Ženatí jáhnové
Pepa Hes:
Trvalé jáhenství (ženatí jáhnové)
Nepochopení podstaty jáhenství - ne menší kněz ale jiné poslání
Jáhen by měl mít zcela specifické poslání. Bohužel (zřejmě i díky nám jáhnům) se nám nedaří tuto specifickou identitu nalézt nebo realizovat a dostáváme se (snad skoro všichni) do role nepovedených kněží - ale tudy (se obávám) cesta nevede.
Suplování kněží (i když jako ta nejhorší možnost)
Jsme posíláni na výpomoc tehdy, když už se nic lepšího nepovede zajistit, prostě "nedá se nic dělat, dneska jenom jáhen... ".
Když oni se musí ptát manželky
Pro kněze a biskupy je obtížné jak se stavět k našim manželkám. Překvapuje je, že se s nimi chceme radit, že nám "mluví do života" a zdá se jim to často jako omezení. Bohu díky, že to dělají. Jinak bychom jáhenskou identitu ztratili ještě mnohem víc.
V kostele, kde je kněz, být s rodinou nebo u oltáře
Setkal jsem se s velice silným údivem, že jáhen je při nedělní mši, na pouti apod. s manželkou a dětmi v lavici, když přece jeho místo je "jednoznačně u oltáře" (a to i v případě, že už tam bylo několik jiných jáhnů). Nechci situaci polarizovat, ale myslím, že je to přinejmenším na zváženou dle momentální situace.
Nedůvěra stran mlčenlivosti
V případě, že se někde mluví o "tajných" věcech, není výjimkou pocit, že u toho byli také "ti jáhni" a kdo ví... Za svá léta praxe biskupského sekretáře mi mnohdy vstávají vlasy hrůzou na hlavě, co všechno jsou ochotni vyprávět dál kněží. Takže můj závěr: jáhni v tomto nebudou o nic horší a není ani důvod si myslet, že lepší.
Hlavní zaměstnání nebo "vedlejší"
Důležitá otázka jistě je a bude, zda "jáhenství" jako zaměstnání nebo vlastní jinou profesi a jáhenství jako bezplatný "melouch". Problémy jsou jistě při obojích variantách.
Nerespektování ostatních povinností jáhna (časově)
Kněz není vázán povinnostmi k rodině a jeho čas má jiná pravidla. Někdy se po jáhnech požaduje, aby byli vždy připraveni k službě a všechno ostatní musí stranou. Pokud se po jáhnovi chce neplánovaný úkol (těch plánovaných bývá pomalu) a on je domluven s manželkou na nákup či na vyzvednutí dětí, považuje se to za nespolehlivost jáhna a jeho malé cítění s církví. Jáhen je tak často staven do tvrdého dilematu, zda má "cítit s manželkou" či "s církví", i když by si to pochopitelně vůbec nemělo odporovat nebo konkurovat.
Liturgie
Liturgické zařazení jáhna nepovažuji za nosné, a proto ho nechci detailně rozvádět. Ale i zde je mnoho nejasného (příchod k oltáři při více jáhnech, líbání oltáře, sezení jáhnů, přijímání, kdo koho smí zdravit při svěcení kněze a jáhna...)
Plat, bydlení, auto...
Zanedbatelné nejsou zcela ani otázky finanční včetně podezření, že jáhen chce nějak moc. Zde je základní rozpor v tom, že jako "malý kněz" přece nemůže mít tolik, jako "skutečný kněz" a na druhé straně jeho potřeba z platu živit ne jednu osobu, ale kupu dětí a manželku. A podobně s bydlením. Oni se nám usadí na faře a co potom s nimi...
Závěrem
Snad jen tolik, že pokud nenajdeme vlastní jáhenskou identitu (a nebude to snadné), můžeme si tak akorát naříkat - a v tom případě nám to patří.
Dodatek k příspěvku z 10.7.1998
Je dost možné, že určité (možná ne malé) procento ženatých jáhnů by směřovalo (? je povoláno ?) k vyššímu stupni (kněžství), ale ne k celibátu a proto budou tíhnout k oné formě "aspoň malých kněží". Skutečné charisma jáhenství se plněji může rozvinout u těch, kteří by i v případě zdobrovolnění celibátu (čili možnosti být dále svěcen) zůstali jáhny právě pro jáhenskou službu. Bylo by možná zajímavé znát či tušit, jaké procento by jich (nás) bylo.
Zaslat reakci na tento text.
|