Mgr. Ludmila Horáčková

Ve svém příspěvku se chci věnovat 15. kapitole, která se zabývá oblastí mě velmi blízkou - pastorací mládeže. Je dobré, že si je církev vědoma obrovského potenciálu mládeže. Stejně jako Svatý otec, cítíme jistě i my všichni, že v mladých lidech se věnujeme budoucnosti církve i světa. Za to patří dík každému, kdo mladé lidi na jejich cestě doprovází, včetně našich otců biskupů. Mladí lidé tuto službu velmi dobře vnímají.
Jak vyplynulo z Fór mládeže, která proběhla v uplynulém roce, mladí lidé očekávají od církve vytvoření prostoru, kde budou bráni vážně, kde budou přijati, kde se setkají s autentickým svědectvím osobní víry v Ježíše Krista, kde najdou společenství a odpovědi na své otázky.
Nemohu se zmiňovat o všech různých prostředích, která toto mladým nabízí. Navrhuji, aby jedno z nich bylo pro svou mimořádnost a jedinečný evangelizační a formační přínos do textu § 71 zapracováno. Mám na mysli Diecézní centra života mládeže. Dlouholetý zodpovědný za mládež v Papežské radě pro laiky Mons. Boccardo tvrdí, že tyto domy jsou díky své originalitě a novosti přínosem české církve univerzální církvi. O tom svědčí např. fakt, že takové domy se z popudu místních biskupů začínají otvírat na Slovensku.
Jedná se o domy založené diecézním biskupem jako místa stálého přijetí mládeže, intenzivního života s Bohem, místa, kde se každý příchozí může „dotknout“ reálného křesťanského života a prožít pravou tvář společenství církve. To je umožněno díky základnímu společenství, které zde vytváří kněz s týmem mladých spolupracovníků.
Sami mladí lidé dosvědčují, že jsou to místa konverzí, posílení v duchovním životě, objevení povolání, radosti z víry, nalezení zodpovědnosti za vlastní život, za církev a za svět. Z výzkumu o DCŽM z roku 2001 vyplývá, že do těchto center přicházejí nejen věřící, ale také značné procento hledajících, nevěřících a mladých lidí, kteří se ocitli v životní nesnázi. Tato centra tedy plní také funkci preevangelizační, evangelizační a diakonickou.
Zároveň zde dochází k prevenci negativních jevů u mladé generace. Díky konzumnímu způsobu života nastupuje velmi nebezpečný fenomén nudy, který je jednou z příčin patologického chování mládeže. Na to DCŽM reagují motivováním mladých, aby nebyli konzumenti, ale spolutvůrci a protagonisté svého života.
Na základě dosavadní zkušenosti se zdá, že v budoucnosti budou tato centra stále více nabývat na významu, protože mladí budou obtížněji nacházet trvalé zázemí, radu, posilu, prostředí žitého evangelia ve společenství vrstevníků, které by je povzbudilo, dodalo odvahu a jistotu, že i v dnešní době je možné být autentickým křesťanem.
Pan kardinál Vlk je nazval „laboratoří církve budoucnosti“ jistě i proto, že zde dochází ke spolupráci mladých laiků s knězem a je zde snaha o každodenní prožívání spirituality společenství (viz. NMI 43).
Za tento Boží dar naší místní církvi je třeba projevovat vděčnost. Zároveň však je potřeba ho „nezakopat“, ale dále rozvíjet a podporovat.
Přínos DCŽM závisí především na dlouhodobé přípravě vhodných kněží a laiků (viz. Studijně – formační kurz Sekce pro mládež ČBK) a také na odvaze vyčlenit pro tuto službu kněze aniž by měli další úvazky.
Protože se tato centra svou povahou vymykají známým formám volnočasových aktivit, dá se předpokládat, že se nevejdou do státem podporovaných projektů. Výchovná práce s mládeží vždy vyžaduje dotování. Proto se nedá ani po DCŽM vyžadovat pouhé samofinancování. Z toho důvodu je třeba hledat jiné cesty podpory s větším zapojením vlastních církevních zdrojů.

Dále navrhuji změnu v § 71 odst. c.
Aniž bych chtěla opomíjet oprávněnou různost metod pastorace mládeže, je důležité, aby bylo zdůrazněno, že diecézní biskup má svůj vlastní a základní nástroj pro pastoraci mládeže a tím je diecézní centrum pro mládež. Z toho důvodu je třeba zmíněný paragraf doplnit (viz. Pastorační plán Sekce pro mládež ČBK): Sekce pro mládež ČBK je základním nástrojem církve v pastoraci mládeže a plní při ní důležitou podpůrnou, komunikační, koordinační, formační, studijní a informační funkci. Vyvíjí pastorační činnost na co nejširší a nejobecnější úrovni s jasným evangelizačním akcentem a počítá s aktivním zapojením mladých lidí. Svou spirituální identitu nachází v magisteriu Jana Pavla II.

NÁVRHY TEXTŮ K ZAPRACOVÁNÍ DO § 71:
· Mimořádný, jedinečný evangelizační a formační přínos v pastoraci mládeže mají Diecézní centra života mládeže. Je třeba je podpořit především dlouhodobou přípravou vhodných kněží a laiků, a také mít odvahu vyčlenit pro tuto službu kněze aniž by měli další úvazky. Dále je třeba jejich činnost dotovat a hledat jiné cesty podpory s větším zapojením vlastních církevních zdrojů.
· K BODU C) DOPLNIT: Sekce pro mládež ČBK je základním nástrojem církve v pastoraci mládeže a plní při ní důležitou podpůrnou, komunikační, koordinační, formační, studijní a informační funkci. Vyvíjí pastorační činnost na co nejširší a nejobecnější úrovni s jasným evangelizačním akcentem a počítá s aktivním zapojením mladých lidí. Svou spirituální identitu nachází v magisteriu Jana Pavla II.

Zaslat reakci na tento text.