§ 133
Celkový charakter i náboženská situace České církevní provincie, kterou tvoří pět diecézí (arcidiecéze pražská, diecéze litoměřická, českobudějovická, královéhradecká a plzeňská), připomíná pestrou mozaiku, danou motivy historickými, geografickými i společenskopolitickými. Žije v ní přibližně 6,2 mil. obyvatel, z toho asi 1,2 mil. katolíků. Ostatních křesťanů je přibližně 340 tisíc. Křesťanství přejaté z Moravy se rozvinulo zároveň s vytvořením politického centra na počátku našich dějin. Praha byla středem velkého nábožensko-kulturního rozmachu zvláště za slavných dob Karla IV. V Čechách vyrostlo husitské hnutí a rozvinuly se četné náboženské a politické boje, které silně ovlivnily duchovní tradici země. Rozvoj průmyslu pak přinesl v moderní době i vliv různých sociálních a filosofických směrů (pozitivismus). Z modernismu a z neřešených národnostních otázek na počátku 20. století vyrostla Československá církev. Po 2. světové válce silně ovlivnilo náboženskou atmosféru vyhnání německého obyvatelstva, které bylo tradičně katolické. Všechny tyto skutečnosti ovlivnily dnešní náboženskou situaci České provincie.
§ 134
a) Pražská arcidiecéze jako centrum provincie je charakteristická tím, že více než polovina obyvatel žije ve velkoměstě, které vtiskuje svůj ráz celé diecézi (jsou tu centrální úřady i vysoké školy). Pro toto velkoměsto je v neposlední řadě typická i přítomnost a koncentrace všech zel moderní společnosti: drog, prostituce, mafie, podhoubí zločinu atd.
b) Pastorační práce v Praze je značně poznamenána přítomností a působením řeholí, které zde mají svá centra. Nepřehlédnutelným fenoménem jsou nová sídliště obklopující jako věnec Prahu; zde bydlí přes polovinu obyvatel města s poměrně nízkým věkovým průměrem. Sídliště jsou bez kostelů a postupně se zde budují pastorační centra.
§ 135
a) Tři diecéze – litoměřická, plzeňská a českobudějovická – jsou naopak spíše venkovské, tradičnější, přesto se i zde nacházejí významné průmyslové aglomerace s mimořádně velkým osídlením rómské populace. Všeobecně jsou území těchto diecézí (zvláště diecéze litoměřická a plzeňská) silně postižena vysídlením katolického německého obyvatelstva po 2. světové válce, tvořící téměř třetinu katolíků na území českých zemí. Tato situace diecézí má vliv i na růst nových povolání k zasvěcenému životu a ke kněžství. Celková atmosféra víry je méně dynamická než ve velkoměstských prostředích.
b) Zvláštní postavení má královéhradecká diecéze, nepostižená tolik vystěhováním Němců; geografická blízkost Polsku i Moravě má svůj význam pro rozvoj nadregionálních vztahů.
§ 136
Každou diecézi provincie čeká nová evangelizace cestou svědectví, vyrůstajícího z vlastní zkušenosti s Ježíšem Kristem zmrtvýchvstalým a přítomným tolikerým způsobem v církvi. Toto vědomí je nutné obnovit. Důležitá je však preevangelizace, jejímž výchozím bodem musí být „zboření“ četných předsudků vůči církvi, vytvořených nedávnou i dávnější minulostí. Základem je obnovení misijní mentality u věřících a obnova farností jako evangelizujícího společenství. V pražské arcidiecézi tento proces obnovy farností už začal. U věřících v naprosté většině už nenacházíme vědomí tradičního křesťanského prostředí.
|
