ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
Napsali o sněmu 
Sněm české katolické církve 
Katolický týdeník 
Arcidiecézní zpravodaj Praha 
OLDIN 
IKD 
Diecézní zpravodaj Plzeň 
OKNO 
Aktuality: SETKÁNÍ 
AD 
Farní časopisy 
Ostatní 
 
Archiv 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Sněm české katolické církve. Obnova synodality 57

Miloš Raban

Co by se mělo od sněmu očekávat?

Jak jsme viděli, plenární sněm má zaprvé úkol splnit zadání určené svolávacím dekretem České biskupské konference. Je to v první řadě aggiornamento naší církve, vyhlášené ekumenickým sněmem univerzální církve ve Vatikánu už v roce 1965, jehož uskutečnění u nás tehdejší komunistický režim nedovoloval. Má být řešením krátkodobých i dlouhodobých problémů naší církve a její sebeléčbou a závaznou perspektivou na dlouhou řadu let. Dosáhne toho všeho tento sněm?
Plenární sněm katolické církve v České republice je totiž svoláván v odstupu skoro 620 roků od českého legátního sněmu Jana z Jenštejna v roce 1381, 395 let od českého arcidiecézního sněmu roku 1605, uplatněného vlastně pro totéž území, a 140 let od posledního provinčního sněmu pražské arcidiecéze v roce 1860 a vůbec poprvé v nové České republice, avšak v národě s tisíciletou národní, kulturní a státní identitou Koruny české. Proto bude mít velký historický a duchovní význam a dosah i pro tento stát a společnost, a proto by se měl stát také celospolečenskou záležitostí. Naše církev je dítětem 9. století vícerých otců misionářů: kněží aquilejského patriarchátu, iroskotské a anglosaské misie, solnohradské a mohučské metropole, konstantinopolského patriarchátu: duchovních vlivů dodnes významných (rakousko-německých, řecko-slovanských, irsko-britských, italských a polských). Duchovní dědictví našeho národa proto není jednotné. Sněm ho bude muset odhalit, očistit, na něj navázat a učinit ho hodnotným pro současné i budoucí generace. Musí zaujmout nadějné stanovisko k dějinným tradicím: k západní svatováclavské a svatovojtěšské, k východní cyrilometodějské, k národní husitské i k sekulární naturalistické. Bude to sněm dvou původem odlišných provincií, moravské a české. Sněm je svoláván ve společnosti podléhající po staletí častým konfesním a politickým převratům provázejícím celé národní dějiny a zanechávajícím za sebou náboženskou lhostejnost a silnou sekularizaci; proto musí mít reevangelizační zaměření. Sněm české církve je svoláván až 35 roků po skončení II. vatikánského koncilu, dosti opožděně, pokud jde o jeho aplikaci do života, ve srovnání se sousedními církvemi, které ovšem volily různé pokoncilní strategie . Proto musí mít také pastorální zaměření nejprve dovnitř církve, aby našla vlastní identitu a cestu z historického a současného nedostatku konsenzů. Musí navázat spolupráci a soužití se sousedními církvemi. V situaci historického rozdělení musí mít tudíž ekumenický a sjednocující charakter. Sněm je svoláván v prostředí rozmanitosti a bohatství duchovních řeholních a historických tradic včetně všech neveřejných forem života (privatizace víry, skrytá církev).
Naše církev by tak měla sněmem prokázat také našim občanům, že patří k oněm dobrým tradicím naší státnosti a že je největším a nejstarším garantem našeho zděděného duchovního bohatství, které se všichni naši občané zavázali v preambuli naší ústavy hájit a střežit.
Toho, kdo se děsí tohoto množství práce, se ptejme, kdo to tedy odpovědně a závazně vyřeší, když ne tento nastoupený sněmovní proces, který je jedině kompetentní tyto úkoly řešit?
Žijeme v čase, který je kairos této synodality. Ten, kdo studuje dějiny, potvrdí, že takový příhodný čas není každoroční samozřejmostí. Naopak, vyžaduje vzácný souběh nutných příznivých okolností: vůli všech zúčastněných biskupů, schválení Apoštolského stolce, přijetí kněžími a věřícími a příznivé politické okolnosti. To vše tu dnes máme. Opakujeme: nebylo a nebude to vždy: v historii naší církve tak jednou za století a některé příležitosti jsme již propásli.
Evropští biskupové nás však povzbuzují : nebojte se! Závažná situace způsobená náboženskou lhostejností mnoha Evropanů, přítomnost tolika lidí na našem kontinentě, kteří dosud nepoznali Ježíše Krista a jeho církev a nebyli dosud pokřtěni, sekularismus, jímž je nakaženo mnoho křesťanů, kteří běžně přemýšlejí, rozhodují se a žijí, “jako by Kristus neexistoval”, to vše zdaleka nemůže zmařit naši naději, činí ji naopak pokornější a schopnější důvěřovat jen v Boha. Jeho milosrdenství nám uděluje milost obrácení a uschopňuje nás k němu.
S vědomím si této závažné situace si tedy dodejme odvahy a pusťme se do práce: "Hle, činím vše nové!" Odhalit tuto obnovu, novost Ducha sv. - to je náš naléhavý úkol! Všechny odlišné přípravné aktivity míří vedle! Příprava sněmu spočívá v tomto a sněmovní proces a účast kněží i laiků v něm, by měly být ne především diskusí, ale meditací a žasnutím nad tou "novostí", nad tak velkým dílem Ducha sv. mezi námi, vyúsťujícím v poznání ubohosti reality života církve ve srovnání s tímto božským plánem, burcujícím kněze i laiky k touze uskutečnit to, co Duch sv. říká církvím dnes ( srov. Zjev.2,7), totiž přiblížení života církve potřebám doby i současné společnosti podle "znamení časů" (AT 16,3), aby tak církev opět odpovídala na touhy a hledání našich současníků a ukázala směrnici i dalším pokolením .
Tímto sněmem, který je jedinou současnou a reálnou zárukou projevu Ducha svatého v naší církvi, proto chtějme vytvořit nejširší podmínky pro novou evangelizaci a tak dosáhnout, aby celé naše společenství věřících se stalo "městem ležícím na hoře" (srov. AT 5,14) a světlo Kristovo tak zazářilo na tváři naší církve (srov. LG 1) .



předcházející | obsah | následující