|
|
Příprava dětí na slavení Eucharistie
Příprava dětí na slavení Eucharistie
Význam přípravy v rodině
Při přípravě dětí na slavení Eucharistie musíme počítat s tím, že
všechny děti nejsou stejně staré a nejsou stejné vnímavé. Nemají také
stejnou lidskou a náboženskou výchovu, protože přicházejí z různých
rodin více nebo méně žijících křesťanským životem. I když jen těžko
mohou pozdější vychovatelé v dětech nahradit to, co jim nedala rodina,
je nutné, aby vyvinuli co největší úsilí, aby děti přiměřeně ke svému
věku byly uváděny postupně do občanského společenství a mezi Boží lid
(GE 3) a aby v mešní katechezi poznávaly křesťanské a lidské hodnoty.
Děti jsou většinou způsobilé se učit, přijímají všechno, co je pro ně
nové a umí se z toho radovat. A protože jsou sdílné, tuto svoji radost
a zároveň touhu po uznání, že něco konají a že se jim to daří, svěřují
svému okolí, především rodičům. Tak se mohou stát nevědomky i příčinou
prohloubení víry rodičů. Je tedy důležité do přípravy i do průběhu
slavení mše svaté zapojit co nejvíce rodič, má to velký pastorační
dopad. Děti vidí konkrétní příklad, a protože rády napodobují to, co
dělají dospělí, i když si ještě všechno nedovedou vysvětlit, postupně
lépe vnikají do smyslu slavení a naopak rodiče si více uvědomují
jednak svou nezastupitelnou vychovatelskou úlohu, tak i svědectví
vlastního života, které nespočívá jen ve slovech, ale v každodenních
úkonech zakotvených v Bohu. Toto dnešní děti potřebují zakusit a
potřebují to vidět, než dokážou něco přijmout.
Příprava v rámci farního společenství
Účast dětí na slavení Eucharistie má být i věcí farního společenství.
Křesťanské obce, do nichž jednotlivé rodiny patří nebo v nichž děti
žijí, mají odpovědnost za děti, zvlášť za ty, které jsou církví
pokřtěné (DIR 11). A Matka církev si velmi přeje, aby byli všichni
věřící vedeni k plné, uvědomělé a aktivní účasti na liturgických
úkonech, jak ji vyžaduje sama povaha liturgie (SC 14). Tedy i děti. A
jestli chceme, aby děti chápaly bohoslužbu jako slavení Božích dětí,
musí mít pro ně opravdu charakter společenství. Slavnost jim umožňuje,
aby se společně sešly a prožívaly ji společně. „Jak při přípravě, tak
i při provádění se počítá s každým jednotlivcem. Každý je důležitý,
každý ví, že musí poskytnout vlastní příspěvek ke zdaru svátku. Dítě
poznává, že je částí celku.“
Přípravě dětí na slavení bohoslužby mohou pomoci i učitelé a
vychovatelé v církevních mateřských školkách a katecheté v základních
školách v rámci vyučování náboženství. Eucharistická katecheze by už
měla pokračovat přímo v kostele. Děti se musí postupně seznámit s
prostředím, ve kterém mají aktivně prožívat bohoslužbu, musí se
seznámit s funkcí všeho, co kolem sebe vidí. I když je tu předpoklad,
že děti, s kterými pracujeme, na mši svatou s rodiči již chodí, je
nutné vysvětlit dětem smysl mše svaté, protože jejich znalosti jsou
různé. Děti by měly vnímat, že se nejedná o nějaké představení či
pokračování školní hodiny, ale že je to slavnost, ve které nám Bůh
prokazuje dobro a my ho oslavujeme a děkujeme mu (SC 10). Za tím
účelem se scházíme. A protože se jedná o bohoslužbu pro děti, ať už je
jich přítomno více nebo méně než dospělých, musíme jim také poskytnout
prostor a pochopení, aby svou účast mohly projevit slovem i skutkem,
jen tehdy to bude i jejich bohoslužba. I na to však musíme děti
svědomitě připravit, aby věděly, co dělají a proč to dělají. Za tím
účelem můžeme také děti sdružovat např. do skupinek ministrantů, schol
apod., kde je vedeme ke službě při liturgii, ale současně též k
hlubšímu náboženskému životu pro ně přijatelným způsobem.
Po určitých zkušenostech se dnes dá říct, že pokud máme ve skupině
děti jen předškolního věku, případně ještě nejnižší ročníky asi do
osmi let, jeví se lepší uspořádat pro ně samostatnou bohoslužbu slova.
Při eucharistické bohoslužbě už totiž děti ztrácejí pozornost, samy
ještě u prvního svatého přijímání nebyly a pokud ještě jejich rodiče k
přijímání nejdou, vyznívá eucharistie jaksi naprázdno. Určitě by však
pro menší děti bylo dobré využít bohoslužby slova jako přípravy a
teprve po ní přejít k bohoslužbě eucharistické. Mladší děti tak
postupně vrůstají do eucharistické slavnosti celého farního
společenství.
Příprava na úkoly a služby v mešní slavnosti
Směrnice vyplývající z hierarchické a společenské povahy liturgie
říkají, že liturgické úkony přísluší celému tělu církve (SC 26), proto
i děti, jako jednotlivé údy celého těla církve mají právo při slavení
eucharistie konat to, co je úkolem laiků a na co svým věkem a
schopnostmi stačí (SC 28 nn). Takto dětem projevená důvěra může
posílit vnitřní účast dětí na bohoslužbě víc, než kdyby ji měly jen
„odsedět“ nebo „odstát“ nebo se mnohdy jen dívat z kostelní lavice od
svých rodičů.
Děti mohou pomáhat již při úpravě a květinové výzdobě bohoslužebného
prostoru nebo v bezprostřední přípravě před bohoslužbou při chystání
kalicha, misky na hostie a konviček na víno a vodu, vede je to k
prožívání přípravy. Při slavení dbáme na to, aby se co nejvíce
podílely na některých úkolech – zpěv v dětské schole nebo hra na
hudební nástroj, účast na čtení a přímluvách, nesení obětních darů
apod. Jednotlivé konkrétní úkoly je nutné dětem předem určit a
vysvětlit, případně i odzkoušet za účasti jejich rodičů. Je důležité,
abychom děti při plnění všech úkolů brali vážně, aby přítomní dospělí
respektovali některé dětské prvky při slavení bohoslužby. Je také
nutné pečlivě se vyvarovat dětinského pojetí, protože děti nejsou
rády, když se s nimi jedná jako s malými.
Celkově je třeba dbát na to, aby úkony a chování při bohoslužbě
odpovídaly smyslu a charakteru jednotlivých částí mešní liturgie a aby
byly důstojné (IGMR 21, 22) a pomáhaly dětem v růstu vědomí
sounáležitosti s farním společenstvím.
Doba a místo slavení
Stanovení doby bohoslužby pro děti závisí na místních podmínkách
farností. Jinak to bude možné ve velkém městě a jinak menších a na
venkově, kde se sdružuje k bohoslužbě více obcí jedné farnosti a musí
se přihlížet i k možnostem dopravy do kostela. Zdá se, že přijatelná
doba pro neděli je 10 hodin dopoledne a ve všední dny 16 – 17 hodin
odpoledne.
Direktorium počítá se slavením mší pro dospělé s účastí dětí i se
slavením, kde jsou přítomny hlavně děti a jen menší počet dospělých.
Ten první případ se praktikuje většinou o nedělích a v místech, kde
může být jen jediná mše svatá a dospělí by neměli možnost zúčastnit se
běžného slavení. Čas od času může mít bohoslužba víc charakter slavení
s dětmi, ve kterém použijeme více dětských prvků, dobře s dětmi
připravených. Avšak v každém případě, i o nedělích mimo zaměření na
slavení s dětmi, je žádoucí oslovit přítomné děti, byť jen krátce na
počátku a na konci i v homilii, aby se necítily přehlížené. Jiné
možnosti poskytuje vlastní mše svatá s dětmi ve všední dny, kdy je
přítomno jen málo dospělých. Otvírá se tu prostor pro použití různých
prvků blízkých pro dětské cítění a chápání. Děti se učí co největší
vnější a vnitřní účasti a jsou vedeny, aby se mohly účastnit
eucharistického slavení v neděli ve shromáždění místní křesťanské
obce.
Místem slavení mše pro děti by měl být především kostel. Pokud jsou
jeho prostory příliš veliké pro malou skupinu dětí, je vhodnější
použít jen některou jeho část, např. boční kapli, nebo jiné vhodné
místo mimo kostel, které však musí odpovídat důstojnosti tak velikého
tajemství, jakým je slavení Eucharistie (IGMR 253). Dbáme na to, aby
se děti cítily přirozeně, velké prostory k tomu mohou být překážkou a
mohou také snížit vnímavost dětí.
Direktorium ve čl. 17 uvádí možnost „konat bohoslužbu slova s
promluvou pro děti na jiném, nepříliš vzdáleném místě a před počátkem
bohoslužby oběti přejdou děti tam, kde mezitím dospělí slavili svou
vlastní bohoslužbu slova.“ Zdá se, že toto není šťastným řešením. Při
přechodu z jednoho prostoru do druhého děti snadno ztrácejí pozornost.
Dalo by se to sice řešit ihned průvodem s obětními dary,
předpokládejme však, že dospělí přišli záměrně na mši svatou pro děti
a že tedy přijímají tento způsob bohoslužby. Může to pro ně znamenat
obohacení, povzbuzení a radost, zvláště pro rodiče a příbuzné dětí, a
zase naopak pro děti bude znamenat mnoho přítomnost rodičů, kteří se
budou s nimi podílet např. na přímluvách, čtení a podobně. Je tu
vzájemný pastorační aspekt, který by bylo škoda pominout. Proto by
jistě bylo vhodnější, aby se celé slavení Eucharistie konalo v jednom
prostoru.
Zaslat reakci na tento text.
|