Jáhni mohou také pracovat ve službě, která je orientována dovnitř církve. Koncil zmiňuje tuto službu jako administrativní. V řadě církevních institucí, diecézemi počínaje, působí často jako úředníci presbyteři. Propojení kněžského-presbyterského svěcení a práce v diakonii pro církev je velice častá a zdá se, že i v církvi celkem dobře zavedená. K podstatě kněžského svěcení však patří péče o dílčí část místní církve, tedy zastupování biskupa ve službě jednotě církve. Ke službě jáhenské zase patří pečovat o hmotné a provozní stránky života církve (Srov. Sk 6,1-6). Pokud je nějaké místo v církvi, kde by jáhni skutečně měli nahradit kněze, tak je to právě v diakonii pro církev.
Jáhnové už tak pracují například jako sekretáři biskupů, které donedávna dělali především kněží. V současné době jsou to pouze dva, v Litoměřicích a v Ostravě-Opavě. Pokud je tato práce svěřena jáhnovi, potvrdil provedený průzkum, že jáhnové chápou tuto bezprostřední asistenci biskupovi jako autentickou jáhenskou službu. Na určitých místech v církvi se často také očekává „svěcený úředník“. Proto je podobná situace jako u práce sekretáře také u práce kancléře biskupské kurie. Jako další místa vhodná pro jáhna bývá chápána práce diecézního ekonoma. A prakticky na jakémkoliv administrativním místě v kuriích je jako „svěcený úředník“ z povahy svého svěcení vhodnější jáhen.
Služby vikářů všech stupňů se předchozí návrhy vůbec netýkají, protože ji nejde chápat „jen“ jako administrativní službu, ale také jako společnou pastýřskou službu sboru kněží-presbyterů s biskupem o diecézi, jak ji vyjádřil 2. vatikánský koncil.
Dalším z úkolů jáhna je kazatelská služba. Ta se v širším smyslu může kromě v liturgii uskutečňovat také v katechezi. Tedy ve vzdělávání všech věřících ve víře, to znamená nejen vyučování náboženství pro děti a mládež, ale také vzdělávání dospělých. Jáhenská služba pro církev se tedy může uskutečňovat i při výuce náboženství, při různých kurzech a na poli teologické vědy. Jáhenské svěcení je zde jen prohloubením katechetické služby, která jinak v církvi stojí především na svátostech křtu a biřmování. Nicméně i práce jáhna jako teologa, je také diakonií pro církev. Očekávání, že teologii budou pěstovat jen kněží, se míjí jak realitou tak i smyslem jejich svěcení. Jáhenství však může sloužit také k rozvoji teologické práce laiků. Jedná se o podobný problém jako u „svěceného úředníka“. „Svěcený teolog“, i kdyby to byl z něčího pohledu „jen jáhen“, je v tomto smyslu přijatelnější než teolog laik. Jáhenská služba uvnitř církve tak může mít další rozměr; může překlenout přechodné stavy a tak pomoci při uskutečňování změn v církvi. To neznamená, že by se jáhenství jednou, až nebude třeba církev měnit, mělo stát zbytečným. Nebo jinak řečeno, až nebude třeba církev měnit, nebude opravdu třeba ani jáhenství, ale ani jiné služby, protože tento ideální stav v církvi bude až na konci dějin.
Jáhenství se v diakonii pro církev může uskutečňovat i na mnoha jiných místech, kde je svěcený služebník pro svůj specifický vztah k církvi nutný. Jde například o mluvčí biskupství nebo biskupské konference nebo vedoucí pracovníky církevních periodik. K diakonii pro církev patří samozřejmě vedle práce v diecézních strukturách, také administrativní práce pro řeholní společnosti, nebo především vedoucí místa v organizacích nějakou částí církve zřízených.
|
