Sekularizační trendy v české katolické církvi

Dovoluji si uvést příspěvek ve smyslu požadavku přípravné komise plenárního sněmu katolické církve v ČR.
Jistě každý z nás pociťuje silný vliv sekularizačních trendů v životě církve u nás. Velmi silně je to vnímáno společností u duchovenstva na všech úrovních, a to v přímé úměře k hierarchickému stupni. Vliv sekularizace je příčinou atroface duchovního života křesťana, jehož vidění se soustředí pak pouze na vnější stránku života církve, na její ekonomii, její měřitelný pastorační výkon (profesionalitu), na její image. Zde se vytváří prostor pro zviditelňování, které přechází mnohdy v exhibici lidi, kteří z hlediska duchovního života s církvi nemají mnoho společného. Je to důsledek někdy neúmyslné, někdy úmyslné záměny cíle za prostředek. Společnost věřících i nevěřících vnímá absenci toho, co je základem života křesťana. Její nespokojenost se projevuje uvnitř církve hašteřivostí, vně nenávistí a škodolibostí. Ztráta přirozené autority se nedá nahradit snahou o diplomatické manévrování, které vyzní ve svém důsledku jako politikaření.
Postupující atroface duchovního života křesťana se stává překážkou i v ekumenických vztazích, protože scvrklá nabídka naší spirituality se nemůže pro nikoho stát obohacením. Nakonec při našich setkáváních zjišťujeme, že společnost věřících jiných církví je po mravní stránce na tom mnohdy lépe.
Takto je prezentována viditelná stránka církve, která svou hlučností na sebe strhává pozornost na úkor té části Božího lidu, která v tichostí modlitby a pokorné oběti naplňuje dějiny spásy. Modlitba a oběť v platném řádu církve jsou znamením přítomností Boha a tam je zdroj inspirace pro naše vnější postoje.
Tuto kritiku, prosím, neberte jako můj pohled na ty druhé. Je to zpytováni i vlastních postojů. Díky Bohu za tuto příležitost poznání, protože mě vede k zamyšlení, co mám změnit ve vlastní životě. Děkuji vám za trpělivost.

Štěpán Faber, diakon

Zaslat reakci na tento text.