Evangelizace mládeže

Evangelizace mládeže

V oblasti evangelizace na přelomu tisíciletí jsou velké mezery a nejeví se mi, že na tuto prioritní činnost církve klademe odpovídající důraz. Vycházím ze stavu zdecimované společnosti, ve které se snaží získat znovu svou identitu Římskokatolická církev. Pokusím se analyzovat současný stav, odhalit příčiny a najít východisko.
Děti přicházejí na svět do rodiny nebo neúplné rodiny, či do společenství trpěných dětí s geny, v kterých je živě zapsána minulá hrůzná doba. Dnešní společnost není příliš nakloněna přijímání děti, protože se vytrácí ctnost oběti a přirozené lidství. Svět si získává své otroky pro jiné hodnoty, jež skýtají pomíjivé štěstí, úspěch, bohatství a zamlžuji smysl lidské existence.
Dítě je formováno lidmi a podmínkami okolního prostředí, bud' matka a otec, nebo jen matka, či výchovná pracovnice v dětském domově zasahují do vývojového procesu a s rostoucím věkem ztrácejí tito vychovatelé vliv na dítě. Žáci se dostávají do vlivu ne vždy zcela odpovědných pedagogů nebo vrstevníků, starších spolužáků a přátel. V nedokončeném stadiu dozrávání změní náš subjekt působiště a tam se vytváří nové klima vlivů s větší razancí působeni. Zcela uvolněně bez působeni rodiny přijímá jedinec nové vjemy a posiluje kladné i negativní návyky a formuje se k určitému stavu s různou aktivitou.
Satan je podnikatel s přesnou ekonomickou vypočítavosti. Působí cílené tam, kde se jeví nejefektivněji cil jeho horlivého snažení. Položme si otázku, kde se nás zlo nejvíce dotýká? Málokdo z nás může v dobrém ovlivnit chod nejrůznějších instituci, farou konče. Všichni však můžeme svým příkladem a postoji působit na děti a mládež. Zamysleme se nad tím, má-li církev v naši vlasti dostatek sil a zda-li jimi neplýtvá v malichernostech a nesmyslných záležitostech?
Je třeba soustředit svoje chabé síly tam, kde naše dlouhodobá systematická práce přinese ovoce, kde lze zlu zamezit již v počátku. Vypracujme systém, jak se nejlépe věnovat dětem a mládeži. Evangelizujme na každém kroku, ale začněme u nejmladších. Naše působeni bude mít určitě úspěch, protože evangelizace prokvasí skrze děti do světa. Tato naděje nás ponese do III. tisíciletí. Dětská duše je otevřená všemu novému. Tato rekatolizace či pokřesťanštění děti nového tisíciletí půjde v novém duchu, podle naši ochoty spolupůsobit s Pánem a nabídnout Mu své sily. Tento znovuobjevený způsob by měl být velmi nápadný horlivostí, radosti a otevřeností.
Naše národní historie i současnost nám nabízí bezpočet velkých vzorů, kteří se takto snažili. P. Josef Zvěřina nás tomu učil a nad námi bdí, aby dílo Kristovo v jakékoliv době rostlo a sílilo. Byl schopen bez posvátných mlhovin a nebeského nářečí evangelizovat v rodině i v kriminále, v komunistické džungli i v revolučním kvasu.
Agapé je plné fantazie a vynalézavosti. Probuďme v dětech a mládeži touhu, aby je Kristus plně uchvátil a dal jim nahlédnout do šířky a hloubky svých tajemství. Jsme dlužni tomuto světu a tomuto národu výchovu a užší sepětí s mladou generaci. Jestli nezískáme děti a hledající mladé pro Boha, církev u nás bude živořit a skomírat. S pokorným srdcem najděme odvahu a zmobilizujme sily pro ty nejmenší.
Vezměte, prosím, moji nabídku určité cesty a snahy v obecné rovině pro přípravu diskuse s konkrétními podněty a jasnějším směrem.
V Tertio millenio adveniente nás Svatý Otec Jan Pavel II. povzbuzuje v V. kap., 58 čl., zkráceně: "Budoucnost světa a církve patří mladým generacím. Kristus očekává mladé, jako očekával mladíka, který mu položil otázku "Co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?" Mladí v jakýchkoliv poměrech, v každé oblasti zeměkoule nepřestávají klást Kristu otázky, setkávají se s Ním a hledají Ho, aby se Ho tázali. Dokážou-li jít po Cestě, kterou On jim ukazuje, budou se radovat z toho, že přispěli k tomu, aby byl přítomen v nadcházejícím století i v těch dalších až do naplnění časů. Ježíš je tentýž včera, dnes a na věky."

Ing. Mgr. František Srovnal

Zaslat reakci na tento text.