Problematika životního prostředí

Milí přátelé,
v prvé řadě bych chtěl mnohokrát poděkovat za možnost promluvit k tématům plenárního sněmu, který nás v budoucnosti čeká. Děkuji především proto, že se my, laici – absolventi teologie často cítíme v české církvi na periférii. Plenárním sněmem by se mohlo v tomto smyslu leccos změnit.
Předem se omlouvám otci arcibiskupovi, že nesplním jeho přání soustředit se především na organizaci a činnost sněmovních výborů, protože organizace je mou slabou stránkou a z mého pohledu je program přípravné části na sněm dobrý a dostačující. Chtěl jsem se spíše zaměřit na témata jednotlivých předloh.
Když jsem podrobně procházel jednotlivá aktuální témata k předlohám, která zadala ČBK, nikde jsem výslovně nenašel problematiku vztahu křesťanů a životního prostředí. Přiznám se, že z toho nemám dobrý pocit a jsem přesvědčen, že toto téma nutně patří k perspektivě nové evangelizace a bude přijato jako problém ke zpracování samostatné předlohy.
Proč považuji za tak důležitou problematiku životního prostředí. Přiznám se – vždycky jsem vnímal téma ekologie jako něco okrajového, čím se snad ani církev přímo zabývat nemusí. Shodou okolností jsem se v poslední době o tuto věc začal zajímat intenzivněji a po určité době studia informací tohoto oboru jsem došel ke zdrcujícím výsledkům: Žijeme v prostředí s katastrofálně znečištěným vzduchem, znečištěnou vodou, rychlým úbytkem ozónové vrstvy, z větší části zničenou přírodou, z šedesáti procent vyčerpanými neobnovitelnými zdroji a z velké části nepoužitelnými zdroji obnovitelnými. Každý člověk po sobě zanechává stovky tun odpadu, který se rozkládá stovky let... Ne podle mne, ale podle přírodovědců – empiriků, nám v relativně blízké době hrozí reálné nebezpečí naprosté zkázy.
Tváří v tvář této skutečnosti považuji mluvit o jakémkoli tématu bez souvislosti s touto vážnou situací životního prostředí jako malicherné a troufalé...
Bohužel nemám pocit, že by se církev k těmto věcem vyjadřovala dostatečně. Naopak mám strach, že se opakuje situace z přelomu století, kdy církvi ve věci sociálního učení ujel vlak. Jako bychom byli slepí vůči znamení doby, které je tak alarmující... Proto prosím, aby se církev začala aktivně vyjadřovat k ekologické problematice a zřetelně se distancovala od současné západní kultury smrti, která má na svědomí nejen devastaci životního prostředí, ale i bídu a hlad lidí třetího světa – obojí spolu vposled souvisí. Stále se ještě přizpůsobujeme západní mentalitě konzumu a ekonomického blahobytu – i v církvi. Toto musí přestat. Je nutné věřícím říct, že v případě nekompromisní distance od této kultury sdílíme odpovědnost za hrozící zkázu světa. Záchranu a cestu pro církev vidím v naprostém následování Krista a jeho živého obrazu – sv. Františka z Assisi. Jde o cestu chudoby, skromnosti a vědomí sounáležitosti s přírodním řádem. Velmi si přeji, aby se toto téma a tyto myšlenky objevily na Sněmu naší církve.

Zaslat reakci na tento text.