Na výslovnou žádost papeže Klementa VIII. (1592-1605) svolal pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé (1592-1606) v roce 1605 diecézní synodu , která měla s odstupem zhruba čtyřiceti let uplatnit závěry Tridentského koncilu. Synoda netrvala dlouho, pouze tři dny, a účastnili se jí kromě biskupů provincie také všichni preláti a opati a více než 200 dalších duchovních osob. Protože tato synoda zastupovala celou tehdejší českou provincii, označovala se též jako provinční. Řešila téměř výlučně praktické a konkrétní otázky: vydání tridentských dekretů a úpravu praktické stránky bohoslužeb, dále definuje zasvěcené svátky, upravuje postní řád, délku velikonočního období, světskou disciplínu během bohoslužeb. Ve všech kostelích mají být spolky nebo bratrstva, učitelé mají být jen katolíci a mají skládat vyznání víry; totéž mají činit lékaři, umělci, knihkupci a knihtiskaři. Divadelní scénáře musí být povoleny biskupem. Šlechta má všeobecně podporovat katolické náboženství. Dále byla určena úprava a povaha darů při bohoslužbách, rituál a předměty svátostin, architektura kostelů, stavba křížů na křižovatkách a při cestách. V mateřském jazyce dovoluje čtení z Písma a před svatým přijímáním pouze obecné vyznání hříchů. Svátosti mohou přijímat, kdo znají alespoň Otčenáš, Zdrávas, Věřím v Boha a Desatero. Též se projednávalo zavedení křestních, svatebních a pohřebních matrik, zřízení inventářů církevního jmění a knih osadních.
Tohoto sněmu pražské arcidiecéze se pravděpodobně účastnil i olomoucký kardinál František z Dietrichštejnu (1599-1636) a její závěry přijal za platné i pro olomouckou diecézi, a proto se tento sněm také hodnotí jako provinční. Usnesení této synody jsou dodnes zřejmě posledním jednotným partikulárním právem v českých zemích.
|