Náš příspěvek bono communi

Náš přínos bono comunni - katolická ortopraxe s celostním aktuálním společenským důrazem

V. Frei

Má základní teze je, že obecnému dobru nejlépe prospějeme úsilím být plně katolíky, s vděčností a odpovědností vůči Bohu, a že bez péče o obecné dobro jimi nemůžeme být. Bližší rozvedení, dané zhuštěným podtitulem, předkládám k diskusi.
V katolickém duchu - nova et vetera - předesílám dvě motta:
1. "Zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí", 1 Tim 4,8
2. Církev je Boží lid putující dějinami (koncil zdůraznil 14 x)
Ortopraxe patří k životu z víry neméně než bohoslužba, musí v něm mít ovšem pravé místo: ne snad prokazovat navenek naši užitečnost, ale být odpovědí na výzvu "Hledejte nejprve Boží království...", i v případném konfliktu s duchem doby.
Společenský důraz: život z víry se neomezuje na soukromí.
Celostní důraz ortopraxe: víra má inspirovat celý normální život všech; vedle krajně záslužné charity je tu celé obrovské pole "obecné" - rodina, výchova, kultura, vzdělání, volba a výkon povolání, majetek; postavení ženy; volný čas, soužití v sousedství a v obci, stáří, umírání; střídmý život s dopadem duchovním i ekologickým...; politika v širokém a hodnotném smyslu slova. Náš přístup k tomu všemu by měl mít "křesťanskou páteř", která zdaleka není samozřejmá - jsme-li věřící, nemáme už tím "vystaráno".
Aktuální aspekty:
máme za sebou 50 let totalit a málo zažitý koncil: nepřežívá mj. privátní pojetí zbožnosti?
od roku 1989 jsme zaskočeni demokracií, svobodu a trhem, veřejnost reaguje často povrchně (cesta do Evropy?): neodlišujeme se jen místy a ne koncepčně ? (I stranické politiky a voleb se ortopraxe týká, ale až ve třetím sledu, za uvědomováním a rozvíjením občanské společnosti)
trendy do budoucna; věnujeme jim pozornost, zejména těm zhoubným (drogy aj.)?
Jde tedy o to, budeme-li anachronicky tápajícím a vnitřně nejistým tělesem v národě, anebo vitální, eticky a občansky jasně orientovanou oporou zdravého vývoje. Právě toto - a také vnášení naděje do života společnosti - chápu jako náš přínos bono communi.
V plenárním sněmu a už v přípravě k němu vidím cennou šanci s Boží pomocí přispět k orientaci a posile věřících ve všech načrtnutých směrech. Jelikož je ortopraxe věcí hlavně laiků jako občanů, bude však přínos sněmu především nepřímý:
ihned je možno v katolických médiích (kéž i v pastoraci a ve formaci kněží) působit proti dnes nepřijatelným typům zbožnosti (Kempenský mohl považovat nezájem o věci veřejné za ctnost); typicky při nich přichází zkrátka odpovědnost.
Ve smyslu čl. 43 GS lze od kléru, magisteria, a tudíž i závěrů sněmu očekávat spíše obecnou orientaci než aktuální diagnózu a konkrétní řešení pro danou situaci, ale osvěta a diskuse (a kéž bratrský a sesterský dialog) už před sněmem by měly vzbudit široký zájem a iniciativu zdola při náležitém smyslu pro pluralitu.
od přípravy a závěrů sněmu očekávám větší pozornost a podporu - a to "zhora i zdola" - pro všechna křesťanská média; pro aktivity jako je projekt ČKA "Církev ve svobodné společnosti", církevní vyšší odborná škola žurnalistiky atp.; pro aktivní zájem věřících o ekumenickou a ještě širší spolupráci, též mezinárodní, v duchu Pavlovy vybídky stranit všemu, "co je pravdivé, čestné, spravedlivé..." (Fil 4,8), a informovaně odporovat destruktivním tendencím (Řím 12,21).
Pokud i vlastní závěry sněmu přinesou i konkrétní směrnice ve smyslu ortopraxe, tím lépe a Bohu díky. Přitom však věřím, že závažnost praxe plodně ovlivní celý program a průběh sněmu.

Zaslat reakci na tento text.