Pokud prakticky jakýmkoliv způsobem mluvíme o svátosti svěcení, je třeba rozlišovat mezi základními pojmy, které jsou především sacerdos, dále pak episkop, presbyter a diákon. Slovo episkop, dnes překládané do češtiny jako biskup, označuje toho, kdo má tzv. plnost kněžství. Tato služba je v církvi nejstarší, protože byla prakticky ustanovena povoláním Dvanácti učedníků, od kterých později převzali jejich úkoly muži, označovaní jako episkopové. Od této služby se odvíjely další dvě. Jako první byla ustanovena služba diákonů, v češtině jáhnů. Později byla ustanovena také služba presbyterů, která je dnes známá jako kněžství.
Především je však potřeba rozlišovat mezi pojmy sacerdos a presbyter, které jsou do češtiny překládány v drtivé většině případů slovem kněz. Obě slova nějakým způsobem kněžství označují, ale mají různý obsah či podstatu. Přesný překlad slova sacerdos je kněz, zatímco přesný překlad slova presbyter je starší. Slovo sacerdos označovalo v době vzniku církve kněze židovského nebo pohanského, zatímco slovo presbyter nositele určitého druhu křesťanské služby. V křesťanství je potom slovem kněz - sacerdos označován jedině Ježíš Kristus. V tomto smyslu mluví o Kristu autor listu Židům (Žd 4,14-510; 7,1-28) Všichni křesťané bez rozdílu na tomto Kristově kněžství participují díky svému křtu. Slovo presbyter prakticky v katolickém prostředí zaniklo a nositel této služby (tzv. druhého stupně svátosti svěcení), je běžně označován jako kněz. Dále zde bude používán termín presbyter, aby se odlišily další termíny jako kněžství všeobecné nebo kněžství služebné a nebo konkrétně presbyterství.
|
