Základní výpověď o jáhenství dal koncil ve 29. článku Věroučné konstituce o církvi Lumen gentium. Nacházíme zde odpověď hned k několika otázkám ohledně jáhenství. Předně je třeba říci, že zařazením tohoto článku o jáhenství do kapitoly nazvané Hierarchické zřízení církve, zvláště episkopát, byla koncilem potvrzena nauka o svátostnosti jáhenství.
Složitější otázkou však zůstává zmiňované pojetí svátosti svěcení. Zdá se, že koncil jasně podporuje nauku o stupních. Je však otázkou, zda výpověď o jáhenství byla takto míněna. Teprve až obnova jáhenství po koncilu připomněla, že jáhenství kdysi bývalo samostatným svěcením. Především také díky tomu se začalo diskutovat o pojetí svátosti svěcení. Tato formulace koncilu však nemusí být chápána jako definitivní. W. Kasper chápe slova LG 29 o tom, že na nejnižším stupni hierarchie stojí jáhnové, jako vysvětlení, že participují na úřadu biskupa méně než presbyteři. Neznamená to však, že jsou presbyterům automaticky podřízeni.
Podstatnějším problémem pro jáhenství se však stala tato část 29. článku:
„Úkolem jáhna je, podle toho, jak mu to přidělila příslušná autorita, slavnostně udělovat křest, uchovávat a rozdělovat eucharistii, jménem církve asistovat při uzavírání manželství a žehnat mu, přinášet umírajícím svátostnou posilu do věčnosti, předčítat věřícím Písmo svaté, vyučovat a povzbuzovat lid, předsedat bohoslužbě a modlitbě věřících, udělovat svátostiny a vést smuteční a pohřební obřady.“
Tato slova jsou totiž tím jediným, co řada věřících umí o jáhenství říci. Bohužel do této řady patří i někteří z jáhnů. Jakým způsobem je tento názor v české katolické církvi rozšířen, bylo vidět ve vydání Katolického týdeníku věnovaném jáhnům.
Proč označuji tuto část LG 29 za tak problematickou? Je to proto, že je chápána jako podstata popisu jáhenské služby, zatímco ty části, které podstatu jáhenství popisují, jsou přehlíženy. Jak již bylo řečeno v kapitole o textech Bible týkajících se jáhnů, podstatou, smyslem a důvodem ustanovení jáhenské služby byla potřeba, aby se někdo z hierarchie věnoval naplno diakonii. Popis práce jáhna odvozený jen z předešlé citace LG 29 vede ke známým problémům, jako je například strach kněží-presbyterů, že jim jáhni konkurují. Pokud by mělo být jáhenství chápáno pouze podle tohoto popisu, byla by práce a povinnosti jáhna redukovány na minimum, které se navíc týká především liturgie. Přitom se ve 29. článku mluví i o dalších úkolech jáhnů, které jsou mnohem podstatnější. Hned v první větě stojí:
„... jáhnové, na něž jsou vkládány ruce nikoli ke kněžství, nýbrž ke službě.“
Zde je třeba připomenout, že se zde zřejmě míní kněžství, které má za úkol přinášet oběť - eucharistii, tedy presbyterát a episkopát, a ne kněžství služebné, do kterého patří i jáhenství. V následující větě nacházíme tyto důležité výpovědí o jáhenství:
„Posíleni svátostnou milostí slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a jeho kněžským sborem službou liturgickou, kazatelskou a charitativní.“
Další významné povinnosti jáhnů uvádí koncil v souvislosti s výzvou sv. Polykarpa jáhnům. Zde jsou zdůrazněny dva konkrétní úkoly: práce charitativní a práce administrativní.
V závěru 29. článku koncilní otcové konstatují potřebu jáhenství pro církev. Vyhlašují také obnovu stálého jáhenství a zdobrovolnění celibátu pro stálé jáhny. Koncil tedy v popsaných úkolech jáhnů zmiňuje službu liturgickou, kazatelskou a administrativní, službu bližním jako takovou a charitu, o které mluví dokonce dvakrát. I když tyto úkoly zní obecně, popisují práci jáhnů přesněji, než úkoly popsané na začátku kapitoly. Ty jsou společné všem, kdo přijali služebné kněžství, zatímco práce v charitě, služba bližním a administrativa, jsou úkoly, přímo odvozené od Sk 6,1-6.
Koncil se problematice jáhenství věnuje i na dalších místech ve svých dokumentech, zejména v AG 16, kde potvrzuje, že jáhni mohou vést při nedostatku kněží farnosti, ale zároveň znovu zdůrazňuje službu sociální a charitativní. Klade zde také důraz na to, že taková služba má být posilněna svátostnou milostí jáhenství. Další místa, kde se koncil zmiňuje o jáhnech, se týkají především společenství jáhnů s biskupem a presbytery. Důležité je, že jsou zde jáhni opět počítáni mezi hierarchii, tedy k nositelům svátosti svěcení.
|
