V roce 2000 odvysílala Česká televize dokument nazvaný Jáhnové. Film byl zaměřen na jáhenskou službu v České republice a ve Francii. Vystoupilo v něm šest francouzských jáhnů (dělnický předák, lékař, odborář, policejní trenér, vychovatel na odborném učilišti, vyučující na konzervatoři), a čtyři jáhni čeští (administrátor farnosti, armádní důstojník, důchodce, lékař).
Ve Francii těží jáhenská služba ze dvou velkých zkušeností. Ty ve filmu představil biskup diecéze Clermont-Fernand H. Simon. Jednak v době druhé světové války kněží-presbyteři působící v koncentračních táborech shledali, že slouží spíše službou jáhenskou. Proto hned po válce navrhli obnovení jáhenství jako samostatného stavu v církvi. Dále především v 70. letech prodělala francouzská katolická církev velkou zkušenost s dělnickými kněžími. Jáhenská služba je proto ve Francii velmi podobná někdejší službě dělnických kněží.
Zdá se však, že jáhenství umožnilo, díky svému původnímu celocírkevnímu charakteru, chápat tuto službu ve větší šíři. Jáhnové tedy mají civilní zaměstnání, ale nejedná se vždy o zaměstnání přímo v dělnické profesi nebo v některé nepopulární profesi. Snad jedinou výjimkou byl jáhen pracující jako vychovatel. Zdá se, že u práce tohoto druhu se vždy stírá rozdíl světskou a církevní profesí. V tomto případě lze jistě těžko oddělit výchovu a diakonii, a výsledkem je služba podobná službě kaplanské. Vedle civilní práce a práce ve farnosti pracují také jáhni v dobrovolné službě. Jáhen, který je civilním zaměstnáním policejní trenér, například organizuje volnočasové aktivity pro děti. Jak poznamenal, chápe tuto svou službu jako to, že v něm, jako v jáhnovi, je církev přítomna mezi ohroženou mládeží. Jáhnové také chápou svou službu jako uskutečňování evangelia. Když se žáci v učilišti učí, místo obvyklého nicnedělání, znamená to podle jejich vychovatele – jáhna, totéž, jako když v Lukášově evangeliu stojí, že chromí chodí a hluší slyší.
Jáhni z českých a moravských diecézích nebyli v dokumentu zřejmě vybráni zcela reprezentativně. V současné době totiž mnoho jáhnů pracuje v církvi profesionálně. A řada z nich ve farní pastoraci. Film je prezentoval, až na jednoho, velice podobně jako jáhny francouzské. Tedy jako pracující v civilním zaměstnání. Nicméně bylo patrné, že v České republice je jáhenská služba poněkud odlišná. Civilní zaměstnání jáhnů vystupujících v dokumentu bylo vždy takové, že mělo k diakonii nebo k církvi obecně poměrně hodně blízko. Jedním z principů, na kterých tato služba stojí, je zprostředkování. Jak řekl jeden z českých jáhnů, jáhenská služba mj. spočívá v zprostředkování kontaktu různých lidí s církví nebo přímo s konkrétním farářem.
Velmi zajímavý byl postřeh biskupa H. Simona, který připomněl, že obnovená jáhenská služba se v církvi ujala poněkud jinak, než jak zamýšlel koncil. Počítalo se totiž s tím, že jáhni najdou uplatnění především v misiích. Přitom se však opravdová jáhenská služba rozvíjí především v sekularizovaném západním světě. Celý dokument potom velice dobře ukazoval to, co bylo shrnuto v závěrečné větě redaktora. A sice, že „v jáhenské službě skutečně našla církev nový způsob, jak podat světu ruku.“
|
