V červenci a listopadu 1997 naši biskupové konstatovali, že situace církve v naší zemi v období komunismu neumožnila svolat ani diecézní, ani plenární sněm k tomu, aby se také u nás uskutečňovaly záměry II. vatikánského koncilu. Sněm by měl vést k naplnění těchto závěrů a tím se u nás stát událostí velké duchovní obnovy. Tak jako II. vatikánský koncil měl svůj velký význam nejenom pro církev, ale i pro současný svět, chtěli by biskupové, aby sněm přinesl mnoho dobrého pro službu církve společnosti, pro nalezení správného místa církve v našem národě a tím i přispěl k lepšímu životu celé společnosti. Proto je nyní zapotřebí, aby i v našich zemích došlo k přiblížení života církve potřebám doby i současné společnosti podle znamení času, aby tak církev lépe odpovídala na touhy a hledání našich současníků.
A tak se biskupům jeví svolání sněmu jako přiměřená a žádoucí odpověď na potřeby naší doby a zároveň jako logické vyvrcholení Desetiletí duchovní obnovy našeho národa, které vyrostlo ze srdce místních církví naší země ještě v době minulého režimu. Poněvadž pokoncilní aggiornamento přešlo přirozeně v požadavek nové evangelizace, chtějí biskupové sněmovním procesem jednak uskutečňovat základní směr koncilu, jednak vytvářet nejširší podmínky pro novou evangelizaci. Touto cestou chtějí biskupové dosáhnout, aby celé společenství věřících se stalo městem ležícím na hoře a světlo Kristovo tak zazářilo na tváři naší církve.
Aby církev mohla splnit tento náročný úkol, musí se na něj důkladně připravit. Musí si být vědoma toho, že příprava a průběh sněmu bude procesem dlouhodobým, mnohaletou systematickou a odvážnou prací všech, kteří se chtějí účastnit obnovy naší církve a přejí si její dobro. Sněmovní proces se proto stává nejvyšší prioritou pro pastorační činnost biskupů a všech věřících, zejména těch, kteří ho připravují. Při této práci bude nutné hlouběji a upřímněji se vcítit do našich dějin a současnosti.
Sněmovní proces bude proto potřeba chápat jako sebeléčbu církve, kde bude záležet jak na přesném a odpovědném rozboru jejích dějin a současnosti, tak i na volbě a uskutečnění účinné léčby. Tento postup musí být trvalý a nezvratný. Proto bude zapotřebí položit důraz na přípravu a zrání sněmovního procesu. Věřící a společnost musí být seznámeni se smyslem sněmu a sněmovního procesu, aby ho mohli přijmout za vlastní. V přípravném procesu sebezpytování je třeba umět si klást otázky. Na jejich odpovědích bude také záležet úspěšnost sněmovního procesu. Biskupové si spolu s věřícími a všemi lidmi dobré vůle mimo jiné chtějí klást otázky: Co nás v církvi netěší ? Co nás v církvi naplňuje radostí ?
Biskupové se nechtějí ptát pouze po potřebách, ale také po podnětech a návrzích na řešení problémů jak v místních podmínkách, tak v celé církvi. Při tomto hledání bude třeba rozlišovat mezi aktuálními a dlouhodobými záležitostmi. Avšak na všechny je třeba hledat odpověď a nevyhýbat se otázkám nepříjemným. Při hledání je také nutné stále znovu objevovat stará a nová krystalizační centra víry a zkoumat zkušenosti i jiných církví. V průběhu sněmovního procesu je proto třeba zaručit svobodu slova k tomu, co souvisí s blahem církve. Toky informací musí vést už v přípravě sněmu k oživení církve a duchovní dimenze společnosti. Spektrum úkolů je proto třeba řešit co největším shromážděním podnětů od věřících i celé společnosti a systematicky je analyzovat. Dříve než sněm odpoví, musí si ujasnit, koho oslovuje. Veřejnost by měla být sněmovním procesem pozitivně motivována ke zvýšení zájmu o život církve a ke změně smýšlení o církvi. Všichni křesťané si spolu s biskupy musí uvědomit svou zodpovědnost za církev a společnost.
Sněm má být příležitostí, při níž si katoličtí křesťané v naší zemi – kněží i laici - hlouběji uvědomí svou odpovědnost za církev a její hlavní úkol, evangelizaci, a také spoluodpovědnost církve za stav společnosti. K této spoluodpovědnosti, která by měla být společným dílem křesťanů, chtějí biskupové upřímně pozvat všechny křesťanské církve. K vědomí odpovědnosti musí jak biskupové, tak věřící během přípravného období růst. Biskupové proto vítají všechny připomínky, návrhy a podněty pro život církve nejen z řad věřících křesťanských církví, ale i ostatních občanů, kteří nesdílejí naši víru, ale přesto vědí, že církev je důležitou součástí národního organismu.
Odpověď sněmu musí být proto stručná, jasná a odvážná a zejména věrohodná a přesvědčující. Schválené dokumenty se stanou základem dalšího života církve a jejího přínosu pro společnost.
Biskupové proto žehnají všem, kdo se za sněm modlí, a první se dovolávají Boží pomoci: Obnovené vědomí zodpovědnosti i za misijní poslání církve, svěřené nám samotným Kristem, ať nás vede k radostné službě druhým a Duch Boží vlévající Božskou lásku do srdce věřících ať způsobí, že zmrtvýchvstalý Kristus, přítomný uprostřed své církve, prostředník mezi Bohem a lidmi, bude uskutečňovat své dílo spásy ve světě.
|