Mgr. Marek Výborný

Vážení páni biskupové, vážení přítomní,
dovolte mi na úvod přednést několik předběžných poznámek:

1. V mnoha ohledech nejsme k sobě a mezi sebou v církvi pravdiví. Pomalu se to daří ve vztahu k minulosti, k historickým křivdám, které se učíme pojmenovat a přiznat své chyby. Podstatně horší to je už v otázkách vztahů mezi sebou navzájem. Bojíme se či nechceme k sobě být pravdiví a to na všech úrovních. Mezi laiky navzájem, mezi knězem a farností, mezi biskupem a knězi i mezi biskupy samotnými. A velmi rychle tak ztrácíme na věrohodnosti. Výsledkem je ona obávaná polarizace. Ta by sama o sobě mohla nést positivní výsledky a být hnacím motorem. Nicméně tím, že spolu neumíme otevřeně a pravdivě komunikovat, tak naopak přináší negativní důsledky. Neschopnost komunikace s sebou nese skutečnost, že klademe větší důraz na kvantitu a nikoli na kvalitu, máme strach z kritičnosti (paradoxně vůči sobě samým, svým životním krokům a postojům jsme církví vybízeni k přísnému posuzování) a kritika vůči církvi je považována za nepřípadnou. Nedokážeme vnímat realitu světa a společnosti apod. Chybí nám křesťanům zdravé sebevědomí podložené pravdivými a reálnými kroky. I to by nám pomohlo k čitelnosti a věrohodnosti.
2. Církev by měla být solí země, tím příznačným kvasem ovšem bez pocitu, že máme patent na všechno. Neměli bychom se stavět do pozice vlastníků pravdy, ale těch, kteří společně pravdu hledají. V Instrumentum laboris vnímám tento přesah navenek, toto poslání nás křesťanů ve společnosti, naši spoluodpovědnost za osudy lidské společnosti velmi nevýrazně.
3. Považuji za významné zdůraznit důležitost vzdělání v církvi. V mnoha ohledech zůstáváme na úrovni školní katecheze. To značí jisté zaměření na průměr, podcenění vzdělání a vrací se nám to zpět v neschopnosti vést dialog, vytvářet pravdivé vztahy.

Nyní konkrétní připomínky:
§ 68
Pokud se jedná o problematiku farností, domnívám se že je nutné provést na úrovni jednotlivých diecézí nejprve kvalitní sociologickou analýzu, která zohlední nejen současný stav, ale bude zaměřena také do budoucna. Na základě této analýzy potom provést strukturální reformy farní správy, neboť tradiční josefínský model je dnes zřetelně neudržitelný a v mnoha případech nereflektuje realitu současně situace. Bylo by vhodné zvážit dle situace ustanovování personálních farností a dalších forem života místní církve – např. dnes často zmiňovaná otázka tzv. malých společenství. Zbavme se mýtu, že život církve se musí nutně odehrávat v současné podobě farností. Tato nová struktura by měla reflektovat dvě podstatné priority. První a zásadní je život samotného společenství, „buňky“ místní církve. Nechtějme nadřazovat struktury a instituce samotnému životu společenství se všemi jeho podstatnými atributy. Druhou prioritou by měla být snaha, aby toto nové strukturální uspořádání reflektovalo i poslání dané místní církve navenek. Tedy nevytvářet izolované ghetta, ale mít na vědomí poslání – missio.

§ 94
V tomto oddíle se reflektuje poslání, formace a služba laiků. Považuji za důležité, aby sněm hledal cesty jak účinně povzbudit a podpořit laiky k spolurozhodování a spoluvytváření budoucnosti naší církve. Pokud to dokážeme, bude stále zřetelnější, že domnělý nedostatek kněží u nás je také mýtem. Kněží je vzhledem k současné situaci české církve dostatek. Problémem je ovšem současné uspořádání praxe služebného kněžství – bezohledné a beznadějné přetížení kněží a z toho logicky plynoucí řada problémů. V mnoha ohledech (a opět to vyplývá z oněch bolestných vztahů) jsou dnes mnohé aktivity laiků přijímány s obavou resp. nezájmem. Bohužel to vede v posledních letech k situaci, že celá řada aktivních laiků již rezignovala cestu spoluodpovědnosti za církev. (Toto bylo patrné i na samotné činnosti sněmovních kroužků. Otázkou je, proč se právě ti laici, kteří se ve sněmovním procesu nejvíce angažovali, dnes zde samotného zasedání neúčastní?) O kvalitní a vzdělané spolupracovníky je třeba pečovat a věnovat jim pozornost a to už např. při pastoraci vysokoškoláků (viz §71 f). Dnes je pastorace této skupiny téměř výlučně v rukou jezuitů resp. Dominikánů a díky jim za to. Nicméně bych považoval za velmi vhodné, aby se toto téma více reflektovalo i na úrovni jednotlivých diecézí. Podaří se tak získat a přitáhnout laiky ke spoluvytváření života místní církve, zvláště ve vztahu ke společnosti obecně.

§ 128 a 129
Je třeba intenzivně podporovat ekumenický dialog a to zvláště na té nejnižší úrovni. Ekumena se rodí dle mé vlastní zkušenosti na základě osobních kontaktů a vytváření osobních přátelství. V oficiální rovině by bylo vhodné zvážit, zda v oblasti ekumeny nedochází k jisté dvojkolejnosti, která se zdá být nadbytečná. Vrcholem ekumenických setkání je společná modlitba. V lednu slavíme Týden modliteb za jednotu křesťanů, ovšem ve stejném měsíci probíhá i tzv. alianční týden ekumenických setkání. Dále např. otázka biblických studií. Existuje specifické České katolické biblické dílo a vedle toho Česká biblická společnost. Nejedná se i zde o zbytečnou dvojkolejnost? (Boží slovo je přece jedno!)
Samostatným problémem zůstává otázka uzavírání manželství a manželského života mezi křesťany různých vyznání, tzv. smíšená manželství. K problematice smíšených manželství by se mělo přistupovat s ohledem na to, že prvořadou úlohou církve v každém manželství je podpořit sílu a stabilitu nerozlučitelného manželského svazku a rodinného života, který z něho vychází (ED 144). Sněm by měl doporučit společné přípravy na přijetí této svátosti. Bylo by také vhodné, aby příslušné komise ČBK vypracovaly společný obřad pro uzavírání smíšených manželství.

Zaslat reakci na tento text.

Ing.Václav Anděl

Díky za jeden z nejlepších příspěvků. Plně s ním souhlasím, komunikace je opravdu velmi špatná, otevřenost a dialog uvnitř církve i dialog s ostatní společností téměř chybí. Dialog z pozice vlastníka plné pravdy není opravdu dobře možný. Při všech změnách struktury farností event. i vikariátů je třeba mít na mysli především fungující společenství.K problematice smíšených manželství je třeba přiřadit ještě manželství s nevěřícím partnerem.