Zamyšlení nad trvalým diakonátem

Z a m y š l e n í
nad trvalým diakonátem, zaváděným v posledních létech u nás

U nás se k zavedení funkce doživotních jáhnů přistoupilo až po roce 1989. Domnívám se, že jsme stále ještě ve stadiu spíš experimentu, stále ještě přetrvávají nedořešené problémy. Obnova trvalého diakonátu se také stává i ekumenickým prvkem, kterým se přibližujeme k chápání této služby našich odloučených bratří. Jáhen tím, že žije skutečně uprostřed obce a je jejím starostem mnohdy daleko blíže než třeba kněz /nelze ale zobecňovat/, mohl by víte upevňovat farní obec, protože se může nacházet velmi blízko nebo se ztotožňovat s jejich strastmi či problémy. To ať přímo v pastoraci, ale především tehdy, když je s nimi ve spojení - řečeno třeba: civilně. Svoje poslání musí tedy jáhen živě žít, musí se otevřít potřebám světa: ve prospěch veřejné morálky, spravedlnosti - ale třeba také ve prospěch životního prostředí atp. Tedy oblastem, které se bezprostředně dotýkají každého v dané farní obci či přidělené oblasti. Proto to bude - a skutečně je - služba pro silné jedince jak zdravotně, psychicky, ale především morálně se zakotvením v pevné víře v pomoc Boží, protože: "Beze mne nemůžete činit nic.“ /Jan 15, 5/.
Ovšem poněkud složitější to mohou mít jáhni ženatí. /Nevím, zda již byla v této věci nějaká odborná zkoumáni provedena/. Není jistě dostačující, že manželka svým podpisem souhlasila s udělením svěcení. Je naprosto nutné aby manželovo jáhenské poslání doslova prožívala a jeho činnost podporovala. Žena musí žít službou svého manžela, aby oba byli skutečně "jedno tělo a jedna duše v Kristu, našem Pánu." Jen tak může být jáhnova služba věrohodná a mohla by i přinášet své ovoce ve prospěch církevního společenství, ve kterém tito manželé žijí. Jáhnova žena nemůže být tedy jen "papírovou" příslušnicí církve, ale ženou hluboce věřící a vposledku i aktivní členkou a spolupracovnicí místního církevního společenství, oporou svému manželovi-jáhnovi v náročném a nelehkém poslání.
Stejně tak se týká i jejich dětí. Těžko může sebezbožnější a sebeschopnější jáhen vykonávat cokoliv v duchovní službě, když by se obecně vědělo, že jeho manželství je mírně řečeno, disharmonické a výchova jeho dětí se "jaksi nepovedla". Na jeho rovině musí být zdaleka vidět, že žije v Kristu a pro Krista. Pozornosti věřícího ujde /a nejen věřícího/ jen máloco a málokdo a zejména v menších lokalitách, kde se všichni navzájem velmi dobře znají - a jak se říká "vidí si do hrnce"
CIC stanoví, že kandidát stálého jáhenství ženatý musí mít 35 roků /dispens od diference do 1 roku uděluje biskup ve větším rozsahu pak Apoštolský stolec. Tedy to, co uvedeno výše, se především týká tohoto nižšího věku jáhnů, kdy ještě obvykle ještě dlouho žijí rodiče s dětmi. Ale ani vyšší věk nemá tak docela bez problémů. Závažné mohou být u ženatých jáhnů i problémy s možným úmrtím manželky v případě, kdy jsou ještě malé či mladší děti závislé na rodině. Jáhen je v tom případě vázán nadále celibátem, příp. dispens v zahraničí uděluje pouze apoštolský stolec: /u nás nemám zprávu, že by se zatím případ vyskytnul/. Pro ženatého a v místě zaměstnaného jáhna /v civilním povolání/ by bylo třeba i obtížné rozhodování biskupa a jeho přeložení na jiné působiště, Daleko nejsvízelnější situace by mohla nastat např. při možném rozpadu jáhnova manželství.
Ještě se musím zmínit o situaci, jak je zatím stéle na nově zaváděnou trvalou jáhenskou službu připravována věřící veřejnost, ale stejně tak i samotní kněží. Podle mého zjištění o zaváděné jáhenské službě toho zatím věřící /tím méně ostatní/ příliš nevědí. Ze svých kostelů znají jen ministranty /někde již i ministrantky/ a "ty, kteří čtou lekce z Písma sv." - což jsou v obecném povědomí ti ministranti, kteří umějí líp a hlasitěji /srozumitelněji/ číst...
Na závěr úvahy a nadhozením okruhu otázek a problémů, které se mohou někdy a někde vyskytnout bych uvedl, že je nutno jak formace kandidáta jáhenství, ale i jakési "formace" kněží a jejich prostřednictvím i farních společenství" Okruh všech problémů kolem trvalého jáhenství by skutečně měly mít samostatný „oddíl“ v nadhozené koncepci přípravy průběhu plenárního sněmu, jak již konečně bylo na sobotním zasedání někým zmíněno.

Laudetur Iesus Christus

VŠ

Zaslat reakci na tento text.