Vzhledem k tomu, že jáhni působí ve farnostech, mají vždy nějakého nadřízeného faráře, administrátora, ap. Pokud však působí v diakonii existuje někdy i opak. Tedy že jáhen koordinuje práci kněží-presbyterů zapojených v konkrétní diakonické službě církve!
Ve farnostech se kvalita spolupráce opět liší farnost od farnosti. Není možné ani nějak objektivně stanovit, zda jsou jáhni přijímáni spíše staršími nebo mladšími presbytery. Existuje snad určitý trend postupného přijímání jáhna ze strany presbytera. Tento trend je pozorovatelný většinou u starších presbyterů. Dá se však usuzovat na to, že velký vliv hraje přetíženost farářů, kteří nakonec přece jen přijmou službu někoho dalšího, i když není kněz, a s postupem doby i dokáží tuto službu ocenit. Rozhodující zde podle jáhnů je zřejmě skutečnost, že jáhen je svěcený služebník církve, na rozdíl např. od laika–pastoračního asistenta.
Popsatelný rozdíl není také mezi diecézními a řeholními presbytery. Mezi řeholníky se přístupy také velice různí. Například řád nebo kongregace, kteří jáhna zaměstnávají jako úředníka nebo pracovníka, respektuje jeho zvláštní službu v církvi, a navíc jáhna určitým specifickým způsobem přijímá ve svém společenství. Někteří z jáhnů patří také do třetích řádů nebo mezi spolupracovníky kongregace, takže jsou spojeni s řádem nebo kongregací, kteří je zaměstnávají i takto. Existují také případy, kdy jáhen spolupracuje s řeholníky při správě farností. V konkrétní podobě, se kterou jsem se setkal, by bylo lépe napsat, že má spolupracovat s řeholníky při správě farností. Ze strany řeholníků je totiž prakticky nulový zájem o službu jáhna. Resp. je zájem pouze při slavnostní liturgii, takže veškerá spolupráce sestává z vysluhování svátosti smíření a eucharistie ve farnosti, kterou jáhen přímo spravuje.
Zájem pouze o liturgickou službu jáhna je sám o sobě velice zajímavým fenoménem. Jde v zásadě o to, že liturgie jako drama při zapojením jáhna vyznívá lépe než bez něj. Často se tedy jáhnům stává, že je po nich požadováno, aby byli oblečeni v pěkné dalmatice, nesli evangeliář, slavnostně četli perikopu z evangelia, zpívali výzvy, okuřovali, podávali svaté přijímaní. Připomínám, že v takovém případě naopak vůbec není zvažována otázka případného kázání jáhna. Sami jáhni většinou používají pro tuto svou službu termín: „lepší ministranti“. Jakkoliv zní toto slovní spojení neodborně, je třeba vzhledem k popsanému trendu říci že jde o autentický teminus technicus. Na první pohled vyznívá tento trend celkem negativně, a v mnoha případech tomu tak skutečně je. Je také ovšem pravda, že především starší faráři dokázali právě touto cestou navázat k jáhnovi lepší vztah.
|
