo uskutečňovat pomocí správně fungujících farních rad podle stanov vydaných ještě arcb. Vaňákem (1991). Kromě obecně známých úkolů by bylo možné a jistě i potřebné, aby se farnost jako taková více scházela a spolu diskutovala. Např. v neděli odpoledne nebo i dopoledne po mši sv. by mohli farníci posedět u čaje nebo kávy v nějaké vhodné místnosti (v létě i venku), kde by se pak snadněji našli ti, kteří by mohli přispět svojí odborností v různých oblastech života farnosti. Vědělo by se také o těch, kteří jsou v různých nesnázích, a hledaly by se způsoby pomoci a samozřejmě by bylo snazší najít i více lidí ochotných ke spolupráci, aby pořád nedělali všechno možné stále ti samí.
Výsledkem by mělo být pak opravdové svědectví pro okolní svět, že Evangelium skutečně žijeme a ne o něm jen mluvíme.
Kéž nás vede Duch svatý láskou, vloženou do našich srdcí a moudrostí osvěcující naši mysl, abychom byli co nejlepšími služebníky na vinici Páně.
Děkuji za pozornost.

Mgr. Rostislav Kulišan, Opava

Zaslat reakci na tento text.