Ing. Marie Kotrbová

K celkové koncepci materiálu

Jako výstupní materiál ze sněmu bych si kromě proklamativních konstatování představovala také část textu se zcela konkrétními opatřeními.
Text by mohl v zájmu větší přehlednosti a „stravitelnosti“ strukturován např. takto:
1. Konstatování situace v současnosti, popis situace
2. Zamyslet se nad jádrem problému – proč to tak je – a snažit se o reflexi, zda a jak se v té věci držíme jako církev kořenů naší víry
3. Snažit se navrhnout naprosto konkrétní opatření, co se udělá pro nápravu stavu
a) hned
b) zítra
c) pozítří
d) co změnit nelze a proč
Tento bod 3. považuji za nutný už proto, že řešení problémů v naší církvi občas vyznívá poněkud do ztracena.
Z tohoto hlediska mě stávající Instrumentum laboris připadá jako
a) příliš nevyrovnaný obsahově i jazykově
b) některé texty jakoby chtěli splnit zadání – něco na zadané téma napsat bez ohledu na to, zda je vhodné prezentovat daná fakta na tomto místě jako výstup
c) proklamativní texty se nepřehledně a bez „varování“ střídají s texty navrhujícími nějaká konkrétní řešení

Poznámky k některý pasážím

Obecně
Neměli bychom se nechat odradit a zpasivovat rozsahem a závažností problémů, které před naší církví stojí. Naopak bychom bez frází měli znovu hledat ty nejpůvodnější zdroje naší víry a znovu radikalizovat svoji lásku v tom nejlepším slova smyslu. Krize, ve které se naše církev možná nachází není způsobena jen specifickou českou postkomunistickou situací. Celý svět jakoby nyní řešil opravdu hluboké sociální a kulturní proměny, tak proč by se to nemělo dotýkat právě i církve? Zní to revolucionářsky, ale je pravdou, že jeden svět odchází a druhý začíná vystrkovat růžky a vůbec nikdo nemá tušení, co se bude dít. Mizí staré jistoty a nové se pracně hledají. Nejenom v církvi platí, že už nestačí obracet se ke starým tradicím a návykům a nové nás až příliš znejišťují. Naše víra není jen „dědictví otců zachovej nám, Pane“, i když by se nám to tak líbilo. Stačilo by pak jen obrátit se k dědictví otců a stůj co stůj ho znovu včleňovat do života církve. Jenže to právě nestačí! Nemůžeme se obrátit k dědictví otců zády, ale jednou nohou už musíme být zároveň nakročeni dopředu, do budoucnosti. Vždyť přece specifikum katolictví je ono „nejen, ale i“. Nejen Písmo, ale i tradice. Nejen tradice, ale i magisterium. Nejen minulost, ale i budoucnost. Nejen bohulibá slova, ale i činy. Nejen kritika a rezignace, ale i radost, naděje a neúnavné budování Božího království. Budoucnost nám nikdo nesebere spolehlivěji, jako si ji dokážeme zpackat my sami. A to bohužel nejenom sobě, ale především svým dětem, mládeži.

11. Katecheze, křesťanská výchova, církevní školy a vzdělávání věřících
§50
k odstavci a) – obnova a rozvoj vzdělávání dospělých – nejedná se o nějakou obnovu, a jestli ano, tak kdy a v čem to dříve bylo lepší?
– doplnit o písmeno e) v následujícím smyslu:
Při vzdělávání dospělých křesťanů nejsou rozhodující jen církevní školy, fakulty a dobře zformovaní odborníci všech vědeckých teologických disciplin. Všichni věřící bez rozdílu jsou dnes více než kdykoli dřív konfrontováni s výzvou sv. Pavla: „Buďte vždycky připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje“ Je třeba, aby každý kněz byl proto schopen se dělit se svými ovečkami třeba i o to málo, co sám zná. Je třeba usilovat o vzdělání ve víře nejširších vrstev věřících. Součástí práce kněze ve farnosti by měla být - jako zcela samozřejmá součást pastorace – i nějaká vzdělávací aktivita.
Pokud by kněz nestačil z nejrůznějších důvodů na tyto vzdělávací aktivity, pak by mu měl být k dispozici nějaký pomocný institut, někdo kdo by ho v této věci plnohodnotně zastoupil.

15. Pastorace mládeže
§70
K odstavci c)
Stávající text: Přes značné pastorační úsilí většina české mládeže nereaguje na evangelizační nabídky církve.
Dotaz: v čem je to úsilí značné? Proč na ně mládež nereaguje? Je tedy to úsilí správně zaměřené? Co děláme pro to, abychom porozuměli, co mládež opravdu potřebuje? Neomezujeme se jen na bezradné konstatování, že je jiná? Není chybou vyčítat jí, že nereaguje na naše úsilí, které ale často jen kopíruje to, co kdysi oslovilo nás, a proto se ho úporně držíme v bláhové naději, že to zabere?
Stačí v tak závažném textu jako je sněmovní dokument konstatovat prostě: Katecheze nemohou být byrokratické a musejí vycházet z potřeb mladých. (§71, odst.b)??
Nemůžeme přece toto konstatovat aniž bychom se ptali a hledali zcela konkrétní odpovědi na tyto potřeby.

16. Manželství a rodina
K §74 – Mladý člověk buduje své manželské vztahy rovněž podle zkušenosti z vlastní rodiny. Je proto třeba zaměřit se na všechny věkové kategorie manželství (nejen na ty mladé), na podporu dobrého fungování zdravých manželských vztahů v každém věku a v každé situaci.
§ 75 odst. Stávající text: Katolická církev v tomto směru vyvíjí značné úsilí.
Je toto úsilí opravdu tak moc značné?
§77 – jako žena bych s knězem podrobnosti o intimních problémech při přirozeném plánování rodičovství zcela jistě neprobírala! Od kněze bych čekala vysvětlení principu, proč mám o osvojení takových praktik usilovat, nikoli informace o řešení své nepravidelné menstruace a tedy i ovulace.

19. Povolání, formace a služba laiků, sdružení křesťanů, církevní hnutí
K § 92 by mohlo být doplněno ve smyslu:
Spiritualita mužů v církvi
Často přichází v diskusích o církvi na přetřes problém ženy v církvi. Aniž bych problém ženy v církvi chtěla jakkoli zlehčovat a zjednodušovat, proč se tak málo hovoří o tom, jak se v církvi cítí muži? Je fakt tak samozřejmé, že se muži cítí v církvi výborně, protože přece mají tolik skvělých možností stát se církevníky z povolání? A co ostatní muži, vychází naše současné pojetí církve vstříc jejich spiritualitě? To se týká i radosti být mužem v církvi jako kněz. Jsem přesvědčena, že kdyby se všichni kněží v církvi cítili skvěle a dobře realizovali svoji mužskou identitu, pak by možná ubylo i nespokojených žen v církvi. Je to ostatně vidět ve farnostech, kde kněz je mužem na svém místě.
K § 92, odst. c) Navrhuji vypustit nebo doplnit takto: Sněm děkuje všem mužům – především křesťanským otcům, dědečkům, věrným a obětavým řeholníkům i všem ostatním mužům za jejich příspěvek ke zlidštění a zduchovnění našeho světa.

Zaslat reakci na tento text.