Doc. Petr Chalupa

Připomínky k § 107 - 109:

1. Kdo se jakkoli podílí na vzniku další teologické fakulty, například ve formě soukromé vysoké teologické školy, měl by si uvědomit, že tím nepřímo likviduje existující teologické fakulty.
2. Teologická Fakulta Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích má sice církevní schválení diecézního biskupa, není však jasně řečeno, že podle CIC (Can. 816 §1) se nemůže nazývat teologickou fakultou, neboť ta musí být podle zmíněného kánonu „zřízena nebo schválena Apoštolským Stolcem.“
3. První věta tohoto paragrafu - v Instrumentu Laboris málo srozumitelná - by měla navazovat na § 8 k), kde se hovoří o komunistické totalitě a pronásledování církve, jehož cílem bylo plné ovládnutí a zničení církve. Jedním z projevů perzekuce byla likvidace teologických fakult, kněžských seminářů a řeholních teologických učilišť. Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Litoměřicích se stala takřka učebnicovým příkladem, jak se komunistické totalitě podařilo nepřímo ovládat dvě významné instituce církve: teologickou fakultu a kněžský seminář.
4. „Teologický konvikt“ se zatoulal mezi „vzdělávací a badatelské instituce univerzitní úrovně.“ Svou povahou však patří mezi odstavce c) a d) paragrafu 103, kde se mluví o formaci jáhnů a kněží. Zde by zasluhoval nový, vlastní odstavec.
5. (Poslední slovo odstavce a) „kooperace“ je nadbytečné, neboť jen latinsky opakuje, co je řečeno předtím českým slovem „spolupráce“).
6. S naprostým respektem k ekumenické spolupráci je pro mnoho katolických křesťanů nepochopitelné rozhodnutí zřizovatele - České biskupské konference - o přidělení tří čtvrtin sbírky na podporu biblické práce nekatolické organizaci - evangelické Biblické společnosti, zatímco vlastní katolické přísluší jedna čtvrtina financí, získaných převážně od katolických křesťanů.

návrhy k § 107 - 109:
1. Po stránce formálního uspořádání obsahu navrhuji zařadit paragrafy pojednávající o katolických teologických fakultách na přednější místo v dokumentu. Jestliže první věta § 107 v Instrumentu Laboris zní: „Sněm si je vědom důležitosti vzdělání a bádání“, pak toto vědomí důležitosti se konkrétně projeví zařazením příslušných paragrafů před odstavce o pastoraci mládeže, nemocných a vězňů. Nynější uspořádání navozuje představu o rozmanité pastorační činnosti, která si bez teologického vzdělání vystačí (pokud jeho potřebnost vůbec uznává). Naopak, bude-li dokument pojednávat nejprve o důležitosti vzdělání, bude jeho nezbytnost pro jakoukoli pastorační aktivitu každému zřejmá.
2. K uvedeným dvěma podnětům, které sněm předkládá místní církvi a diecézním synodám k podrobnějšímu projednání navrhuji připojit:
- Sněm vyzývá biskupy, aby podporovali vzdělanost kněží – mimo jiné uvolněním z pastorační služby pro doktorské studium teologie a pro působení na teologické fakultě. Biskup, v jehož diecézi se nachází teologická fakulta, by měl usilovat v dlouhodobé perspektivě, aby alespoň k výuce hlavních teologických předmětů byli připraveni kněží z jeho diecéze.
- Vzdělání by mělo být předkládáno jako přední úkol ze strany všech, kdo se v kněžském semináři podílejí na formaci budoucích jáhnů a kněží.
- Sněm povzbuzuje biskupy, aby k dalšímu teologickému vzdělávání kněží využili možností, které teologickým fakultám nabízejí programy takzvaného celoživotního vzdělávání, a to nejen v prvních letech po svěcení - dřívější „trienálky“ -, ale jako součást trvalé formace.
- K vysílání studentů teologických fakult (kandidátů kněžství) na část studia do zahraničí (především na papežské univerzity v Římě) by mělo vždy docházet na základě konsensu mezi biskupem a teologickou fakultou. Dosavadní praxe, která nedbá na mínění teologické fakulty, se ve svých důsledcích ukazuje jako kontraproduktivní pro všechny zúčastněné.
- Mnohaletá zkušenost opakovaně potvrzuje, že není vhodné posílat bohoslovce do zahraničí na základní studium. Daleko přínosnější je vysílat ty, kteří po získání základního stupně teologického vzdělání doma usilují o dosažení licenciátu a doktorátu teologie v zahraničí.

(Ve výčtu různých „vzdělávacích a badatelských institucí univerzitní úrovně“ se dostalo České katolické biblické dílo na poslední místo. Rovněž v § 21 je biblický apoštolát zmíněn na konci věty. Přitom chce sněm být koncilní iniciací katolické církve v ČR. Druhý vatikánský koncil ovšem vycházel zejména ve své liturgické obnově z biblicko-liturgického hnutí. (P. Pius Parsch se narodil v Olomouci a působil v Klosterneuburgu). České katolické biblické dílo navazuje ve své činnosti na zásady a praxi biblicko-liturgického hnutí. Není divu, že § 50 Instrumenta Laboris, pojednávající o vzdělávání dospělých, vyzývá: „Ve smyslu prohlubování víry je třeba ještě více podporovat vzdělávací instituce církve v oblasti biblických studií.“

Jako ředitel Českého katolického biblického díla České biskupské konference navrhuji parafrázovat text, který se objevuje v Instrumentu Laboris jako odst. c) § 71 (zde je subjektem sekce pro mládež ČBK):

3. „České katolické biblické dílo České biskupské konference hraje důležitou koordinační roli v oblasti biblického apoštolátu. Jeho činnost vychází ze spolupráce s fungujícími pastoračními institucemi diecézí (diecézní centrum pro katechezi, diecézní centrum pro mládež a pro rodinu, vysokoškolské katolické hnutí aj.). Je třeba zajistit financování biblického apoštolátu...“

(S vědomím, že teprve sedmá předloha konstituce O zjevení byla koncilními otci schválena na závěr takřka tříletého projednávání, dovoluji si vyslovit naději, že „Boží slovo, ostřejší než každý dvojsečný meč“ (Žid 4,12), pronikne i hlubiny lidsky nepochopitelných věcí.)

Zaslat reakci na tento text.