Lenka Moravcová

Chtěla bych zde hovořit jako mladý člověk, který nerozumí některým postojům církve. Chci zastoupit myšlení mladé generace, pro kterou jsou výsledky tohoto sněmu velmi důležité, poněvadž se jedná o naši budoucnost.
Snažím se o upřímný a pravdivý pohled, jež není kritický, ale žádá vysvětlení některých věcí a zároveň požaduje možnost hlubšího prožívání křesťanského života v tomto světě.

Chtěla bych mít návrh k § 91, ve kterém se pojednává o spolupráci, komunikaci laiků a kněží a s tím souvisejícím § 67 o farnosti
Hovoří se zde o službě laiků v církvi, o překonání mentality nezdravého rozdělení kněží a laiků. Myslím si ale, že tato - byť upřímná snaha – zůstává na rovině teoretické a neuskutečňuje se konkrétně v reálu.
Existují farnosti, ať na venkově či ve městě, kde kněz nemůže probudit laiky k aktivnímu křesťanskému životu. Existuje ale také spousta farností, kde kněz pošlapává snahu laiků něco ve farnosti dělat. Kde neexistuje snaha dialogu a vše se musí dít dle pana faráře, i když jeho představy o chodu farnosti jsou nereálné. Kde kněz nepůsobí jako otec, ale svým chováním zraňuje. Někteří lidé pak opouštějí kostel, v lepším případě navštěvují jinou farnost – zejména mladé rodiny či mladí lidé – ale rozbíjí se tím farní společenství. V tomto směru neexistují pravidla, jak se mají laici zachovat. Nejsem přítelem dopisů ani peticí směřující biskupovi, ale dobrým řešením podle mě není ani stálé vyzdvihování křesťanské pokory.
Možná by byla vhodná větší radikalita otců biskupů pravdivě pojmenovat i vyhodnotit službu kněží, která není v pořádku a rovněž vysvětlit nepříjemné aféry, jejichž stín padá na všechny věřící a zatemňuje tak pohled na ně i na celou církev.
Navrhuji, aby probíhala jasná kontrola a hodnocení práce kněží ze strany biskupství a vytvořila se tak zpětná vazba i pro kněze.

Dále bych chtěla mít připomínku k § 70, kde se hovoří o pastoraci mládeže
Mladí lidé vnímají a oceňují snahu biskupů reagovat na jejich potřeby tím, že začínají vyčleňovat kněze zodpovědné za pastoraci mládeže, že podporují své spolupracovníky a pomocníky na Diecézních centrech pro mládež, kteří se formaci mladých lidí věnují. Tato práce však jistě není jediná a dostačující.
Všichni mladí lidé nepřicházejí jen do kontaktu s těmi, kteří se tímto způsobem pastorace zabývají, ale ve svých farnostech se běžně setkávají s kněžími, jež mají starost o celou farnost. A tak stále zaznívá z řad kněží a řeholníků otázka, jak na mládež v běžné pastoraci působit. Chci, aby zaznělo toto:
Nepotřebujeme tolik, aby si kněží s námi hráli fotbal, chodili s námi na pivo, oblékali se a mluvili stejným jazykem jako my, ale toužíme po pravdivém svědectví a žití evangelia. Toužíme po otcovském doprovázení, vedení, lidském a pravdivém přiblížení evangelia, jeho rad pro křesťanský život ve společnosti.
Tento tón touhy mládeže zazníval i na Celostátním fórum mládeže ve Žďáru nad Sázavou uskutečněném v loňském roce. Chceme se po období dospívání, kdy hledáme sebe, své povolání, místa v církvi, zodpovědně a sebevědomě zapojit do služby laiků ve společnosti tím, že budeme díky dobrým vzorům a formaci žít své křesťanství v každodenním životě.
Toto očekávání lze uskutečnit tím, že kněží budou mít dostatek času pro duchovní službu a pastoraci. Tzn. Přenechat činnosti, které nevyžadují svěcení – laikům.Velmi častým jevem je to, že schopným kněžím se ukládá stále více a více povinností, které nejsou schopni plnit tak, aby časem nevyhořeli přinejmenším po lidské stránce.

Zaslat reakci na tento text.