|
|
Problematika životního prostředí
Milí přátelé,
v prvé řadě bych chtěl mnohokrát poděkovat za možnost promluvit k
tématům plenárního sněmu, který nás v budoucnosti čeká. Děkuji
především proto, že se my, laici – absolventi teologie často cítíme v
české církvi na periférii. Plenárním sněmem by se mohlo v tomto smyslu
leccos změnit.
Předem se omlouvám otci arcibiskupovi, že nesplním jeho přání
soustředit se především na organizaci a činnost sněmovních výborů,
protože organizace je mou slabou stránkou a z mého pohledu je program
přípravné části na sněm dobrý a dostačující. Chtěl jsem se spíše
zaměřit na témata jednotlivých předloh.
Když jsem podrobně procházel jednotlivá aktuální témata k předlohám,
která zadala ČBK, nikde jsem výslovně nenašel problematiku vztahu
křesťanů a životního prostředí. Přiznám se, že z toho nemám dobrý
pocit a jsem přesvědčen, že toto téma nutně patří k perspektivě nové
evangelizace a bude přijato jako problém ke zpracování samostatné
předlohy.
Proč považuji za tak důležitou problematiku životního prostředí.
Přiznám se – vždycky jsem vnímal téma ekologie jako něco okrajového,
čím se snad ani církev přímo zabývat nemusí. Shodou okolností jsem se
v poslední době o tuto věc začal zajímat intenzivněji a po určité době
studia informací tohoto oboru jsem došel ke zdrcujícím výsledkům:
Žijeme v prostředí s katastrofálně znečištěným vzduchem, znečištěnou
vodou, rychlým úbytkem ozónové vrstvy, z větší části zničenou
přírodou, z šedesáti procent vyčerpanými neobnovitelnými zdroji a z
velké části nepoužitelnými zdroji obnovitelnými. Každý člověk po sobě
zanechává stovky tun odpadu, který se rozkládá stovky let... Ne podle
mne, ale podle přírodovědců – empiriků, nám v relativně blízké době
hrozí reálné nebezpečí naprosté zkázy.
Tváří v tvář této skutečnosti považuji mluvit o jakémkoli tématu bez
souvislosti s touto vážnou situací životního prostředí jako malicherné
a troufalé...
Bohužel nemám pocit, že by se církev k těmto věcem vyjadřovala
dostatečně. Naopak mám strach, že se opakuje situace z přelomu
století, kdy církvi ve věci sociálního učení ujel vlak. Jako bychom
byli slepí vůči znamení doby, které je tak alarmující... Proto prosím,
aby se církev začala aktivně vyjadřovat k ekologické problematice a
zřetelně se distancovala od současné západní kultury smrti, která má
na svědomí nejen devastaci životního prostředí, ale i bídu a hlad lidí
třetího světa – obojí spolu vposled souvisí. Stále se ještě
přizpůsobujeme západní mentalitě konzumu a ekonomického blahobytu – i
v církvi. Toto musí přestat. Je nutné věřícím říct, že v případě
nekompromisní distance od této kultury sdílíme odpovědnost za hrozící
zkázu světa. Záchranu a cestu pro církev vidím v naprostém následování
Krista a jeho živého obrazu – sv. Františka z Assisi. Jde o cestu
chudoby, skromnosti a vědomí sounáležitosti s přírodním řádem.
Velmi si přeji, aby se toto téma a tyto myšlenky objevily na Sněmu
naší církve.
Zaslat reakci na tento text.
|