Příprava dětí na slavení Eucharistie

Příprava dětí na slavení Eucharistie

Význam přípravy v rodině
Při přípravě dětí na slavení Eucharistie musíme počítat s tím, že všechny děti nejsou stejně staré a nejsou stejné vnímavé. Nemají také stejnou lidskou a náboženskou výchovu, protože přicházejí z různých rodin více nebo méně žijících křesťanským životem. I když jen těžko mohou pozdější vychovatelé v dětech nahradit to, co jim nedala rodina, je nutné, aby vyvinuli co největší úsilí, aby děti přiměřeně ke svému věku byly uváděny postupně do občanského společenství a mezi Boží lid (GE 3) a aby v mešní katechezi poznávaly křesťanské a lidské hodnoty. Děti jsou většinou způsobilé se učit, přijímají všechno, co je pro ně nové a umí se z toho radovat. A protože jsou sdílné, tuto svoji radost a zároveň touhu po uznání, že něco konají a že se jim to daří, svěřují svému okolí, především rodičům. Tak se mohou stát nevědomky i příčinou prohloubení víry rodičů. Je tedy důležité do přípravy i do průběhu slavení mše svaté zapojit co nejvíce rodič, má to velký pastorační dopad. Děti vidí konkrétní příklad, a protože rády napodobují to, co dělají dospělí, i když si ještě všechno nedovedou vysvětlit, postupně lépe vnikají do smyslu slavení a naopak rodiče si více uvědomují jednak svou nezastupitelnou vychovatelskou úlohu, tak i svědectví vlastního života, které nespočívá jen ve slovech, ale v každodenních úkonech zakotvených v Bohu. Toto dnešní děti potřebují zakusit a potřebují to vidět, než dokážou něco přijmout.

Příprava v rámci farního společenství
Účast dětí na slavení Eucharistie má být i věcí farního společenství. Křesťanské obce, do nichž jednotlivé rodiny patří nebo v nichž děti žijí, mají odpovědnost za děti, zvlášť za ty, které jsou církví pokřtěné (DIR 11). A Matka církev si velmi přeje, aby byli všichni věřící vedeni k plné, uvědomělé a aktivní účasti na liturgických úkonech, jak ji vyžaduje sama povaha liturgie (SC 14). Tedy i děti. A jestli chceme, aby děti chápaly bohoslužbu jako slavení Božích dětí, musí mít pro ně opravdu charakter společenství. Slavnost jim umožňuje, aby se společně sešly a prožívaly ji společně. „Jak při přípravě, tak i při provádění se počítá s každým jednotlivcem. Každý je důležitý, každý ví, že musí poskytnout vlastní příspěvek ke zdaru svátku. Dítě poznává, že je částí celku.“
Přípravě dětí na slavení bohoslužby mohou pomoci i učitelé a vychovatelé v církevních mateřských školkách a katecheté v základních školách v rámci vyučování náboženství. Eucharistická katecheze by už měla pokračovat přímo v kostele. Děti se musí postupně seznámit s prostředím, ve kterém mají aktivně prožívat bohoslužbu, musí se seznámit s funkcí všeho, co kolem sebe vidí. I když je tu předpoklad, že děti, s kterými pracujeme, na mši svatou s rodiči již chodí, je nutné vysvětlit dětem smysl mše svaté, protože jejich znalosti jsou různé. Děti by měly vnímat, že se nejedná o nějaké představení či pokračování školní hodiny, ale že je to slavnost, ve které nám Bůh prokazuje dobro a my ho oslavujeme a děkujeme mu (SC 10). Za tím účelem se scházíme. A protože se jedná o bohoslužbu pro děti, ať už je jich přítomno více nebo méně než dospělých, musíme jim také poskytnout prostor a pochopení, aby svou účast mohly projevit slovem i skutkem, jen tehdy to bude i jejich bohoslužba. I na to však musíme děti svědomitě připravit, aby věděly, co dělají a proč to dělají. Za tím účelem můžeme také děti sdružovat např. do skupinek ministrantů, schol apod., kde je vedeme ke službě při liturgii, ale současně též k hlubšímu náboženskému životu pro ně přijatelným způsobem.
Po určitých zkušenostech se dnes dá říct, že pokud máme ve skupině děti jen předškolního věku, případně ještě nejnižší ročníky asi do osmi let, jeví se lepší uspořádat pro ně samostatnou bohoslužbu slova. Při eucharistické bohoslužbě už totiž děti ztrácejí pozornost, samy ještě u prvního svatého přijímání nebyly a pokud ještě jejich rodiče k přijímání nejdou, vyznívá eucharistie jaksi naprázdno. Určitě by však pro menší děti bylo dobré využít bohoslužby slova jako přípravy a teprve po ní přejít k bohoslužbě eucharistické. Mladší děti tak postupně vrůstají do eucharistické slavnosti celého farního společenství.

Příprava na úkoly a služby v mešní slavnosti
Směrnice vyplývající z hierarchické a společenské povahy liturgie říkají, že liturgické úkony přísluší celému tělu církve (SC 26), proto i děti, jako jednotlivé údy celého těla církve mají právo při slavení eucharistie konat to, co je úkolem laiků a na co svým věkem a schopnostmi stačí (SC 28 nn). Takto dětem projevená důvěra může posílit vnitřní účast dětí na bohoslužbě víc, než kdyby ji měly jen „odsedět“ nebo „odstát“ nebo se mnohdy jen dívat z kostelní lavice od svých rodičů.
Děti mohou pomáhat již při úpravě a květinové výzdobě bohoslužebného prostoru nebo v bezprostřední přípravě před bohoslužbou při chystání kalicha, misky na hostie a konviček na víno a vodu, vede je to k prožívání přípravy. Při slavení dbáme na to, aby se co nejvíce podílely na některých úkolech – zpěv v dětské schole nebo hra na hudební nástroj, účast na čtení a přímluvách, nesení obětních darů apod. Jednotlivé konkrétní úkoly je nutné dětem předem určit a vysvětlit, případně i odzkoušet za účasti jejich rodičů. Je důležité, abychom děti při plnění všech úkolů brali vážně, aby přítomní dospělí respektovali některé dětské prvky při slavení bohoslužby. Je také nutné pečlivě se vyvarovat dětinského pojetí, protože děti nejsou rády, když se s nimi jedná jako s malými.
Celkově je třeba dbát na to, aby úkony a chování při bohoslužbě odpovídaly smyslu a charakteru jednotlivých částí mešní liturgie a aby byly důstojné (IGMR 21, 22) a pomáhaly dětem v růstu vědomí sounáležitosti s farním společenstvím.

Doba a místo slavení
Stanovení doby bohoslužby pro děti závisí na místních podmínkách farností. Jinak to bude možné ve velkém městě a jinak menších a na venkově, kde se sdružuje k bohoslužbě více obcí jedné farnosti a musí se přihlížet i k možnostem dopravy do kostela. Zdá se, že přijatelná doba pro neděli je 10 hodin dopoledne a ve všední dny 16 – 17 hodin odpoledne.
Direktorium počítá se slavením mší pro dospělé s účastí dětí i se slavením, kde jsou přítomny hlavně děti a jen menší počet dospělých. Ten první případ se praktikuje většinou o nedělích a v místech, kde může být jen jediná mše svatá a dospělí by neměli možnost zúčastnit se běžného slavení. Čas od času může mít bohoslužba víc charakter slavení s dětmi, ve kterém použijeme více dětských prvků, dobře s dětmi připravených. Avšak v každém případě, i o nedělích mimo zaměření na slavení s dětmi, je žádoucí oslovit přítomné děti, byť jen krátce na počátku a na konci i v homilii, aby se necítily přehlížené. Jiné možnosti poskytuje vlastní mše svatá s dětmi ve všední dny, kdy je přítomno jen málo dospělých. Otvírá se tu prostor pro použití různých prvků blízkých pro dětské cítění a chápání. Děti se učí co největší vnější a vnitřní účasti a jsou vedeny, aby se mohly účastnit eucharistického slavení v neděli ve shromáždění místní křesťanské obce.
Místem slavení mše pro děti by měl být především kostel. Pokud jsou jeho prostory příliš veliké pro malou skupinu dětí, je vhodnější použít jen některou jeho část, např. boční kapli, nebo jiné vhodné místo mimo kostel, které však musí odpovídat důstojnosti tak velikého tajemství, jakým je slavení Eucharistie (IGMR 253). Dbáme na to, aby se děti cítily přirozeně, velké prostory k tomu mohou být překážkou a mohou také snížit vnímavost dětí.
Direktorium ve čl. 17 uvádí možnost „konat bohoslužbu slova s promluvou pro děti na jiném, nepříliš vzdáleném místě a před počátkem bohoslužby oběti přejdou děti tam, kde mezitím dospělí slavili svou vlastní bohoslužbu slova.“ Zdá se, že toto není šťastným řešením. Při přechodu z jednoho prostoru do druhého děti snadno ztrácejí pozornost. Dalo by se to sice řešit ihned průvodem s obětními dary, předpokládejme však, že dospělí přišli záměrně na mši svatou pro děti a že tedy přijímají tento způsob bohoslužby. Může to pro ně znamenat obohacení, povzbuzení a radost, zvláště pro rodiče a příbuzné dětí, a zase naopak pro děti bude znamenat mnoho přítomnost rodičů, kteří se budou s nimi podílet např. na přímluvách, čtení a podobně. Je tu vzájemný pastorační aspekt, který by bylo škoda pominout. Proto by jistě bylo vhodnější, aby se celé slavení Eucharistie konalo v jednom prostoru.

Zaslat reakci na tento text.