Křesťanská výchova v nejranějším období

Křesťanská výchova v nejranějším období

Všechno, co existuje nutně, musí mít také svůj počátek. A nejinak je tomu i ve výchově dítěte.
Naskýtá se otázka, kdy a kde s výchovou začít. Zajisté je na tuto problematiku mnoho pohledů a názorů. Ale přece jenom by bylo asi vhodné přidržet se posledních vědeckých i experimentálních výzkumů a.poznatků, ale také určitých zkušeností těch, kteří se výchovou intenzívně profesionálně zabývají.
Kdy tedy s výchovou dítěte začít ?
Ta nejvzdálenější výchova dítěte začíná snad už 20 let před svatbou, tedy už dávno před jeho narozením. I prof. Matějček říká: „Postoje rodičů k dítěti se vytvářejí dávno před jeho narozením. Vztah k dítěti je tedy svým způsobem "předznamenán" mnohem dříve, než budoucí rodiče pomyslí na to mít dítě.“ Možná se divíte, proč tak brzy začít s výchovou?
Odborníci jsou toho názoru, že už u malých dětí se mají pěstovat vlastnosti, které jsou nutné pro budoucí rodiče.Rodiče dávají tomu svému budoucímu dítěti do vínku určité geny, které jsou nositeli jejich osobností,
Dalším velmi důležitým obdobím ve výchově dítěte je období od okamžiku početí až po jeho narození. Všechno to, co rodiče v tomto období společně prožívají, ať se jedná o věci pozitivní či negativní, to je ten velmi důležitý výchovný faktor. Tím vlastně to své budoucí dítě vychovávají.
Hlavně matka už v době těhotenství má ke svému dítěti mít zcela konkrétní positivní vztah. Začíná s ním duševně žít, mluví s ním jako s živou, i když ještě nenarozenou osobou. Krátce řečeno: nenarozené dítě je již v mateřském lůně "učení schopné". Dá se říci, že toto období je jedno z nejdůležitějších období ve výchově dítěte. Angličtí odborníci rozdělili život dítěte po jeho narození do jednotlivých období či fází.
První období od narození do jednoho roku věku dítěte nazvali obdobím kojeneckým. Od jednoho roku do čtyř let obdobím malého dítěte. Od čtyř let do šesti let obdobím fantastického realismu.
A každá tato fáze má své specifické vztahy a postoje, které se projevují u dítěte ke svému okolí. A také výchovné působení rodičů musí v tomto smyslu probíhat.
Lze tu možno zcela evidentně pozorovat růst a proměnu nejen tělesnou, ale také citovou, intelektuální, duševní, duchovní, tedy náboženskou. Dá se tedy říci, že ta základní a možná i nejdůležitější výchova končí ještě dříve, než dítě začne s povinnou školní docházkou.
A mám osobní zkušenost se snoubenci, kteří se připravují na manželství, že o této problematice zpravidla skoro nic nevědí a nikdy o tom nic nečetli ani neslyšeli. Naskýtá se otázka: Budou schopni dnešní snoubenci - budoucí rodiče - dobře vychovávat své děti? Budou schopni ty své děti dobře vychovat i bez těchto nejzákladnějších vědomostí o výchově dítěte? A stejně tak, ne-li horší, je to také s náboženskou výchovou dítěte.
Smyslem a cílem tohoto mého příspěvku by mělo být, upozornit na to, že by se mělo věnovat více pozornosti výchově mladé generace, mnohem více, než je tomu doposud. A to hlavně a především ze strany samotných rodičů, ale také ze strany církve, to je ve farním společenství, ve výuce náboženství, v posledních ročnících základní školy a na středních školách.
Podle posledních statistik náš národ pomalu, ale jistě vymírá a generaci, která se v omezeném počtu rodí, se nevěnuje ve výchově taková pozornost, kterou by si opravdu zasloužila.
Je to jistě jen podnět k zamyšlení nad nejrannější výchovou všeobecnou, ale také výchovou náboženskou našich dětí. Děkuji za pozornost.

Mgr. František Beníček, jáhen

Zaslat reakci na tento text.